Quentin Tarantino: Je to černoch, který má sedm povedených dítek

Tarantino je černoch. To by snad mohlo stačit... Nebo ani tohle prohlášení by mu nezaručilo klid od rýpavých novinářů a pohoršených maminek?

Po téměř každém uvedení Tarantinova filmu do kin se totiž moralisté a rejpalové ozvou s nesmířlivými argumenty typu: je tam moc krve, co když moje děti teď půjdou do ulic ukázat nějaké babičce se žlutou igelitkou z Billy, zač je toho japonská pomsta kuchyňským nožem od Hattori Hanza? Co když si teď budou říkat Mr. Pink a Mr. Brown a řezat si uši? Nebo si píchat adrenalin do srdce? Nebo dokonce - ale to snad jen v krajním případě - říkat Mr. Brownovi negře?

Náš maniak z videopůjčovny je tak neustále nucen vysvětlovat, že násilí ve filmu je prostě neskutečná legrace, která s reálným násilím nemá v podstatě co do činění. Nebo že černoši vyobrazeni v jeho snímcích si naopak v realitě říkají negře naprosto běžně, občas třeba prodávají zbraně a střílí ostatní černochy v kufru auta. Chudák Quentin pak musí na svou obhajobu vyřvávat "negr" na předávání Zlatých glóbů skoro z donucení... Co na to Lars von Trier? Nebo Spike Lee? Už udělal dobrou věc a kouknul na Djanga?

Samuel L. Jackson to řekl jasně: "Nelíbí se vám mluva Quentinových černochů? Říkali snad v té době černochům jinak? Pokud se chcete zabývat jazykem té doby, budete se prostě zabývat mluvou přesně takovou, jaká byla. A to fakt byl jazyk té doby. Vyrůstal jsem na jihu. Slyšel jsem "negr" celej život. Nerozrušuje mě to."

Ale sám Quentin Tarantino umí docela rozumně obhájit i Brada Pitta vyřezávajícího svastiky do čel nacistů... Jak ho vůbec může někdo obviňovat z rasismu? A když si někdo umí docela obstojně prosadit i stodesetkrát vyřčené "negr" v Nespoutaném Djangovi, nějací moralisté pro něj snad nemohou být žádnou překážkou...

Kritici Tarantinova "černošství" pak často dopadají jako hluchá maďarská

babička, která se chce utkat v rapovém battlu s 2Pacem. Obdobně pochodil i fajnovka Spike Lee se svým: "Ne, nepůjdu na Nespoutaného Djanga, dehonestovalo by to mé předky." Rapper Quentin musel znovu zasáhnout: "Mně osobně příjde kritika vcelku směšná. Jedna věc by byla, kdyby lidi říkali: Užíváš to slovo v tom filmu nadměrně, víc než ho užívali v roce 1858 v Mississippi. Ok, ale tohle nikdo neříká. A pokud to neříkáš, jednoduše tvrdíš, že bych měl lhát. Že bych to měl nechat plavat. Měl to udělat lépe stravitelnější... Ne, já nechci být lépe stravitelnej. Chci bejt velkej, obrovskej balvan, ozubená pilulka v krku, když nemáš vodu."

Tarantino má vždycky pravdu. A uvíznout v krku se mu evidentně daří přesně tam, kde se mu zrovna zachce. To bude muset polknout i režisér, producent, herec a scenárista Spike Lee. Třeba se mu ještě podaří natočit Naprostou pravdu i o někom stejně fajn jako je Mike Tyson...

Pojďme se tedy - spíše než po dalším Miku Tysonovi pro Spika Lee - poohlídnout za Tarantinovými nejpovedenějšími černošskými postavami, které nenávratně uvízly v krku nejen tím, že ostatním černochům říkaly negr, ale především kultovními replikami v ještě kultovnějších scénách...

Nejoblíbenější ''bad motherfucker'' Marcelluse Wallase, který střílí zásadně jen 357čkou, uvízl v hlavách celé planety nejen odříkáváním biblické kapitoly Ezekiel 25:17 svým obětem těsně před smrtí. Legendární mafiánský důchodce se zapsal do dějin především svou oblibou dobrých hamburgerů, schopností vyčistit šedou kůru mozkovou z potahů auta a scénou, ve které už prostě nevydrží poslouchat koktavého týpka opakovat "Co?'" pořád dokola. Tenhle černoch si rozhodně může mluvit, jak chce...

Podle Ordella Robbieho (Sam L. Jackson v Jackie Brown) je to nevděčný negr s hlavou jako burský ořech, za kterého musel zaplatit deset tisíc dolarů, aby dostal jeho zadek z vězení. Já myslím, že Beaumont Livingston je jedna z nejvtipnějších černošských postav nejen v Tarantinových filmech, ale ve filmové historii vůbec. Možná i proto, že ho Tarantino nechal dožít jen tak krátce. Beaumontovo "Hej, musíš bejt asi úplně pomatenej, jestli si myslíš, že vlezu do toho špinavýho kufru. Nebudu jezdit v žádným kufru ani minutu, kámo.'' zazní asi minutu předtím, než ho Ordell Robbie v přesně tom samém kufru auta zprovodí ze světa. Živý Beaumont by byl totiž schopný něco prásknout, jen aby nemusel do basy. Ten mrtvý ne.

Legendární šéf podsvětí, milující manžel paní Wallasové a nejtvrdší černoch s tajemnou náplastí na krku, na kterém nám Quentin Tarantino ukazuje, že i ten největší a nejdrsnější vlastník barů a zfetovaných negrů s letlampou může občas skončit s roubíkem v puse. Jenže tomuhle kliďasovi se prostě do pusy roubík nestrká. Nikdy. Protože jinak tvoje prdel pozná středověk. Chápeš, ty vidláku?

Pam Grier si zahrála roli, která jí padla na tělo minimálně stejně dobře jako modrý stewardský kostýmek. Elegantní černoška s padesáti tisíci dolary a kokainem v kabelce dokáže obměkčit srdce nejednoho policisty a vyběhnout se samotným Ordellem Robbiem minimálně s takovou noblesou, s jakou herečka vyběhla v reálném životě se zákeřnou rakovinou děložního hrdla. A k tomu umí ještě velmi slušně zpívat... Tato krásná představitelka hlavní role filmu Foxy Brown je prostě (nejen) filmovou legendou. Koho jiného by asi mohl Tarantino obsadit do hlavní role svého nejčernějšího blaxplotation filmu?

Typický bohatý černoch z domu na pláži, který se baví především svým vyžehleným koňským ohonem v culíku a naleštěnými polobotkami. Ve volných chvílích - kterých má opravdu hodně - se baví prodejem zbraní a ponižováním své náctileté ,,služky" Melanie. Má se prostě rád... Jenže na každého zlého černocha, který nemá věci až tak úplně pod kontrolou, čeká nepříjemný osud. V Tarantinově režii většinou kulka v hlavě. A ta se nevyhla ani Ordellovi. Neměl se chovat nezdvořile k Jackie Brown. To se prostě nedělá.

Jmenovec Franca Nera z italských spaghetti westernů se ve svém černošském ztvárnění zapsal do dějin filmu snad i lépe než jeho předchůdce. A to i přesto, že mu Tarantino dal život teprve nedávno. Žárnovým konvencím se totiž vymyká především svou dobráckou povahou a otrockým původem. Tento odhodlaný štvanec se statečně vydává pro svou ukradenou ženu Broomhildu a dává jasně najevo, že udělá rázný proces s každým, kdo mu bude chtít zabránit v jeho cílech. I kdyby mu stál v cestě třeba Spike Lee... Prostě drsný černoch. Stejně jako jeho táta Quentin.

Opravdu povedený kousek. Quentin Tarantino zplodil tohoto černocha hned z několika důvodů, a to nejen v rámci potřeb filmu Nespoutaný Django. Samuel L. Jackson opět ukazuje, že ,,the badest motherfucker" Tarantinových snímků může být jedině on. Postava Stephena je prostě zlá až do svého nejčernějšího nitra. Zároveň ale karikaturně vyjadřuje všechna rasistická klišé tak vtipným způsobem, že nezasmát se může snad jen ona hluchá maďarská babička (která by nyní musela i oslepnout). Quentin totiž touto svou černošskou postavou ukazuje všem svým kritikům zdvížený prostředník. A to hodně vysoko. Na děti se prostě nesahá.