Přehlížené pecky: Pád

O čem to je? Los Angeles, 20.léta. Filmový kaskadér Roy Walker (Lee Pace) je po vážném zranění převezen do nemocnice, kde se seznámí s malou holčičkou Alexandrií (Catinca Unaru), jejíž jméno ho inspiruje k vyprávění příběhu o Alexandru Velikém. Zmalébajky se nakonec rozvine epos živený Alexandriinou fantazií a Walkerovou touhou po morfiu, které potřebuje, aby mohl spát.Po vzoru Tisíce a jedné noci slibuje své nadšené posluchačce pokračování. Jen když pro něj udělá malou službičku.... Hranice mezi realitou a představivostí postupně slábne a fantaskní příběh pěti zoufalých mužů na cestě za pomstouse začne nebezpečně prolínat s životem dvou pacientů.

5 důvodů , proč Pád vidět: 

1) Kamera. Budiž poklonou kameramanovi a výtkou

scénáristovi, že filmbyste si pravděpodobně užili téměř stejně, kdybyste sledovali jenom obraz. Málokdy se dá kamera označit za velkolepou, ale u Pádu je takové označení víc než na místě. Ve chvíli, kdy si říkáte, že jste shlédli nejlepší záběr z celého filmu, přijde další a je zase o kousek lepší. Pastvu pro oči totiž umocňuje hlavně jedna věc: lokace

2) Z Indie až na Karl ův most. Tarsem Singh je pů

vodem Ind, Pád je britsko-indická koprodukce, a tak velká část památek ve filmu ukazuje krásu indické krajiny a architektury od „provařeného“ Tadž Mahalu až po spoustu jiných českým okem neokoukaných paláců a pevností. Díky tomu, že příběh přiznává, že jde o fikci, nebránilise tvůrcirozjet se po světě anafilmovat vizuální „Best of“ v Římě, Paříži, Sofii, na Bali nebo v Namibii. Tak se do filmu dostal i záběr na východ (západ?) slunce nad Karlovým mostem – a jako všechny ostatní je úchvatný.

3) Catinca Untaru. … je původem rumunská herečka,

která se role malé zvídavé holčičky ujala velmi přesvědčivě. Ani chvíli nenechává divákazapomenout, že společně s ní poslouchá (respektive sleduje) pohádku, bez čehož by poněkud nahodilý děj těžko obstál.Je veliká škoda, že se v žádné velké roli od tohoto snímku už neobjevila. 

4) Hudba. Aby šlo o filmu tvrdit, že jestrhující, úchvatný,

výpravný, velkolepý, majestátní (viz. libovolné trailery), musí přece mít přece pořádnou hudbu. Pád takovou hudbu má. Kupříkladu výše zmíněné úvodní titulky k velkému úspěchu a uměleckému dojmu skvěle podtrhuje Beethoven, ale i původní hudba složená k filmu nezůstává pozadu a dodává vizuálním orgiím trochu zdravého amerického patosu a přitom zůstává svěží.

5) Děj: Faunův labyrint podruhé (nebo poprvé?). Z

předchozího hodnocení lehce vyplývá, že děj kulhá. Ano. V porovnání s oceňovaným Faunovým labyrintem, kterému se film kvůli tématu (malá hrdinka, prolínání fantazie a reality, pohádka obrátivší se v horor a další) neubrání, by se dalo tvrdit, že Pád místy dokonce sotva chodí. Stejně jako se pohádka vymkne kontrole a skáče od jednoho k druhému, skáče scénárista sem a tam a pohádkovou náturou příběhu se trochu zbaběle zaštiťuje, aby se v posledních třiceti minutách překvapivě sebral a konečně z děje něco pořádně vyždímal.

Sledovat Pád je jednoduše řečeno zážitek. Místy působí obrazová exhibice trochu samoúčelně, což ale zas a znovu hoďme na ramena scénáristy a režiséra a vychvalujme dál kameru a výpravu: druhé dvě složky filmu z něj totiž dělají právem pecku, zatímco první dvě ji učinily přehlíženou. Film v kinech jen těžko uvidíme, což je škoda, protože si zaslouží kvalitu – a tak pro jednou zapomeňte na usmolené .avi z torrentů a zkuste alespoň DVD kvalitu a domácí kino. Rozporuplných, ale ve výsledku zasloužených 80%.