Joy Millerová je půvabná, chytrá a vtipná mladá dáma, která sní o tom, že si svými schopnostmi jednoho dne podmaní celý New York - ve zkrášlovacích procedurách a tajemstvích se vyzná jako žádná jiná. Místo slávy se jí však lepí smůla na paty a vrcholem všeho je požár ve večerní škole "krásy", kde Joy vyučuje. Než však mohlo být dokonáno dílo zkázy, způsobené nedopalkem cigarety a hořlavým sprayem, Joy se stihla ukázat světu a hlavně novinářům jako neohrožená zachránkyně všeho živého, zvláště laboratorních zvířat z kabinetu. To natolik zaujalo vyslance diktátora z jistého východního totalitního státu, že právě tuto mladou dámu najme jako učitelku k diktátorovým dětem. Joy vycítí, že je to možná životní šance a vydá se směrem na východ. Boris Pochenko vypadá jako naprostý neotesanec s obrovským knírem a rázným krokem, bez smyslu pro humor a moderní svět vůbec. Profese Joy je tady zbytečná, ale bystrá žena se brzy "naučí" být dobrou učitelkou. Diktátorovy tři děti rozkvetou a neotesaný panovník dostává první rafinované ženské lekce.
Po všech stránkách nenáročná "zábava" převážně pro paničky 40 a výše, která těží hlavně z temperamentu Fran Drescher, která opakuje svou úspěšnou roli seriálové "Chůvy k pohledání".
Romanticko-komediální verze filmu Anna a král je založena na záměně, kdy kosmetička je angažována do role domácí učitelky a vychovatelky (sic!) - Fran Drescher mi nevadí a jako Chůvu Fajn si ji užívám (mimochodem, syžet filmu je založen na stejném principu jako seriál: kosmetička po vyhazovu přijme nabídku na místo chůvy v domě bohatého muže), ale tady je její humor přiveden až do křeče. Navíc Timothy Dalton v roli vládce jakési imaginární postsovětské monarchie je výjimečně toporný a jeho postava, která by měla mít jakýs-takýs vývoj, se kromě oholení tváře a změny v oblékání nikam neposouvá. Škoda času.
české reálie (Ročenko si čte - symptomaticky - Rudé právo, jí českou Majolku) i filmové lokace (Chrastava a zámek Sychrov včetně okolí, zejména zámecký park)