Tom Cruise se opět prohání v uličkách Prahy a do Česka se blíží Lucasovi Jediové. Po letech konstantního odlivu zahraničních filmařů se zdá, že se díky státním pobídkám Hollywood opravdu vrátil do Česka.
Další díl upíří ságy se blíží a skalní fanoušci už okousávají netrpělivostí monitory při čekání na další novinky o filmu, obsazení, barvě šatů Kristen Stewart, nové délce zubů Roberta Pattisona a podobné zvěsti, které by mohly zdánlivě ulevit při dobu čekání. Není divu, že jeden nadšenec nechtěl dál čekat, naboural se do serverů společnosti Summit Entertainment a dopředu si vyzvedl pár fotek a video z filmu. A tvůrci se teď moc zlobí.
Zneužívání dítěte, sexuální trauma, vražda vlastní matky. Každý zvlášť z těchto pojmů navozuje děsivé představy. Fakt, že všechny souvisí s jednou postavou, by šlo považovat za scénáristovu snahu o koncentrovanou depresi. Naneštěstí se jedná o opravdový lidský osud - po Reném a Katce Heleny Třeštíkové prozkoumá nejtemnější stránky života dokument o neúnosném bříměti z dětství "Zneužívaný".
Podzimní vysílací schéma představila v pondělí médiím televize Nova. Hlavním hitem je Expozitura, český krimi seriál, jenž je údajně nejdražším projektem v historii Novy, čísla jsou ale tajná.
Snímky Akiho Kaurismäkiho jsou s filmovými festivaly spojené. Novinka Le Havre letos uspěla na festivalu v Cannes, režisér ji osobně představil i na Letní filmové škole v Uherském Hradišti.
Praha /RECENZE, FOTOGALERIE/ - Kdo by to řekl, že je možné natočit klasický román s mírně hororovými prvky? Režisér Cary Fukunaga takhle naložil s Janou Eyrovou, slavným dílem Charlotte Bronte, aniž by přitom porušil dobové reálie a psychologii postav. A věřte nebo ne, funguje to. Od čtvrtka tedy kina zdobí přepis anglického románu s Miou Wasikowskou v hlavní roli. Herečka dokazuje, že má po Alence i na velké dramatické postavy...
Jsou příběhy, k nimž se budeme znovu vracet, přestože je důvěrně známe již z doby, kdy jsme je louskali jako povinnou školní četbu. Jsou to příběhy neukončené a otevřené, neboť v nich hledáme (a nalézáme) věčné hodnoty, jež nás oslovují, i nové interpretační možnosti, jimiž je i sebe obohacujeme. To platí pro každou novou inscenaci Krále Leara či provedení Beethovenovy Osudové, stejně tak jako pro každou novou ekranizaci klasiky Charlotty Brontëové o jedné křehké a přece tolik statečné dívce, která i se špatnými kartami, jež jí osud rozdal, odmítla prohrát svůj život – a nakonec ke štěstí přišla.
Klidně si před školou vyhuluje trávu, spí v hodině, krade a je sprostá. Řeč není o nezbedné školačce, nýbrž o paní učitelce. Respektive slečně učitelce, která ale pilně pracuje na tom, aby nebyla ani jedním. Učitelkou je z naprosté odporné povinnosti a slečnou (k její lítosti) stále ještě proto, že imrvere zapomíná na narozeniny toho, kdo možná někdy uvažoval o tom, že by si tuhle egoistickou slečinku, která mu umí tak akorát parádně vybílit účet, chtěl vzít. Ona je ale přesvědčená, že k dokonalosti jí chybí jen jedna jediná věc…
Označením “kultovní” se dnes plýtvá na filmy které jsou sotva týden po premiéře a tak se z tohoto označení postupně vytratil smysl. Jen pár titulů si takový přívlastek zaslouží a důvody k tomu jsou velmi rozmanité. Může to být i porno. A pokud je to navíc “přelomové” porno a tudíž mu lze připsat i (ne)pochybnou uměleckou hodnotu, může si dovolit brázdit filmová plátna suverénněji než Titanic. Tato hluboká úvaha na úvod patří kultovnímu filmu Hluboké hrdlo z roku 1972. Jeho protagonistka se totiž dočkala biografického filmu a ztvární jí sama Olivia Wilde!
Připravili jsme si pro vás první ze série ohlédnutí za slavnými tvůrci filmové hudby. A protože jsme gentlemani, otevíráme téma zmínkou o ženě za pultem.
Osoba Richarda Ayoadea je v našich končinách proslavená především ztvárněním Mosse v britském sitcomu IT Crowd. Nyní se do našich kin dostane i jeho celovečerní režijní debut Jmenuji se Oliver Tate, adaptace u nás neznámé knihy Submarine spisovatele Joea Dunthornea. Aoyade není úplný režisérský nováček. Kromě britského televizního seriálu Garth Marenghi’s Darkplace natočil kupříklad záznam koncertu skupiny Arctic Monkeys. Není proto tak velkým překvapením, že právě v režii je Oliver Tate nejsilnější.
„Snažím se doufat, že ve vší té šlehačce se skrývá úlomek kosti, o který si někdo nakonec odštípne kus zubu,“ říká na adresu svého nového filmu Lars von Trier – mistr důsledně bezohledné a chytře sebereflexivní manipulace s divákem. Říct o Trierovi, že je provokatér, je kníraté klišé, jež v sobě ale skrývá jeden důležitý, trochu přehlížený aspekt: dánský tvůrce totiž svými posledními dvěma tituly dokazuje, že jeho cílem je nejen snaha vykolejit své publikum, ale také popichovat a kontinuálně provokovat sám sebe. V případě snímku Melancholia slaví tato jeho potřeba velký triumf: podobně znepokojivý film o konci světa svět ještě neviděl.
Praha /RECENZE, FOTOGALERIE/ - Jedním slovem lahůdka. Taková je dvojka animovaného filmu Auta, která právě vstoupila do kin. Ne všechna pokračování dopadnou na filmovém plátně dobře, zkušený harcovník na poli světové animace John Lasseter může být ovšem v klidu.
Zástupci jednoho z nejprestižnějších filmových festivalů na světě, který se bude letos už poosmašedesáté konat v italských Benátkách, oznámili program, v němž zazněl i titul Alois Nebel. Nedávno dokončený český film tvůrců Tomáše Luňáka, Jaroslava Rudiše a Jaromíra Švejdíka tak slaví velký mezinárodní úspěch ještě před premiérou v českých kinech letos v září. Na "áčkovém" festivalu v Benátkách bude totiž uveden přímo v hlavním programu.
Jana Eyrová patří k nejčastěji filmovaným románům. Mezi její fanoušky patří i talentovaný režisér Cary Joji Fukunaga. Jeho verze osudu chudé guvernantky zahajovala letošní karlovarský festival, kde ji americký režisér (spolu s Judi Denchovou) osobně uvedl. V tomto týdnu snímek vstupuje do běžné distribuce. „Cítil jsem povinnost přijet, když jsem se tu měl tak dobře minule,“ říká filmař, který se ve Varech představil již před dvěma lety s prvotinou Sin Nombre.