68%
Trafačka - Chrám svobody
- Dokumentární
S čím jste šel do natáčení Trafačky?
Se Sašou jsme udělali pár filmů, například jsme se jezdili potápět s velrybami. Saša ale není profesí filmař, tak mě oslovil, jestli bych do toho projektu nešel s ním. Mě na tom nejvíc zaujala ta tečka, protože Trafačka měla být srovnána se zemí, na jejím místě měl vzniknout nějaký obchodní dům.
Ale ta tečka zatím není, Trafačka stále žije.
No právě, život je překvapení. My si mysleli, že to za dva, za tři roky přijde. Ale nakonec jsme to točili šest let. Natáčení jsme nicméně museli ukončit, aniž bychom se dobrali té tečky, kvůli které jsem do toho se Sašou šel. Pořád se totiž posouvaly producentské podmínky. Česká televize byla nervózní, protože jsme na projekt měli grant od Ministerstva kultury.
Během natáčení jste se pohyboval mezi mladými kreativními lidmi. Co vám to dalo?
Je to samozřejmě průnik, exkurze do určitého druhu myšlení. Já se přiznám, že jsem nikdy předtím blízký vztah s graffiti uměním neměl. Některé ty provokativní, artové věci mě zajímají, nicméně jsem se o nich dozvídal za pochodu. Líbí se mi ta společenská provokace na určité téma, pokud to není samoúčelné. Ty kluky, kteří v Trafačce tvoří, svým způsobem obdivuju. Mají pořád chuť vyjadřovat se k současným záležitostem a zároveň se nějakým způsobem posouvat po umělecké stránce. Má to vysoce logické dopady, nutí to k úvahám nás ostatní.
V dokumentu jste točili i nelegální vznik graffiti na vlakovém nádraží a výměnu reklamních tabulí. To jste točil vy, nebo mladší kolega?
Tu výměnu plakátů, na kterých jsou krvavé stopy po symbolickém ukřižování jednoho z umělců, jsem točil já. Tu noční scénu na nádraží má na svědomí Saša. Saša nicméně přebíral postupem času iniciativu, spolu jsme to ale rozjížděli. O některých věcech mě ani neinformoval, třeba o té noční graffiti výpravě. Celé to vznikalo trošku spontánně, ale nechci říkat chaoticky. Natočilo se spoustu materiálu, Saša byl v tomhle směru až příliš aktivní. Důležitým spolutvůrcem byl proto Jakub Voves, střihač. Toho bych považoval za dalšího režiséra. Osoba, bez které by to takhle nevypadalo. I když samozřejmě i hudba je v dokumentu důležitá.
Na Trafačku se díváte i z jeřábu. Jak ty záběry vznikaly?
Na jeřáb vylezl odvážnej Saša. Jednou oficiálně a podruhé to proběhlo načerno. Občas jsme se přizpůsobovali cítění výtvarníků.
Před lety jste měl na Českého lva nominovaný film Co chytneš v žitě? Chystáte nějaký další celovečerák?
Člověk si v hlavě pořád něco chystá, ale já jsem se nedávno upsal České televizi, zrovna jdu natáčet pamětníky z cyklu „Heydrich – konečné řešení“. K té hrané formě bych se ovšem určitě rád vrátil. Člověk si to nosí v hlavě, ale je pořád zahlcován dalšími a dalšími věcmi, které se ve výsledku stávají povinnostmi.
