Pulp Fiction po více jak čtvrt století? Stále prvotřídní brak

Rok 1994 byl rokem Quentina Tarantina. Filmový nadšenec, jehož lásku k béčkovým titulům pocítil nejeden ze zákazníků "jeho" videopůjčovny, si před 25 lety mohl vítězoslavně zatančit twist. A hned několikrát! V tom roce totiž vznikly dva snímky s přízviskem kultovní, na jejichž existenci měl Quentin výrazný podíl.

Na prvním místě samozřejmě Pulp Fiction: Historky z podsvětí, které Tarantino napsal (spolu s Rogerem Avarym) a zrežíroval. Neodpustil si navíc úlitbu sám sobě, ve filmu si zahrál rozmrzelého muže v županu, do jehož bytu přijdou prosit o pomoc dva směšní zabijáci (John Travolta, Samuel L. Jackson).

Historky z podsvětí byly oceněny Zlatou palmou v Cannes, cenou BAFTA, Zlatým Globem a Oscarem za scénář. A do toho všeho stihl ještě Tarantino spoluvymyslet a spolunapsat příběh filmu Takoví normální zabijáci (1994) Olivera Stonea. Veterán z Vietnamu byl za tuhle kriminální romanci oceněn na festivalu v Benátkách velkou cenou poroty. Nenormální zabijačka Juliette Lewis si navíc odnesla cenu pro nejlepší herečku.

V Pulp Fiction vzdal Tarantino poctu žánru brakové literatury. Ale nenechte se mýlit, Pulps za pár centů v paperbackovém přebalu seznamovaly miliony čtenářů s postavami jako třeba Avenger, John Carter, Solomon Kane, Zorro... O každé byl dříve nebo později natočen minimálně jeden film. Na živobytí si psaním pulp magazinů vydělávali i klasikové Ray Bradbury, Raymond Chandler, Scott Fitzgerald, Jack London, H. P. Lovecraft. Seznam je dlouhý.

Ke klasikům filmu se tak trochu paradoxně zařadil i Quentin Tarantino, který vlastně udělal jediné: vzal to, co měl rád, napsal podle toho scénář, svým entuziasmem, nadšením a jinakostí zaujal pestrou skupinku herců, soundtrack doplnil o neznámá jména skvělých kapel. Hlášky zlidověly, což je možná Tarantinovo prokletí. Jedinkrát nevyhrál Oscara za režii, ale vždy "jen" za scénář. Přitom jeho dar komunikovat s herci a vůbec schopnost dát je dohromady, budí obdiv.

John Travolta, symbol zašlé éry Ameriky, tančí v prošlapaných ponožkách v baru Mazaný králíček minimalistický twist. Christopher Walken, který si prošel "vietnamským syndromem" ve filmu Lovec jelenů (1978), si zase v Pulp Fiction zahrál postavu vietnamského vojáka, který pro syna svého kamaráda (Bruce Willis) nosil v konečníku hodinky po dědečkovi. Bruce Willis ve filmu s neskrývaným nadšením oddělá Johna Travoltu. Ten má jeden nepatrný handicap, vrací se ze záchodu.

Pulp Fiction má jednu obrovskou (ne)výhodu. Špatně se o filmu píše. To prostě musíte vidět. Tarantino si dovolil natočit něco, co by se jiní zřejmě neodvážili. Vůbec by o tom nepřemýšleli. Samozřejmě následovala velká vlna "následovníků", které ale chyběla dynamika, svěžest, moment překvapení. Zkoušeli prorazit s něčím, co neměli tak bytostně v krvi jako ten "šílenec z videopůjčovny". S Tarantinem se totiž nediskutuje. Ten člověk s lehkou samozřejmostí baví. A mimoděk vás seznámí se skvělou hudbou.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější hlášky z filmu? Pište do diskuse pod článkem.