Články o Malá mořská víla

Pohádky patří k nejtradičnějším českým filmovým žánrům, který za dlouhá desetiletí prošel mnoha proměnami. Mají zásadní význam jak pro diváky, kteří mohou do kina vyrazit s celou rodinou, tak pro filmaře. Pro ně byla pohádka dlouhodobě zástupným žánrem, za nějž mohly skrýt v jisté době nepříliš povolené žánry – různé typy fantastiky, dobrodružný film či horor. Snad proto má česká pohádka mnoho podob a za dobu své existence vyzkoušela mnoho vyprávěcích vzorců, se střídavými úspěchy. Těm štědrovečerním se totiž v posledních letech přestává dařit.

Nakladatelství UMPRUM představilo v první polovině letošního dubna publikaci s prozaickým titulem Ester Krumbachová. Obsáhlá kniha vznikala několik let z nalezené pozůstalosti originální a významné tuzemské výtvarnice, scenáristky a režisérky. Ta se kromě jiného podílela na řadě filmových skvostů nejen československé nové vlny. Knihu sestávající z esejistických textů a archivních materiálů si na Kinoboxu podrobně představíme v následujících týdnech. Pojďme se však nyní zaměřit na život a dílo Ester Krumbachové, která stále zůstává pozapomenutá.

Na pohádky se nejčastěji dívá celá rodina. Je to pohodová podívaná, kterou máme dost často spojenou se svátečními dny. Televize je od rána vysílají na Vánoce, Velikonoce nebo i o státních svátcích. Nabídka programů je pestrá a většinou si něco hezkého vybereme.

Na televizní obrazovky se letos vrátí ikonický Pan Tau, nemluvný mim s černou buřinkou, laskavým humorem, nakloněný dětským duším a obdařený mimořádnou schopností - transformovat se do podoby loutkového panáčka.

Každá malá holka má ráda víly z hlubin oceánu, možná proto, že je to obrovský a dosud neprobádaný prostor, který skrývá mnoho tajemství a možná také kouzel. V současné době se nám tento podmořský svět odkrývá čím dál více a některé příběhy nejsou zdaleka určené jen pro dětské diváky.