Slavné propadáky: Catwoman - když superhrdinkám filmaři nepřejí

Když v roce 1992 Batman se vrací režiséra Tima Burtona přinesl nejen proklatě temnou atmosféru Gotham City, ale i působivého ženského záporáka Catwoman v podání Michelle Pfeiffer, studio zpozornělo. Větřilo v postavě potenciál a poměrně záhy se proto rozběhly práce na scénáři vlastního filmu. První verze spatřila světlo světa již v roce 1995, výsledek ale neoslnil. Celý projekt navíc zabrzdila Pfeiffer, která se k roli odmítla vrátit. Tím byl odstartován velmi dlouhý a zmatený tvůrčí proces, jehož výsledek dorazil do kin až v roce 2004. A nebylo o co stát.

Těžko říct, kde konkrétně se stala chyba. Faktem zůstává, že když už se konečně daly věci do pohybu, nevypadalo to pro kočičí ženu zas až tak špatně. Pro hlavní roli studio urvalo Oscarem čerstvě oceněnou krásku Halle Berry a na režijní stoličku usedl talentovaný Francouz Pitof, jenž slavil celosvětový úspěch vizuálně progresivním debutem Fantom Paříže.

Alfou a omegou všech problémů Catwoman je v prvé řadě scénář - nahodilý slepenec scén, motivů plných klišé, neujasněných postav a v zásadě i nepochopitelného zrodu hlavní hrdinky. Košer se zřejmě nezdál ani Pitofovi. Ten krátce po přijmutí režie přišel s vlastní vizí, jak příběh pojmout. Tu však producenti označili za příliš uměleckou a Pitof se musel držet původního kusu papíru. Je obtížné hledat viníka, ale pokud máte scénář, na němž se postupně vystřídalo 14 scenáristů (leč v titulcích je uvedených jen pár), je pochopitelné, že výsledek může být všechno možné, jenom ne kompaktní.

Problémy vládly na různých frontách a vše začalo již pre-produkcí, kdy studio hrdě představilo nový obleček Catwoman. Kostým Pfeiffer dokázal diváky znervóznět, aniž by působil nepatřičně. Nová verze si ihned po zveřejnění vysloužila pověst důmyslného sadomasochistického oblečku (jeho autor byl zřejmě moc, moc zlobivý chlapec). Přestože fanoušci veřejně oblek bojkotovali, studio trvalo na svém s tím, že ho hlavní hvězda prodá. Ano, Berry v něm vypadala celkem sexy (až na ty absurdní uši), to ale nic nemění na tom, že měla daleko ke komiksové hrdince. Spíše si divák během sledování uvědomil, jak moc rád by čokoládovou krásku viděl v jiné, podstatě peprnější filmové branži.

Fakt, že se celý film potýká s opravdu hloupými dialogy a nepříliš funkčním dějem se projevil již v prvním traileru, který studio vypustilo pár měsíců před premiérou (video výše). Reakce na něj byly na hraně hysterie a studio upoutávku velmi rychle stáhlo a nahradilo ji minutovým němým sestřihem:

Problémy vládly i jinde. Během procesu byli odvoláni původní skladatelé hudby (Graeme Revel, William Orbit) a na jejich místo musel narychlo nastoupit Klaus Badelt. Své si užila i Berry, která po tvrdém nárazu do kulis skončila v nemocnici. Ten největší průšvih se ale teprve rýsoval: naprosto tragické testovací projekce. Publikum bylo výsledkem tak zděšené, že se pouhý měsíc před premiérou dotáčely scény a předělával výsledný střih (za normálních okolností potřebuje režisér na finální střih zhruba deset týdnů).

Zmatené dokončovací práce se podepsaly i na tragické kvalitě triků, které nemají svou kvalitou daleko k počítačové hře z poloviny devadesátých let.

Náklady stoupaly a konečná cifra bývá odhadována i s propagací na 135 milionů dolarů (Warner Bros. si nicméně stojí za rovnou stovkou). I sto je každopádně hodně na film, který si nakonec z celosvětových kin odnesl jen 82 milionů a pověst jednoho z nejhorších komiksových filmů vůbec (což stále trvá). Vše dovršilo sedm nominací na antioscary Zlaté maliny, přičemž pět cen snímek nakonec i získal. Jedna patřila i Berry. Ta si pro cenu (jako jedna z mála oceněných Malinou) sama došla a nezdráhala se film při "děkovné" řeči zkritizovat. Inu, občas i herci ochotně přiznají, že šlápli opravdu vedle.