Jak Susan Sarandon nepustili do Bílého domu a Michael Moore házel kotouče přes plot

Na otázku z publika, zdali si myslí, že jí americká vláda sleduje, například odpověděla, že je si tím dokonce zcela jistá. „Dvakrát jsem našla svoje jméno pod Vyhláškou svobody informací.“

Všeříkajícím důkazem averze americké vlády k jejím aktivitám pak byla historka o tom, jak se jí nepodařilo získat povolení pro návštěvu Bílého domu – které se běžně uděluje skupinám středoškolských studentů a vlastně téměř všem americkým občanům. Bílý dům se zatím přes vyzvídání médií ke kauze nijak nevyjádřil.

Sarandon se pak Moorea zeptala, kde jako introvert bere odvahu rozebírat citlivá témata s mnohdy agresivními osobnostmi. „Mám naděláno v kalhotách,“ přiznal Moore, „Ale snažím se to co nejlépe skrýt a přesvědčit se, že se mi nic nestane a že to přežiju.“

Typickým příkladem Moorových eskapád byla jeho proslulá návštěva prezidenta NRA (Národní střelecká asociace) Charltona Hestona, která byla vyvrcholením jeho dokumentu Bowling for Columbine (2002). Poté, co se Moore s Hestonem nepohodl, se ocitl společně s natáčecím štábem "uvězněn" uvnitř Hestonova pozemku, oddělen od svého vozidla dvoumetrovou automatizovanou bránou. Ve strachu, že senilní herec zavolá „někoho z NRA“ a pokusí se natočený materiál zabavit, nařídil režsvým asistentům, aby filmy naházeli přes bránu řidičovi. „Když viděli, že záznamy opustily pozemek, se brána zázračně otevřela,“ vyprávěl Moore. „Všichni jsme Charltona Hestona milovali. Vyrůstali jsme na jeho filmech...“