Film je to strašně fajn, příjemná rodinná podívaná a vlastně to nemusí být jen rodinný film. Jenže mi nejde do hlavy pár věcí. Proč sakra ten kluk neřekl, že ty zápisky jsou od jeho taťky. Nebo snad bylo úplně jasné, že když měla klíč a stejné obrázky, popřípadě ten robot napsal jméno toho chlápka, že asi bude jeho :D vždyť věděl, že ho získal z muzea a prostě nic. Nikomu to nedošlo. U těch dětí to možná chápu, ikdyž i ti byli dost chytří, aby na to přišli. Jenže ten týpek? fakt jim nedošlo, že asi má toho robota ten kluk :D no pro ten příběh to bylo fajn, pro logiku mi to moc nesedělo :D
Ponaučení? Nikdy nedat na dojem prvního traileru, kdyby mi někdo řekl, že za pár měsíců budu odcházet z kina se slzami v očích, neuvěřím. Jsem moc ráda, že jsem nakonec své předsudky překonala a v tom kině jsem byla, protože mě čekal neobyčejný filmový zážitek. Hugo rozhodně není film pro děti (což si naštěstí uvědomili i distributoři a film si tak můžeme užít v originále s titulky). Já beru Huga jako nejkrásnější dárek těm, kteří vznik filmu považují za jeden z nejúžasnějších vynálezů lidstva a kteří film považují za umění. Ve filmu ani tak nejde o příběh, nejdůležitější je tady především ta láska k filmu, kterou Scorsese vložil do každého záběru. Už úvodní sekvence mě dojala neskutečným způsobem. Scorsese natočil tu nejlepší možnou poctu počátkům filmu a muži, který má velký podíl na tom, že je film takový, jaký ho známe dnes. Hugo v žádném případě není dokonalý film, například postava hlídače mi vyloženě vadila, Cohena já prostě nesnesu asi nikde a taky si myslím, že kdyby tady ta postava vůbec nebyla, nic by se nestalo. Jenže já si tu pátou hvězdu neodpustím, protože je zde hned několik scén, na které bych se mohla dívat znovu a znovu a protože jsem Huga doopravdy procítila. Po vizuální stránce je film úchvatný a to samé se dá říct i o hudbě.
Nevim. Potácel jsem se mezi vzájemně dost protichůdnými vjemy. První minutky na téma 'vraťte mi deník,' mě urputně ničily. Provedením jsem vlastně sledoval herní adventuru, bez možnosti interakce (jestli pak Scorsese hrál Syberii?). Postavy se pohybovaly často uměle a startovaly své monology způsobem... automatonským. Pravidelně rozčílen nějakým tím filmově teatrálním prohlášením jsem ale nemohl nevnímat úžasnou osobitost překrásně fantaskního světa Huga Cabreta (který mi byl jako herec snad nejprotivnější) a péči a lásku, se kterou byl formulován sebemenší detail odkazující na kořeny kinematografie a způsob, jakým nám Scorsese předkládal svou vizi světa z úhlu pohledu dětí - dospělí byli tajemní, jejich autorita těžce zpochybnitelná a motivy jednání neuchopitelné. Často byli zabíráni z podhledu - vlastně stejně jako celý svět, z výšky malého chlapce. Věřím, že i to, co mě na Hugovi štvalo, byly projevy zamýšlené, cíleně dětské. Jen je otázka, jak moc se svou dospěláckou vizí dětského chápání Scorsese jejich světu opravdu přiblížil... Viděl jsem film, který pro svého autora musel být velice osobním. Viděl jsem ho ale v rozpacích a jaksi z odtažité dáli.
Hugo a jeho velký objev, asi nejočekávanější film tohoto roku, který ale velmi překvapil svou jednoduchostí a zároveň složitostí. Tento film je velmi krásný a ukázal nám, čeho všeho je schopný kluk kvůli svému otci. Film je nádherně zpracovaný a efekty jsou vlastně nezapomenutelné...
S příběhem jsem až tak spokojenej nebyl. Tím pádem proč i přes to 4*?. V životě se mi tak krásně nekoukalo na film a zároveň mi nikdy u filmu nebylo tak dobře. Celkové zpracování totiž daleko převyšuje všechno ostatní. Hugo mě rozveselil a pohladil na duši. Dokonalé detaily a krásná hudba. Nejde to prostě jinak, 75%
Asa Butterfield později známý ze Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti jako Hugo, malý sirotek žijící na nádraží a opravující hodiny a další roztodivné strojky - a také jako velmi nadějná tehdy ještě dětská hvězda. Sacha Baron Cohen v půvabné roli válečného invalidy a nemilosrdného nádražního hlídače, který má přesto svoje milé slabosti. A Ben Kingsley jako prodavač hraček a snad i někdo, kdo kdysi býval mnohem význačnější. A počátky kinematografie. George Mélies, který kdysi natočil ten slavný němý film s projektilem, který zasáhne oko Měsíce, jenž si pak do videoklipu vypůjčili neméně slavní Queen. Člověk, který postavil první filmový ateliér, pokoušel se o první filmové triky a měl k dispozici spoustu kostýmů, kulis a herců, protože jako první pochopil, že filmem se nemusí natáčet jen vlak jedoucí do stanice, ale dá se tak vyprávět příběh. Myslela jsem, že film bude jen o životě osiřelého chlapce na pařížském nádraží, kde všechno vypadá ve vintage stylu a úplně magicky. Ale dostala jsem mnohem víc. Moc hezky vystavěný příběh.
Kniha, která byla předlohou k filmu, je neotřelá a skvělá. A ač se mi tomu zpočátku nechtělo věřit, při jejím pročítání jsem si uvědomil, že její filmové ztvárnění Martinem Scorsese je naprosto logické. Tento rodinný snímek sice plně obstojí i v televizi, ale jen shlédnutí na velkém plátně ve 3D slibuje onen původní zážitek, který pro nás tvůrci zamýšleli a který mu přidává v hodnocení procenta navíc!