Deathcember: první filmový adventní kalendář na světě je mixem hororu, humoru, zbytečnosti a béčkové ujetosti

Deathcember vznikl pod hlavičkou společnosti Epic Pictures, a ačkoliv mezi příspěvky převládá němčina, dočkáme se též francouzského, španělského, italského či amerického kraťasu. Dvacet šest snímků se odvíjí na časové ose 145 minut, nacházejí se zde naprosto zbytečné kusy, průměrně zdařilé snímky, ale též vyložené majstrštyky. Většinou se nejedná o čistokrevné horory, tvůrci je často mísí s humorem (až trapnem a prvoplánovitostí), citací jiných děl či vyloženým béčkem (ať už na první pohled přiznaným či limitovaným nízkým rozpočtem nebo slabším zvládnutím realizace).

V jednotlivých snímcích se řeší předvánoční stres během nakupování, paření na večírcích, domácí násilí nebo křesťanská sodomie. Na povrch vyplouvá frustrace ze vztahů, rodinných setkání i nenávist k santovskému konzumu. Krátký snímek s pořadovým číslem 12 nese název Vánoční masakr a je inspirovaný tarantinovskou klasikou, debutem Gauneři (1992). Na Štědrý den má dojít k vykradení klenotnictví, kumpáni dostávají barevná označení, ale vše je jinak, než mnozí tušili, takže lze očekávat potoky krve a trochu (víc) toho štědrovečerního adrenalinu.

Mezi šestadvacítkou například zapadl hororový klasik a zakladatel found footage žánru Ruggero Deodato (Kanibalové), který nabídl desátý film s názvem Domeček na venkově. V něm matka dvou dětí za přítomnosti svých rodičů sleduje kanadský žertík všech přítomných, kteří zinscenují vlastní smrt. Reakce ženy? Sebevražda. Dost laciný scenáristický akt od veterána Deodatova formátu. Zaujal naopak naprosto vymykající se plastelínový animák, ve kterém katolický kněz vězní a znásilňuje nic netušícího chlapce a vše se pochopitelně obrátí v naprostou vyvražďovačku nepřístupnou pro diváky, kterým ještě nebylo osmnáct let.

V pořadí třetí snímek Aurora se odehrává v pokoji nemocného syna, jemuž tepe srdce jen ve chvíli, kdy slyší zpívat vánoční sbor. Tak schválně, kolika let se na lůžku dožije a jak to všechno dopadne. Vánoční oslava s pořadovým číslem 9 oplývá kvalitními hereckými výkony, režijním vedením a vyvrcholením pocházejícím z frustrace osamocené ženy. Většině členům rodiny byla dobrá jen na to, aby si z ní utahovali a využívali jí na posluhování.

Apokalyptický Bonbon s pořadovým číslem 14 se estetikou obrací do 50. let, připomíná vánoční ruskou ruletu s bonbonem a disponuje velmi kvalitními hereckými výkony a vizuálem.

Řada kraťasů si nezaslouží sebemenší zmínku, jiné by se mohly odehrát během pouhé minuty (film z obchodního domu, kde exmanželka setne svého bývalého pracovníka v kostýmu Santy dřív než dcera, má dobré finále, ale je zbytečně dlouhý). Často se opakuje podobný scénář, kdy někdo udělá něco, co nelze vzít zpět, načež mu dojde, že chyba nebyla na straně zabitého. Tvůrci si tak například vyřizují účty s feministkami, které v jednom z příspěvků ubijí muže, pomyslného násilníka. Ve výsledku si ale jen z jiným mužem zaměnil sprejem označený kabát, který patřil sexuálnímu agresorovi.

Ve výsledku je Deathcember solidním příspěvkem k pomyslnému subžánru hororových vánočních děl, ale je to stejné jako s adventním kalendářem. Občas v něm najdete něco, co vám nezachutná, co vás nezaujme. Příběhy jsou nicméně krátké, a když jeden dva nejsou vyloženě po chuti, rychle odezní a jejich místo zaujme další, zajímavější.

Deathcember si můžete přehrát na jediné tuzemské online platformě, ve filmotéce služby SupremeXP.