Ohlédnutí za českými seriály roku 2024. Kralovala drsná kriminálka, Iveta či Smysl pro tumor

Největší úspěch slaví u diváků stanice Nova, jejíž životopisné a dramatické seriály si vydobyly 68,3 % hodnocení na Kinoboxu. Těsně za ní se s drsnými kriminálkami a žánrovými experimenty umístila Česká televize, jejíž letošní seriály si diváci cení na 65 %. Prima už tak veselý průměr nemá. Pokusy o vztahové komedie a odlehčené kriminálky u diváků nepřesáhly 51,4 %.

Spektrum české tvorby přitom tradičně tvořila vztahová dramata a kriminálky, u nichž se vyplatilo spoléhání na zpracování skutečných případů. Sázka na autenticitu se tvůrcům českých kriminálních seriálů zúročuje dlouhodobě a ani tentokrát tomu z větší části nebylo jinak.

Největší podíl na českých kriminálkách si přitom uzmula Nova, potažmo její streamovací služba Voyo. Její žánrovky zpracovávají slavné případy, kolem nichž vyvstávají jisté kontroverze. Minisérie Metoda Markovič: Hojer převádí na obrazovky nechvalně známý případ sexuálního devianta, sériového vraha a kanibala Ladislava Hojera (Petr Uhlík) tak, aby nebylo tolik jednoduché odsoudit pachatele, jenž spáchal odsouzeníhodné věci. Pozornost seriálu je přitom věnována netradičním metodám hlavního vyšetřovatele Jiřího Markoviče (Petr Lněnička) a jeho empatickému přístupu k pachateli. Osoba Jiřího Markoviče přitom figurovala u jiných známých případů, jako byl spartakiádní vrah Jiří Straka nebo do určité míry i kauza orlických vražd.

Aura známého případu a silná osobnost vyšetřovatele, na jehož zásluhy dávají v posledních letech důraz média, přinesla seriálu pozici jednoho z nejzajímavějších děl začátku roku. Od ostatních kriminálek jej navíc odlišil styl vyprávění, kdy se pátrání a odhalení pachatele věnuje především první epizoda, zatímco zbytek série patří především budování vztahu vlídného a inteligentního vyšetřovatele a mentálně nesmělého sadisty. Zároveň seriál znesnadňuje udělat si jasný názor na postavu Hojera. Optikou vedlejších postav i reálných skutků se jedná o animální monstrum zasluhující nejvyšší trest, z perspektivy Markoviče jde o člověka, jenž je ve své deviaci osamocen a který by s patřičným vedením možná nemusel spáchat to, co spáchal. Zvláštní psychologický rozměr, prokládaný výjevy z Markovičových starších případů, jež utvářejí jeho současnou metodu, vynesl seriálu na Kinoboxu hodnocení 91 %.

O známé kauzy se opírají i dva dokumenty, Kauza Kramný a Případ Stodolovi. První jmenovaný se zabývá nechvalně proslulou dvojnásobnou vraždou v Egyptě, kolem níž vyvstala určitá společenská debata. Vyšetřování komplikované mezinárodními vztahy, absence přímých důkazů a názorově rozdělená společnost ohledně viny Petra Kramného se zdály zaručeným tahákem. Dokument moderovaný Miroslavem Vaňurou si však vysloužil 66 % a výtky ohledně snahy o bulvární přístup s nízkou informační hodnotou.

Případ Stodolovi zaznamenal o dost větší úspěch. Pořad získal na Kinoboxu 80 %. Téma série vražd v letech 2001 a 2003 nemá aspekt, který by společnost rozdělil, zaujme však jednak hrůzností spáchaných vražd, jednak až nesmyslnou nekompetencí, kterou policie projevila při vyšetřování jednotlivých činů. Zájem o seriál podpořila i premiéra snímku Manželé Stodolovi, jenž byl uveden do kin o čtrnáct dní dříve. Na rozdíl od případu, jakým byla vražda Kramných, nenechává případ vraždících manželů prostor pro polarizaci či nějak zásadní nejasnosti, pro diváky představuje něco zcela jasného a emotivního, na co se nemůžeme zlobit pro pouhé zaujetí stanoviska.

Na popularita krimiseriálů zareagovala i Česká televize. Ta se neopírala ani tak o notoricky známé kauzy, jako spíše o známá jména tvůrců. Druhá řada minisérie Docent pochází z pera Josefa Mareše a Jana Malindy, tvůrců výtečných Případů 1. oddělení. Už první série kombinovala dva různé vyprávěcí mody – psychologickou detektivku s geniálním detektivem, kdy jeden hrdina vyšetřuje případ pomocí svých expertních znalostí, a procedurální kriminálku s kolektivním hrdinou, založenou na přesné policejní práci a blízkou poetice Případů 1. oddělení. Druhá série zaujala kolem 1,3 milionu diváků.

Podobného čísla dosáhla i jiná minisérie České televize, kriminálka Vedlejší produkt. Na jejím scénáři spolupracoval Aleš Preis, jenž je stejně jako Josef Mareš bývalým kriminalistou prvního oddělení a v Případech posloužil částečně jako inspirace pro postavu kapitána Pražáka (Filip Blažek). Vyšetřování vraždy machistickým hrdinou tematizuje omezení nesmyslnými předpisy a zároveň si klade otázku, kde je hranice, kterou je třeba v zájmu spravedlnosti překročit. Krom více než milionu diváků si seriál vysloužil hodnocení 71 %.

Sedmiciferných čísel dosahovaly i novinky Primy a Novy. Nova uvedla kriminální seriál Policie Hvar. Společně s Primou tak přistoupila k modelu, který pojímá látku z opačné strany, než Česká televize. Její drsný realismus vyvažují odlehčenějším tónem, komediálním nádechem a hrdiny, k nimž přistupují s určitým nadhledem. Model kolektivního hrdiny či geniálního detektiva nahrazují modelem nesourodé dvojice, který autoři uplatnili u úspěšného Poldy či Dvojky na zabití. Letos Prima představila přesně takový model, který funguje jako jistá opozice k Vedlejšímu produktu. Seriál Hrdina představuje titulního detektiva (Jan Nedbal), který neváhá porušit jakékoli pravidlo k vyřešení případu. Na rozdíl od ponurého Vedlejšího produktu patří tento aspekt postavy ke komediální složce a divákům nabízí spíše odlehčenou akční zábavu. Seriál zajímá kolem 700 tisíc diváků, na Kinoboxu ale spíše neboduje – diváci mu připisují pouhých 46 % k dobru.

Novácká Policie Hvar nabízí podobný model, situovaný na prázdninové lokalitě titulního chorvatského ostrova. Odlehčená detektivka, odehrávající se v exotickém a atraktivním prostředí, měla dobrý start. První epizodu si zapnulo 1 112 000 diváků, časem ale začala série ztrácet sledovanost. Čím blíž má kriminálka k realistickému pojetí, tím blíže má zřejmě zároveň k úspěchu.

Kromě „obyčejných” kriminálek zavítaly na televizní obrazovky seriály s tematikou paranormálního vyšetřování. Komediální seriál České televize To se vysvětlí, soudruzi! zkusil dříve osvědčený recept směsi fantastiky a komedie. Ztřeštěný humor, stojící především na satiře časů dávno minulých, pestrobarevné pojetí a nefunkční a nepříliš uvěřitelné postavy sice zpočátku přilákaly 935 tisíc diváků, jejich sledovanost ale klesla o 400 tisíc za pouhý jeden týden. Není divu, že další paranormální pokus šel na věc z druhé strany. 

Lovec Jiřího Stracha sází na hororovou atmosféru a tajemnou postavu lovce démonů. Třebaže seriál vypadá jako zvláštní kombinace Van Helsinga a Lovců duchů, udržuje si určitou diváckou pozici, i když hodnocení 55 % nesvědčí o velké popularitě. Oproti tomu novácké Záhadné případy lákají diváky ve velkém. Fokus na mezilidské vztahy, jež jsou základem paranormálních příhod, charismatický Miroslav Donutil a funkční chemie mezi ústředním týmem – které napomáhá fakt, že herecké trio vychází ze stejného rodinného klasu – vysloužili seriálu hodnocení 70 %. Sledovanost se pravidelně drží na 1,1 milionem diváků

Čísla dvou posledních jmenovaných paranormálních seriálů svědčí o tom, že i žánrový experiment se může podařit, je-li uchopen správně. To se bohužel nepotvrdilo u feťáckého seriálu Adikts. Ten trochu selhal při hledání cílové skupiny i celkového konceptu. Jakoby tvůrci nevěděli, zda před užíváním drog varovat, nebo jej adorovat. Nicméně pouhých 230 000 diváků odpověď nenašlo, byť seriálu na Kinoboxu přisoudili 60 %. Na poli vztahových seriálů si Česká televize vedla o dost lépe. Smysl pro tumor, remake stejnojmenného belgického seriálu, se dotýká ožehavého tématu, onemocnění rakovinou.

Přitom rozvíjí síť vztahů kolem nemocné postavy a zároveň odlehčuje její situaci komediálními motivy. To dává divákům jednak žádanou vztahovou podívanou, což má na českých televizních obrazovkách zpravidla úspěch, a zároveň se dotýká palčivých témat s určitým nadhledem. Legitimnost zpracování zaštiťuje i skutečnost, že seriál je inspirovaný skutečným příběhem. Seriál nakonec zhlédly necelé 3 miliony diváků, na Kinoboxu si dokonce vysloužil úctyhodné 86% hodnocení.

Společenské problémy a aktuálně probírané otázky se obecně staly tématem dalších vztahových seriálů, konkrétně sérií Taneční, Mozaika a Vlastně se nic nestalo. Seriál Taneční, napsaný Ivanou Hokrovou a režírovaný Jiřím Vejdělkem, tematizuje feminismus a rozdělení úlohy muže a ženy na několika úrovních – v první je egoistický lékař a taneční mistr Oldřich (Saša Rašilov), jehož manželka Monika (Jitka Ježková) odmítá život domácího otroka a od manžela odejde. Oldřich se musí postavit před nečekané výzvy jako úklid, nákup či příprava denního jídla, zároveň si musí nečekaně najít cestu ke svým dětem.

Ty představují další úroveň – zatímco syn Matěj (Antonín Holoubek) hledá správnou mužskou energii mezi (prozatím) platonickým vztahem s kamarádkou a náklonností k povrchní spolužačce, dcera Olivie (Anna Marie Fučíková) uvízla ve vlastním toxickém vztahu. Byť by zápletka mohla sloužit pro komedii stejně jako pro psychologické drama, komediální rovina vítězí. Známé jméno tvůrce vztahových komedií a odlehčené podání problémů, se kterými se ztotožní diváci napříč věkovým spektrem, přilákaly k první epizodě 800 000 diváků, po premiéře však seriál začal rychle ztrácet. Na Kinoboxu si despotický Rašilov vytančil pouhých 54 %.

O dost vážnější pojetí složitých vztahů ve všech úrovních jedné rodiny nabídl seriál Mozaika. Košatá rodina, jejíž rodiče (Karel Heřmánek a Taťjana Medvecká) se náhle rozvádějí, nabídne sérii všech možných rodinných problémů, jež se sice odehrávají na individuální rovině, ale nakonec se vyřeší díky rodinné soudržnosti. Seriál se nedočkal příliš dobrých recenzí, přesto na Kinoboxu boduje s 68 %. 

Oba novácké seriály dorovnává Česká televize minisérií, která řeší jiný diskutovaný společenský problém. Hrdinky Vlastně se nic nestalo spojuje práce na erotických platformách typu OnlyFans, k níž se uchýlily z existenčních i existenciálních důvodů. Téma, které společnost stále trochu rozděluje, se sice seriálu postaralo o patřičný věhlas, o hodnocení přesahující 64 % už nikoliv. 

Jednou z největších seriálových událostí byla životopisná Iveta. Tragický příběh populární zpěvačky se přesunul z Voya na televizní obrazovky, kde se sledovanost prvních dvou sérií pohybovala okolo 900 tisíc diváků. Na Voyu se následně její příběh uzavřel velmi diskutovanou třetí sérií, které se však podařilo na Kinoboxu obhájit 65% hodnocení. 877 tisíc diváků nicméně přilákal dokument Málo mě znáš o životě Ivety Bartošové. Čísla sledovanosti sice postupně klesala, což vzhledem k pozdnímu vysílacímu času není nic moc překvapivého, seriál si i tak udržel vysoký standard. 

Jaký český seriál tento rok nejvíc bavil vás? Nezapomeňte se podívat na celkový žebříček českých seriálů za tento rok.

Zdroje: Kinobox/ATO – Nielsen Admosphere, živě+TS0