S odstupem času je Markéta Lazarová vnímáná jako jeden z nejlepších českých filmů všech dob, a minimálně jeden z nejestetičtějších. Jeho natáčení však podle představitelky hlavní role, tehdy sotva šestnáctileté Magdy Vašáryové (Postřižiny, Hry lásky šálivé) nebylo žádný med.
Kromě drsných podmínek, které celou produkci provázely (a které vyplývaly z příběhu Vančurovy slavné knihy), byl pro Vašáryovou nerozluštitelnou postavou režisér filmu František Vláčil (Stíny horkého léta):
"Nepochopitelný, vyhublý, zvláštně posedlý a pil alkohol. Jako holka z malého města jsem ho vůbec nechápala. Díval se podnapilýma očima a říkal mi, co mám dělat. V tu chvíli jsem ho opravdu neměla ráda. Schovávala jsem mu placatku s rumem do sněhu a nebudu tady opakovat, jakými slovy mi za to nadával," řekla herečka v rozhovoru na Filmovém festivalu v Karlových Varech.
Jedním dechem ale dodala, že měl Vláčil i spoustu světlých stránek: "On se mnou pracoval jako s nehercem. Vyprávěl mi o třináctém století, o Přemyslovcích. Bydlela jsem jinde než štáb a on třikrát za týden večer přišel, sedl si ke mně na postel a povídal. Pak ale někdo, to už mi bylo sedmnáct, prohodil nejapnou poznámku na téma režisér a mladá herečka, Vláčil to slyšel a už nikdy nepřišel. Bylo mi to líto, protože on uměl báječně vyprávět. I když z něj táhl alkohol."