Anketa: Rok 2012 očima českých filmových tvůrců a kritiků
1) Váš nejpříjemnější filmový zážitek roku 2012?
2) Největší filmové zklamání v roce 2012?
3) Na co se těšíte v roce 2013?
4) Co říkáte na klesající návštěvnost tuzemských kin?
5) Máte nějaké novoroční předsevzetí?
Jaroslav Sedláček (filmový publicista, dramaturg a vysokoškolský pedagog)
1) Příliš mladá noc. Odvážná, drzá, setsakramentsky dobře udělaná. Takhle nějak si představuji budoucnost českého filmu.
2) Celkově špatná úroveň českých filmů a tomu odpovídající návštěvnost.
3) Že konečně začne fungovat zákon o kinematografii! Ten první z roku 1993 se ukázal takřka ve všem nefunkční, snad ten nový bude lepší.
4) Netěší mě to a je to jen důsledek toho, před čím jsem varoval dlouho. Pokud se do kin dostane každý amatér se svým rádoby filmem, pokud budou amatérsky vyhlížející opusy točit pod finančním tlakem i profesionálové, pak se nikdo nemůže divit, že i ta zdánlivě neotřesitelná značka, ten trade mark „český film“, se otřese v základech. Je s tím potřeba něco dělat. Na všech úrovních.
1) Mezi české filmy by určitě patřila Ondříčkova noirová detektivka Ve stínu s výborným hereckým obsazením. Z těch zahraničních film Project X, jak se může zvrhnout mejdánek teenagerů nebo vynikající film Den zrady se skvělým Ryanem Goslingem.
2) Rád bych něco vyšťoural, ale měl jsem asi štěstí, protože opravdové zklamání jsem letos v kině nezažil.
4) Protože nejsem producent ani distributor, tak ji pouze ostražitě pozoruji a čekám, jak ji postižení hodlají řešit. Za sebe mohu říct, že jsem čím dál méně a méně motivován chodit na filmy do kina, za což může mnoho faktorů.
1) Tři filmy, ke kterým se budu určitě vracet: Play (Ruben Östlund), In the Fog (Sergej Loznica), Tomboy (Céline Sciamma).
2) Asi Skyfall, ale nikdy jsem nebyl velkým fanouškem Jamese Bonda, takže zklamání nebylo tak veliké.
3) Doufám, že v druhé půlce příštího roku začnu natáčet film s názvem Rodinný film. Příběh, jehož hlavním tématem je svoboda, bude vyprávět o bratrovi a sestře ponechaným sami sobě po odjezdu rodičů na dlouhou cestu kolem světa.
4) Lepší už to asi nebude. Proto se musí začít uvažovat o nových strategiích a způsobech distribuce. Film, a to mluvím především o „arthouse“ produkci, se musí stát stejně exklusivní jako kvalitní divadelní představení, které si divák najde v repertoáru divadla… A ne že se dobré filmy budou ztrácet v moři hollywoodských produktů v multiplexech.