Film o tichém nádražákovi Aloisi Nebelovi vletěl do českých kin po úspěchu na zahraničních festivalech - o němž ovšem referují zejména jeho tvůrci a producenti - s obrovskou podporou tuzemských médií. Kritik a publicista Benjamin Slavík tvrdí: Je to hodně nafouknutá bublina! Kvůli všeobjímající prostřednosti je stejně lokální jako seriál Ulice.
Praha /ROZHOVOR/ – Potížistka Sandra. I tak by se dala nazvat dívka, jež dochází k Markovi půl roku a řeší s ním svou citovou rozpolcenost a nedospělost. Hraje ji Táňa Pauhofová, která na slavnostní předpremiéře Terapie v pražské Lucerně přiznala, že natáčení v ateliérech snášela dobře a moc ráda na celý štáb vzpomíná...
Do společné postele je přivedla náhoda a nějaká ta láhev, která padla na loučení s vysokou školou. Ale tihle dva cizinci pod jednou peřinou jako by se už odněkud znali a mohli si věřit, neboť s úplně cizím člověkem se do postele jen tak neleze. A když už se tak stane, dělají se tam úplně jiné věci, nežli je zakládání kamarádských vztahů, které navíc nemohou trvat věčně. Věděli, že se budou potkávat a míjet, ale také tušili, že si toho mohou hodně dát. Udělala z něj lepšího člověka a on ji učinil šťastnou. Na víc neměli – co víc si mohli dát!
Že je za sychravého počasí krajina Jeseníků chmurná, o tom není pochyb. Kdyby měl být debut režiséra Tomáše Luňáka Alois Nebel kreslenou pohlednicí temně melancholických atmosfér, asi by mu nebylo co vytknout.
Nový snímek Petra Marka Nic proti ničemu, který příští týden nastupuje do kin, by mohl být dalším krokem k tomu, aby se tomuto filmaři, hudebníkovi a pedagogovi dostalo pozornosti, kterou si zaslouží.
Režisér a scénárista Robert Sedláček se rozvyprávěl o filmu Rodina je základ státu. "Vidím, jak se lidi stahují do sebe, zamlčují si vzájemně vážné věci, mlčí, když ti neslušní sebevědomě vykřikují o slušnosti, rezignovaně odvracejí pohled jinam, když se vedle nich odehrávají krádeže za bílého dne a až hystericky akcentují nezávaznou pohodu. Tanec na Titaniku. Tak nějak to tu vypadá," řekl v rozhovoru pro Právo Sedláček.
Odkaz k době, která nebyla tolik k smíchu, jako ta dnešní, a k sanitkám, které houkaly spíš v televizi než na ulicích.
Před sedmadvaceti lety v roli lékaře Jandery nosil bílý plášť. V pondělí poprvé oblékl nový, oranžový úbor mužů ze záchranky, dokonce se stejnou jmenovkou. Jaromír Hanzlík natáčí seriál Sanitka 2.
Lucie Vondráčková natočila thriller. Jmenuje se Labyrint a ona v něm bloudí temnými chodbami, zkoumá satanistické rituály a bojí se. "Mám ráda čistě žánrové filmy," vysvětluje svůj nový počin v rozhovoru, který iDNES.cz poskytla exkluzivně spolu s první filmovou ukázkou.
Vznik dramatu ze Sudet s názvem 7 dní provázela od samého počátku smůla. Je tak skoro zázrak, že ho tvůrci o víkendu dokončili. "Bylo to nejnáročnější natáčení, jaké jsme zažili," pronesl po poslední klapce režisér Jiří Chlumský. Ale ustál záplavy, havárie i zranění Ondřeje Vetchého.
Už po deváté se v Praze rozeběhl Festival bollywoodského filmu, který potrvá až do konce týdne. Na plakátě hrdě hlásí, že je našlapán filmovými zážitky, přičemž mnohé z nich v Indii osobně vybral držitel Českého lva a umělecký ředitel přehlídky, režisér Radim Špaček.
Praha, Londýn /FOTOGALERIE/ – Mr. Bean jako záskok za agenta 007. Aneb Rowan Atkinson zachraňuje Její veličenstvo britskou královnu… I tak by se dala stručně shrnout nová komedie Johnny English se vrací, v níž potkáme na plátně znovu Atkinsova roztržitého hrdinu, který už před deseti lety dokázal, že je na něj spolehnutí. Pravda, sice tehdy málem zboural Britské ostrovy, než aby je vydal nepříteli, ale v zásadě obstál… Rowan Atkinson se tedy vrací v antibondovské roli. V neděli mu tleskali britští diváci, příští týden ho uvidíme i v našich kinech.
Jejich džob není pod penzí a jejich život je jako lízání medu z trní. Jsou výkonní, chladnokrevní a nelítostní. Jsou mezi dvěma procenty těch, pro něž se zabíjení stalo tak běžnou součástí života, že už s ním nedokážou přestat. Patří k elitním zabijákům, kteří se od těch běžných (co vás v nočním parku primitivně máznou šutrem do hlavy) liší tím, že dokáží zabít úplně (ale úplně) všechno, co se jim dostane do rukou, včetně jedné zajímavé knížky a výživného námětu, které stály u zrodu jejich téměř autentického příběhu.
Melancholický, sebeironický romantik Aki Kaurismäki začínal svou filmařskou dráhu jako asistent režie u svého bratra Miky Kaurismäkiho: tato bratrská dvojice je ostatně už několik dekád synonymem pro finskou kinematografii. Jejich spolupráce však netrvala dlouho – Aki se brzy osamostatnil a začal pracovat na svých vlastních konceptech.
Noční podzimní les. Temnotu proříznou reflektory blížící se lokomotivy. A společně s ní přichází mlha. Touhle jednoduchou atmosférickou chuťovkou začíná film režiséra Tomáše Luňáka, adaptace komiksové trilogie Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99, Alois Nebel. A netřeba se hned na začátek schovávat za nic neříkající, byť honosně znějící cizí slova: Alois Nebel je film, který tady dlouho nebyl. Film schopný nadchnout a popudit, film, jenž není pro každého a také film představující nesporný technický milník v české kinematografii.