Jane Campion točí filmy křehčí než pampeliškové chmýří. Zde je to zdůrazněno vztahem romantického básníka, jenž není v pozici, kdyby mohl naplnit své touhy a dívky, jenž silou svého citu překvapí sama sebe. Keatsovi zamilované verše jsou podkreslovány lehkými houslemi a hravou kamerou, jež nápaditě využívá roční období, náladu snímku i aktuální děj k nádherným barevným kompozicím. Jak je obsazení bezejmené, tak jsou jeho výkony vynikající. Scénář ladně přechází z intelektuálních přestřelek do citových výlevů bez velkých zaškobrtnutí. Jenom si myslím, že občas se mělo krátit, protože uprostřed film zpomalí asi tak, jako když se horský potok změní v proud stékajícího medu a rozjede se zase až půlhodinu před koncem. Celkově jde o velmi příjemnou dobovou romanci, která by se dala přirovnat ke květu růže - atmosférou, náladou i dějem. Abby a John se mají rádi, ale John je chudý jak kostelní myš a tak si zatím ti dva musí vystačit s vyjadřováním vzájemných citů ústně, když John konečně vydá svou sbírku básní, nešťastně onemocní... 80%
Předlouhá nezajímavá nudaaaa.... Obecně mi filmy z tohoto období Anglie nesedí...snad s výjimkou Pýchy a předsudku nebo Malých žen....tohle ale svou nezáživností strčilo do kapsy i vše ostatní, co jsem viděl. Moc dobře nechápu, proč se něco takového natáčí.