Fero Fenič: „Dvacet ročníků Febiofestu byla moje meta.“

Poslední tři roky jsem se pokoušel najít někoho, kdo by festival převzal a dal mi záruky, že ho zachová a dobře povede do budoucnosti. Situace, kdy festival, který vyrostl v tak rozsáhlou akci, ale byl zcela vázán JEN na mou osobu, byla už neúnosná. Stačil by jakýkoliv můj zdravotní problém a skončil by, protože jsem neměl vedle sebe nikoho, kdo by to utáhnul dál.

Dvacet ročníků byla moje meta a kdyby se nepodařilo najít následovatele, tak bych ho asi letos definitivně ukončil – chyběla mi už síla každý rok začínat odznova boj o jeho další ročník. S festivalem však jsem a budu spojen i nadále, protože nešlo o klasický prodej. Bulvární informace v jednom deníku měla pouze dehonestační cíl. To se konec konců objevuje skoro před každým ročníkem.

Informace o převzetí festivalu jiným subjektem je veřejně známá na internetu asi půl roku a dokonce se už v odborných médiích o ní i psalo. Jen z jiného úhlu pohledu, protože zveřejněnou smlouvu si přečetli pozorněji. Z ní vyplývá, že prodej bude završen až v červnu 2017, protože po dobu pěti let mohu od smlouvy, podle přesně určených podmínek, odstoupit. Uváděná cena je úřední odhad, ne skutečná hodnota celé transakce – myslím, že každému musí být jasné, že kulturní akce není prodejné zboží a já dosud ani nezaznamenal, že by se takový případ u nás někdy stal.

Vím, že to není jednoduché, ale mohl byste pro naše čtenáře ve stručnosti těch 19 předchozích let Febiofestu zrekapitulovat? Co se Vám podařilo z toho, co jste si předsevzal, uskutečnit…                       Nikdy jsem si ve svém životě nestanovoval žádné dlouhodobé cíle, jsem člověk okamžiku, spíš emotivní umělec, než pragmatik. Proto i na začátku byl jen nápad a vůle pomoct uchovat kvalitní filmy v kinech. Počátek devadesátých let byl totiž tak divoký, že kina i filmové kluby zanikaly, a to, co přežívalo, nabízelo jen komerci. Neexistovala art kina ani žádný art distributor, země byla uchvácená nově vzniklou televizí Nova.

Úspěch Febiofestu, který vyrostl a rozvinul se do dnešní podoby jen díky zájmu diváků, potvrdil, že především hlavní město, které ve svých dějinách (kromě jednoho pokusu) nemělo nikdy svůj velký festival, něco takového potřebuje. Já jsem po celou dobu pouze na tento zájem reagoval a snažil se tento hlad uspokojit – to byl ten hnací motor. Než jsem si uvědomil, že vedle mého studia Febio, které jsem považoval za svoji hlavní realizaci, jaksi mimovolně vyrostlo ještě něco většího, co mě ještě více odvede od umělecké k organizační činnosti – už bylo pozdě. Tak jsem se snažil to dělat nejlíp, jak jsem uměl, poučit se z toho, co se mi líbilo nebo nelíbilo na jiných festivalech, neuzavírat se jen pro odborníky a pouze na jedno místo, ale zasáhnout co nejširší okruh diváků, protože jen oni rozhodnou o přežití nebo nepřežití kinematografie, české zvlášť. Tak si Febiofest postupně vytvořil rozsah a tvář, jakou má dnes.

Věříte, že společnost Mezinárodní filmový festival Praha bude věrná odkazu festivalu a bude těžit z jeho dobrého jména?                      Nedokážu předvídat daleko důležitější věci v mém životě nebo životě České republiky, sotva to mohu dokázat v tomto případě. Poslední tři – čtyři roky festival postupně přišel o hlavní i generální partnery, bojoval a i letos bojuje o přežití. Je neustále přehlížen při udělování grantů, hlavní město Praha mu není ani po dvaceti letech schopno přidělit víceletou podporu, aby mu tak alespoň zčásti dalo naději do budoucna. Nemá smysl tady vyjmenovávat, jaké úsilí stálo za jeho udržením. Moje síly však už přestaly stačit. Měl jsem proto jen dvě možnosti – festival definitivně pohřbít, nebo mu dát šanci přes někoho jiného. Rozhodl jsem se pro tu druhou možnost.

Máte značku Febiofest právně ošetřenu, jak se s ní může nakládat?Febiofest je chráněná registrovaná značka, která byla pro přesně vyjmenované potřeby festivalu převedena na další osoby. Značka Febio i nadále patří mně.

Co byste letošním návštěvníkům Febiofestu doporučil, na co byste je pozval?                                                                                                                       Je velmi těžké téměř z 200 filmů doporučovat nějaký konkrétní titul, tím spíš, že s výjimkou pár snímků, které jsou uváděny v rámci retrospektivních portrétů, jde vesměs o české premiéry, nebo dokonce o premiéru světovou. Osobně se však velmi těším na Ulricha Seidla, který pro mě patří k nejpozoruhodnějším režisérům současnosti. Chci vidět jeho triptych Ráj, který bude právě na Febiofestu uveden v kompletní podobě poprvé.

Zůstáváte prezidentem festivalu, chcete se nicméně více věnovat uměleckým záměrům. Prozradíte něco z vašich plánů? Chystáte cyklus dokumentů, film?                                                                                          Všechny síly jsem zatím věnoval záchraně festivalu a realizaci jubilejního ročníku. Přemýšlím sice o nějakých dalších podnětech, ale na ničem konkrétním v této chvíli nepracuji. Nechám to na osudu.