Retro recenze: Táhni k čertu by se na Štědrý den říkat svým blízkým nemělo. A když se tak stane, přijde Krampus

Krampus: Táhni k čertu (2015) už sice nepatří k nejnovějším hororovým snímkům s vánoční tématikou, ale za to k jedněm z nejefektivnějších. Ten, kdo říká, že se nebojí čerta po boku sv. Mikuláše a anděla, po tomto filmu zaručeně změní názor. I přesto, že jeho scénář není jeden z nejsilnějších a herecké výkony rozhodně na oscarovou sošku nedosáhnou, má v sobě něco, co vás donutí si ho pouštět pořád dokola.

Snímek si pohrává s naší středoevropskou tradicí a legendami o Krampusovi, které pocházejí především od našich sousedů z Německa a Rakouska. My ho u nás můžeme znát pod pojmem čert. Jedná se tedy o rohatou antropomorfní figuru, která doprovází sv. Mikuláše a má za úkol potrestat děti, popřípadě je odnést do pekla a tam je sníst. Všem je tato krátká definice velmi dobře známá. Právě příběhy o Krampusovi se inspiroval americký režisér Michael Dougherty, který mu vdechl zcela nový život v podobě této poměrně povedené hororové komedie.

Příběhem nás provází Max, který žije v naprosto normální rodině, ale jejich vztahy rozhodně nepatří k nejlepším. Nezlepší se to ani během napjatého Štědrého dne. Paradoxně se tento svátek klidu a míru promění na hotové peklo. Naštvaný a velmi nešťastný Max se uchýlí k tomu, že napíše poměrně netradiční vánoční dopis. Chce totiž Vánoce zrušit. V tu chvíli ale za okny vypukne sněhová vánice, která tuto rodinu zcela odstřihne od okolního světa. Maxovo přání bylo vyslyšeno a na scénu vstupuje Krampus a jeho malí pomocníčci, kteří přichází uspokojit svou touhu po lidském mase. Věci se nehorázným způsobem zvrtnou a nastává otázka, zda se rodinní příslušníci opět sblíží či nikoliv. Jedna věc ale zůstává nezodpovězená. Jak zastavit Krampusovo běsnění?

I přesto, že se ve snímku objevilo pár známých tváří, mezi které patří například Adam Scott, Toni Collette a David Koechner, tak paradoxně herecké výkony k nejsilnějším stránkám tohoto filmu nepatří. Většina charakterů je velmi nepříjemná, nesympatická a jen těžko s nimi jde soucítit – což možná není zrovna velkým mínusem, vzhledem k tomu, že se režisér nebál svými charaktery ve filmu malinko prosekat (doslova).

Tento film nejde brát příliš vážně. Právě proto nese označení hororové komedie. Ačkoliv se zde vyskytují vizuálně zajímavé nestvůry, lekačky nejsou zrovna přesvědčivé. Spíše jsou trochu k smíchu, ale od toho je to komedie. Ono vytvořit kvalitní vánoční horor asi není úplně nejjednodušším kinematografickým počinem. Co snímek zachraňuje je dobře zachycená vánoční atmosféra v kombinaci s dobrým soundtrackem a vizualizací samotného Krampuse. Ten připomíná trochu znetvořeného dědu s dlouhými rohy, hrbem a kopyty místo nohou. Toto ztvárnění se mi ale velmi líbí a jako vánoční démon působí přesvědčivě, strašidelně, zkrátka dobře.

Scénář není nejlepší, má spoustu mezer a chyb. Rodina nese příjmení Engel, odkazuje se zde tedy k jejich německému původu. Má nám to nejspíše rodinu nějakým způsobem přiblížit Krampusovi jako takovému. Babička sice promluví pár vět německy, ale to pro film ve výsledku není absolutně podstatné, obzvlášť když je závěrečná a poměrně podstatná scéna stejně pronášena v angličtině. Naše legenda se ale v rukou amerických tvůrců stala opět něčím originálnějším a zajímavějším. Rozhodně je to příjemná změna oproti tradičnímu pojetí našeho čerta z Princezny ze mlejna.

Asi jako každý film, iKrampus: Táhni k čertu má své pro a proti. Příběh není nejpromyšlenější a herci nejspíše nepodali svůj životní výkon. Přesto jsem se nějakým zázračným způsobem nenudila, zvládla jsem film dokoukat do konce a stal se jedním z mých nejoblíbenějších s vánoční tématikou, na který se už skoro tradičně dívám třetím rokem. Snímku nahrává i dobře zvolená stopáž 98 minut.

Mám ráda horor a jsem ráda, že se na nějaký můžu podívat i v těchto veselých a světélky rozzářených dnech.

hodnocení: 70%