Slavné propadáky: Rudá planeta - rozhádaní herci potopili celý film

Není neobvyklé, že dvě různá filmová studia začnou ve stejnou dobu pracovat na podobné látce a následuje menší závod o to, kdo svůj film dostane první do kin (viz například na Armageddon vs. Drtivý dopad, obojí rok 1998). Jeden z těchto soubojů svedla i studia Disney a Warner Bros. na konci devadesátých let příběhem o cestě na Mars (a hledání života v tamních končinách). U Disneyho vsadili v případě Mise na Mars na klasika Briana De Palmu a umělečtější přístup, Rudá planeta naopak cílila na akčněji zaměřené diváky.

Disneyovci byli o něco rychlejší a Misi na Mars nasadili do kin již v březnu roku 2000. Tím byl splněn první úkol - Warneři museli ustoupit a posunout premiéru "jejich Marsu" na neurčito. Jiné vítězství se ale nekonalo. Mise na Mars stála 100 milionů, kritika ji strhala a celosvětově vydělala pouhých 110 milionů, což bylo vzhledem k celkovým nákladům hodně málo. O to větší tlak padl na Warnery, kteří si byli moc dobře vědomi toho, že po jednom mars-průšvihu se diváci na podobný film jen tak nepohrnou. A to nebyl ten největší důvod k obavám.

Rudá planeta, která se původně měla jmenovat Mars (což muselo být po premiéře De Palmovy mise změněno), byla režijním debutem Antonyho Hoffmana. Těžko říct, proč studio vsadilo na nezkušeného tvůrce v případě produkce za 80 milionů, určitou jistotou se ale jevila scenáristická dvojice Jonathan Lemkin (Ďáblův advokát / 1997) a Chuck Pfarrer (Živý terč / 1993).

Ani herecké obsazení nepůsobilo nejhůře. Hlavní role získali v té době celkem populární Val Kilmer, Matrixem objevená Carrie-Anne Moss a sympaťák Tom Sizemore. Na papíře fungující herecký trojlístek. Pro Moss však vyhradili scenáristé minimum prostoru a téměř celý film proto ležel na bedrech Kilmera a Sizemora. A tady padla kosa na kámen. Kilmer byl v té době na vrcholu arogantního žebříčku a Sizemore nikdy nepatřil k beránkům. Střet dvou namyšlenců znamenal pro tvůrčí tým (a studio) neředěné peklo.

Údajně celý spor herců začal tím, že Sizemore žádal po studiu, aby mu z Anglie dovezlo na plac v Austrálii luxusní stroj na posilování. To se Kilmerovi, zvyklému na to být ve středu pozornosti, ohromně nelíbilo. Koule nesnášenlivosti se pomalu nabalovala, až vše dospělo do stádia, kdy Kilmer odmítal vylézt z přívěsu, pokud byl na place Sizemore. Nezkušený režisér měl absurdní situací svázané ruce a většinu jejich společných scén musel točit přes rameno s dubléry.

Nevraživost herců rostla a později již Kilmer dokonce odmítal i Sizemora oslovovat jménem. Vždy na něj pouze pokřikoval „Hej, ty!“. Není se čemu divit, že v podobné dusné atmosféře neměl nikdo z herců chuť podat opravdu dobrý výkon.

Ani děj nemohl výsledný film, jenž vznikal za soukromé války dvou herců, zachránit. Z ambiciózní sci-fi o hledání nové formy života se vyklubalo tupé béčko, v němž se zblázní robot posádky a začne všechny vraždit. Nuda.

Rudá planeta do kin doputovala 10. listopadu 2000, tedy o osm měsíců později než Mise na Mars. Odložení ničemu nepomohlo. Snímek to od kritiků schytal ještě o něco více, diváky vůbec nezajímal a z celosvětových kin si odnesl směšných 33 milionů dolarů. Hoffmanova kariéra skončila stejně rychle jako začala (jiný celovečerák od té doby nenatočil) a Kilmer si to nadobro polepil u velkých produkcí, které se mu dodnes vesměs vyhýbají.