Jiří Mádl: „Největším nepřítelem je naše neznalost, pasivní nespokojenost a přizdisráčství.“
Čím si tě tvůrci snímku Konfident získali? Co tě zlákalo, že jsi kývnul na nabídku zahrát si v jejich filmu? Zlákal mě jednoduše scénář. Tehdy už jsem měl dávno odjet do Ameriky, říkal jsem si, že mě už nic nezlomí, abych to posunul. Ale najednou mi zavolala producentka Katarína Vanžurová a nabídla mi Konfidenta. Doufal jsem, že si to přečtu, řeknu, že je to úplně blbý a s klidem odletím do New Yorku. Místo toho jsem se ale začetl do nejlepšího scénáře, co mi kdo nabídl, a musel zůstat. Jinak bych urazil štěstí.
Ve snímku hraješ člověka, který „donáší“ na své známé, aby zachránil svou dívku před komunistickou represí. Jak ses na tuhle roli připravoval? Vždyť jsi v té době, v níž se příběh odehrává, ještě nebyl na světě. Moc jsem se nepřipravoval. Už takhle jsem o té době věděl víc než postava, kterou jsem hrál. Nechtěl jsem tu nevýhodu znalosti ještě zvětšovat.
Co ti příprava na roli a samotné hraní v Konfidentu dalo? Poprvé jsem byl nucen ve filmu stárnout. Bylo to pro mě náročné, ale naučil jsem se, že nejen spoluherci, režisér, ale i kameraman, producent a scénárista můžou dělat můj výkon lepším.
Za minulého režimu žili lidé v nesvobodě, měli jasného nepřítele. Dnes žijeme ve svobodném světě. Má i tato doba podle tebe nějakého nepřítele, s kterým svádíme boj? Myslím, že naším největším nepřítelem je naše neznalost, pasivní nespokojenost a přizdisráčství.
Konfidenta režíroval slovenský režisér Juraj Nvota. Jaký je tvůj pohled na slovenskou kinematografii? Máš nějaké favority mezi tamními herci a herečkami? Mám rád Slovensko skoro až nekriticky. Jejich kinematografie se křísí a já jsem hrozně rád, že můžu být u toho. Navíc mají spoustu krásných a talentovaných hereček, a nejen ty etablované, o kterých nikdo nepochybuje jako Táňa Pauhofová, Kristina Svarinská a Míša Majerníková, ale i jiné. Z herců mě třeba hrozně zaujal Marek Geišberg. To je třeba herec, který u nás vyloženě chybí.