69%
Fair Play
- Drama
- Retro
- +2
Hlavní postavě Anně je ve filmu osmnáct let, zhruba ve stejném věku byla i režisérka Andrea Sedláčková v roce 1983. Do scénáře tak mohla vložit mnoho ze svých zkušeností a zážitků, film je pro ni v tomto směru velmi osobní. Sama režisérka emigrovala krátce před sametovou revolucí do Paříže a 17. listopad byl shodou okolností dnem, kdy dostala ve Francii politický azyl.
Ústředním tématem filmu Fair Play je doping ve vrcholovém sportu socialistického Československa. Proč jste zvolila právě toto téma, které je i dnes stále vnímáno jako kontroverzní?
Před několika lety jsem si přečetla v novinách článek o tom, že se objevily tajné materiály ministerstva vnitra o státem organizovaném dopingu československých sportovců pomocí anabolických steroidů. Článek vysvětloval, že program plánovaného dopingu byl zahájen v roce 1983 a zúčastnilo se ho mnoho olympioniků. Archivy odkryly příšerné praktiky, kterými stát vědomě ničil zdraví špičkových sportovců za účelem vítězství za každou cenu. Ti, kteří se odmítli zapojit, se odsoudili k faktickému zániku sportovní kariéry.
Ihned jsem si řekla, že je to vlastně obrovské téma, které ještě nikdy nebylo v hraném filmu zpracováno, a že mi toto téma umožní zaobírat se i tématy, která jsou mi vlastní, tedy otázkami svobody rozhodování, cti, sebeúcty. Nechtěla jsem vytvořit ideologický pamflet, ale film o lidské důstojnosti. Vždy jsem toužila napsat a natočit film o boji za malou lidskou svobodu v komunistické diktatuře.
Před několika lety jsem si přečetla v novinách článek o tom, že se objevily tajné materiály ministerstva vnitra o státem organizovaném dopingu československých sportovců pomocí anabolických steroidů. Článek vysvětloval, že program plánovaného dopingu byl zahájen v roce 1983 a zúčastnilo se ho mnoho olympioniků. Archivy odkryly příšerné praktiky, kterými stát vědomě ničil zdraví špičkových sportovců za účelem vítězství za každou cenu. Ti, kteří se odmítli zapojit, se odsoudili k faktickému zániku sportovní kariéry.
Ihned jsem si řekla, že je to vlastně obrovské téma, které ještě nikdy nebylo v hraném filmu zpracováno, a že mi toto téma umožní zaobírat se i tématy, která jsou mi vlastní, tedy otázkami svobody rozhodování, cti, sebeúcty. Nechtěla jsem vytvořit ideologický pamflet, ale film o lidské důstojnosti. Vždy jsem toužila napsat a natočit film o boji za malou lidskou svobodu v komunistické diktatuře.
Objevila jste během rešerší něco, co vás samotnou překvapilo?
Mé pátrání začalo nejdříve na internetu, následovně jsem se setkala s několika aktéry dopingu, ať již sportovci, trenéry či lékaři. Všem jsem musela slíbit, že zůstanou v anonymitě. Upřímně řečeno, vzhledem k tomu, že jsem ani o dopingu ani o vrcholovém sportu nevěděla nic, bylo pro mě překvapením téměř všechno. A předpokládám, že pro naprostou většinu diváků tomu nebude jinak.
Mé pátrání začalo nejdříve na internetu, následovně jsem se setkala s několika aktéry dopingu, ať již sportovci, trenéry či lékaři. Všem jsem musela slíbit, že zůstanou v anonymitě. Upřímně řečeno, vzhledem k tomu, že jsem ani o dopingu ani o vrcholovém sportu nevěděla nic, bylo pro mě překvapením téměř všechno. A předpokládám, že pro naprostou většinu diváků tomu nebude jinak.
Trailer k filmu Fair Play:
Inspiroval vás k napsání scénáře nějaký konkrétní osud tehdejšího sportovce?
Ano. Dostal se ke mně případ jedné vrcholové atletky, které údajně její trenér bez jejího vědomí píchal anabolické steroidy s romantickým názvem Stromba. Tvrdil, že jde o obyčejné vitamíny. Předpokládal, že by se dopovat nedala. To pro mě byla zásadní inspirující informace. Nechtěla jsem totiž psát film o někom, kdo se rozhoduje, zda dopovat či ne, protože to by s sebou přinášelo identickou otázku, na niž jsem měla od začátku odpověď.
Ano. Dostal se ke mně případ jedné vrcholové atletky, které údajně její trenér bez jejího vědomí píchal anabolické steroidy s romantickým názvem Stromba. Tvrdil, že jde o obyčejné vitamíny. Předpokládal, že by se dopovat nedala. To pro mě byla zásadní inspirující informace. Nechtěla jsem totiž psát film o někom, kdo se rozhoduje, zda dopovat či ne, protože to by s sebou přinášelo identickou otázku, na niž jsem měla od začátku odpověď.
Do jaké míry se do filmu promítly vaše osobní zkušenosti?
Hlavní postavě Anně je ve filmu 18 let, je tedy přibližně stejně stará, jako jsem byla já v roce 1983. Fair Play není samozřejmě film o mně, ale je také o mém dospívání v socialistickém Československu, o problémech, které většina lidí kolem mě řešila, i když možná v méně vypjatých situacích. Dospívající děti tehdy často zjišťovaly, že jejich rodiče přežívají v systému založeném na lži, a doufaly, že nebudou stejné. Jejich rodiče zase řešili dilema, zda být morálním vzorem pro své děti a žít ve stínu, nebo se přizpůsobit lži režimu, kolaborovat s ním a získat tak pro své děti lepší budoucnost. Do scénáře jsem dala mnoho prožitků svých, mých vrstevníků i našich rodičů. Film je v tomto směru velmi intimní.
Hlavní postavě Anně je ve filmu 18 let, je tedy přibližně stejně stará, jako jsem byla já v roce 1983. Fair Play není samozřejmě film o mně, ale je také o mém dospívání v socialistickém Československu, o problémech, které většina lidí kolem mě řešila, i když možná v méně vypjatých situacích. Dospívající děti tehdy často zjišťovaly, že jejich rodiče přežívají v systému založeném na lži, a doufaly, že nebudou stejné. Jejich rodiče zase řešili dilema, zda být morálním vzorem pro své děti a žít ve stínu, nebo se přizpůsobit lži režimu, kolaborovat s ním a získat tak pro své děti lepší budoucnost. Do scénáře jsem dala mnoho prožitků svých, mých vrstevníků i našich rodičů. Film je v tomto směru velmi intimní.
Důležitou stránkou filmu bylo věrné zachycení a ztvárnění dobových reálií a nálady 80. let. Jak jste v tomto ohledu s výsl
edkem spokojena?
Byl to svým způsobem velký oříšek. Film se odehrává před 30 lety, jde tedy o snímek historický, ale na druhou stranu jde o období, které si ještě mnoho lidí detailně pamatuje. Nemohli jsme si tudíž dovolit žádnou nepřesnost, přibližnost. Nechtěla jsem ale, aby šlo o festival dobových rekvizit, aby byly vystavovány na obdiv objekty, které máme se socialismem vizuálně svázané, aby naše pozornost byla strhávána k dnes „legračním“ kostýmům. Na vizuální stránce jsme pracovali s kameramanem Basetem Střítežským, architektem Petrem Fořtem a kostýmní návrhářkou Simonou Rybákovou a myslím, že se nám společně podařilo vytvořit adekvátní dobový obraz.
Byl to svým způsobem velký oříšek. Film se odehrává před 30 lety, jde tedy o snímek historický, ale na druhou stranu jde o období, které si ještě mnoho lidí detailně pamatuje. Nemohli jsme si tudíž dovolit žádnou nepřesnost, přibližnost. Nechtěla jsem ale, aby šlo o festival dobových rekvizit, aby byly vystavovány na obdiv objekty, které máme se socialismem vizuálně svázané, aby naše pozornost byla strhávána k dnes „legračním“ kostýmům. Na vizuální stránce jsme pracovali s kameramanem Basetem Střítežským, architektem Petrem Fořtem a kostýmní návrhářkou Simonou Rybákovou a myslím, že se nám společně podařilo vytvořit adekvátní dobový obraz.
Judit Bárdos, představitelka hlavní role, není v České republice příliš známá. Co stálo za rozhodnutím obsadit do role Anny právě ji? Byl proces hledání herečky pro hlavní roli složitý?
Myslím, že mohu bez přehánění tvrdit, že jsem na castingu viděla většinu českých, moravských i slovenských hereček ve věku mezi 16 až 24 lety. Pozvali jsme s castingovou režisérkou Mirkou Hyžíkovou posluchačky a absolventky všech státních i soukromých hereckých škol. Když už jsem si byla jistá, že jsem našla tu pravou, a poslali jsme ji k trenérovi, ten mě hluboce zklamal, když řekl, že adeptka na hlavní roli nemá vůbec sportovní předpoklady a že ji nikdy běhat nenaučí. Když se tak stalo poněkolikáté, pochopila jsem, že musíme jít opačnou cestou, a herečky jsem nejdříve poslala na trénink a teprve, když prošly výběrovým sítem, dělali jsme skutečné herecké zkoušky. Judit jsem znala z filmu Dům, kde hrála hlavní roli, věděla jsem, že je nesmírně talentovaná, ale připadala mi na roli trošku starší a také, snad mi promine, při těle. Trenér z ní však byl nadšen, říkal, že má neuvěřitelný sportovní talent a že za chvilku zhubne. To se také stalo. Jsem opravdu šťastná, že roli Anny hraje ona, myslím, že ji svojí osobností velmi obohatila.
Myslím, že mohu bez přehánění tvrdit, že jsem na castingu viděla většinu českých, moravských i slovenských hereček ve věku mezi 16 až 24 lety. Pozvali jsme s castingovou režisérkou Mirkou Hyžíkovou posluchačky a absolventky všech státních i soukromých hereckých škol. Když už jsem si byla jistá, že jsem našla tu pravou, a poslali jsme ji k trenérovi, ten mě hluboce zklamal, když řekl, že adeptka na hlavní roli nemá vůbec sportovní předpoklady a že ji nikdy běhat nenaučí. Když se tak stalo poněkolikáté, pochopila jsem, že musíme jít opačnou cestou, a herečky jsem nejdříve poslala na trénink a teprve, když prošly výběrovým sítem, dělali jsme skutečné herecké zkoušky. Judit jsem znala z filmu Dům, kde hrála hlavní roli, věděla jsem, že je nesmírně talentovaná, ale připadala mi na roli trošku starší a také, snad mi promine, při těle. Trenér z ní však byl nadšen, říkal, že má neuvěřitelný sportovní talent a že za chvilku zhubne. To se také stalo. Jsem opravdu šťastná, že roli Anny hraje ona, myslím, že ji svojí osobností velmi obohatila.
Jste připravena na možnost, že Fair Play vzbudí u některých diváků negativní emoce? Přeci jen je doping citlivé téma, o němž není radno v některých kruzích mluvit…
Upřímně řečeno mě to nenapadlo, takže připravená nejsem. Já se v kruzích, kde se o dopingu nesmí mluvit, nepohybuji. Ale jsem připravená na negativní kritiky, že se mi ve filmu něco nepovedlo atd., i když doufám, že jich moc nebude.
Upřímně řečeno mě to nenapadlo, takže připravená nejsem. Já se v kruzích, kde se o dopingu nesmí mluvit, nepohybuji. Ale jsem připravená na negativní kritiky, že se mi ve filmu něco nepovedlo atd., i když doufám, že jich moc nebude.
Vy sama jste se ve Francii, kde žijete, prosadila jako střihačka a podílela jste se na mnoha úspěšných filmech. Měla jste nutkání mluvit během střihačských prací Jakubu Hejnovi do práce, nebo jste vše nechala výhradně na něm? Uvažovala jste i o možnosti, že si celý film sestříháte sama?
Své filmy nikdy nestříhám sama, protože si myslím, že každý režisér je po natáčení lehce neobjektivní, unavený a že mít druhý čerstvý pohled je důležité. Ale samozřejmě, že jsem do střihu Jakubovi mluvila, tomu se neubrání žádný režisér. Jestli jsem to dělala více, či méně, nedokážu odhadnout, možná že méně, protože si myslím, že právě proto, že jsem střihačka, jsem věděla, že některé věci prostě jinak udělat nejde.
Své filmy nikdy nestříhám sama, protože si myslím, že každý režisér je po natáčení lehce neobjektivní, unavený a že mít druhý čerstvý pohled je důležité. Ale samozřejmě, že jsem do střihu Jakubovi mluvila, tomu se neubrání žádný režisér. Jestli jsem to dělala více, či méně, nedokážu odhadnout, možná že méně, protože si myslím, že právě proto, že jsem střihačka, jsem věděla, že některé věci prostě jinak udělat nejde.
Prozradíte, na čem a s kým momentálně pracujete?
Dokončuji knihu o své emigraci a doufám, že se pustím do adaptace Škvoreckého Zbabělců.
Dokončuji knihu o své emigraci a doufám, že se pustím do adaptace Škvoreckého Zbabělců.
Snímek Fair Play vstupuje do kin tento čtvrtek 6. března. Recenze referují o předčasném vrcholu letošní tuzemské produkce. Půjde o "Pouta z běžecké dráhy"? Přitáhne snímek dost diváků?
