„Piráti z Karibiku mi pomohli, ale také mě zničili.“ Keira Knightley vzpomíná na těžké začátky kariéry

Sláva vás může semlít a pro četné příklady nemusíme chodit daleko. Nejde ale pouze o to, že vám aura vlastního úspěchu může stoupnout do hlavy. Keira Knightley se ocitla ve světlech reflektorů ve stále ještě velmi zranitelném a formativním období puberty, a přestože na natáčení Prokletí Černé perly ji vždy doprovázela matka a hvězdní kolegové na ni brali ohledy, následky přišly ve formě psychického vyčerpání a posléze i fyzických potíží.

„Je zvláštní mít něco, co vás současně utvářelo i ničilo,“ prozradila devětatřicetiletá Knightley, již jsme naposledy na Max viděli v detektivce Bostonský škrtič. „Kvůli Pirátům mě považovali za odpad, ale zároveň jsem díky jejich úspěchu dostala příležitosti natáčet filmy, za které jsem nakonec obdržela nominace na Oscara,“ shrnula paradox obklopující Piráty z Karibiku, v jejichž společnosti se ocitla celkem čtyřikrát. Po zkompletování trilogie od režiséra Gora Verbinskiho, již do roku 2007 zastupovaly ještě filmy Truhla mrtvého muže a Na konci světa (tehdy nejdražší produkce historie), vypadla z následné čtyřky Na vlnách podivna. Krátce se objevila až v pátém dílu Salazarova pomsta, jímž se základní linie kolem Jacka Sparrowa zjevně uzavře.

„Byly to nejúspěšnější filmy, kterých jsem se kdy zúčastnila, ale současně mě veřejně srazily na kolena,“ pokračovala. „Takže v mé hlavě zaujímají velmi rozporuplné místo.“ Na jednu stranu si cení toho, že ji dostaly do zorného pole dalších renomovaných tvůrců. Mezi nimi byl také Joe Wright, v jehož historických dramatech Pýcha a předsudek a Pokání Knightley sahala po těch nejprestižnějších cenách. Oba snímky jí vynesly nominace na Zlatý glóbus, Pýcha a předsudek i na Oscara – podruhé se o zlatou sošku ucházela o dekádu později zásluhou válečného dramatu Kód Enigmy.

V prvé řadě si vybavuje šílený zásah do soukromí, a to i na čistě pracovní rovině. „Pracovní doba je šílená. Jsou to roky vašeho života, nemáte žádnou kontrolu nad tím, kde natáčíte, jak dlouho natáčíte, nebo co vlastně natáčíte.“ Produkce těchto velkofilmů zpravidla zabere i několik měsíců a štáb je v permanentním zápřahu. Jenže herci a herečky nemají klid ani v soukromí a zvlášť ženy bývají hodnocené absurdně přísnou optikou, a to i v záležitostech vzhledu. To se prý dotklo i Knightley, kterou kritizovali tak vytrvale, až se ve 22 letech mentálně zhroutila a následně jí diagnostikovali posttraumatickou stresovou poruchu.

„Klasickým způsobem spojeným s traumatem si na to vlastně nevzpomínám,“ přiznala. „Je to jako by všechno bylo úplně vymazané, a pak se najednou něco objeví a já to začnu prožívat tělesně, protože to bylo ve své podstatě veřejné zostuzení, že? Je to zjevně součást mé psychiky, vzhledem k tomu, jak mladá jsem tehdy byla. Vyrůstala jsem tím ovlivněná,“ uvedla zejména na adresu své tehdy horečně diskutované váhy. Všichni jí i na tiskovkách předhazovali, že má poruchu příjmu potravy, ačkoli ona se snažila jíst zdravě a dostatečně.

Novináři jí dokonce předhazovali zdravotní komplikace dětské herečky Mary-Kate Olsen, která musela vyhledat odbornou pomoc hned po maturitě „Pamatuji si, jak se mě na to ptali během tiskového turné, jako by to byl vtip. Měla být zostuzena za to, že hledala pomoc kvůli anorexii. Seděla jsem tam a říkala si: ‚Páni, tohle je šílené.‘ Dokážete si to představit?… To mě opravdu zasáhlo. A to se ani netýkalo mě, ale jí. Pořád to nemůžu unést.“

Dalším aspektem, kvůli němuž už netouží po dalších blockbusterových projektech, byl vyplývající zájem paparazzi. „Na 100 % jsem vnímala a viděla, jak kariéry lidí byly zničeny jen proto, že je někdo vyfotil, jak vycházejí z klubů. V té době byla cena za fotku, na níž bych byla opilá, obrovská,“ vzpomínala. „Nechtěla jsem jim dát tu satisfakci, takže jsem byla neuvěřitelně opatrná.“ Knightley se usadila ve středně-rozpočtových produkcích, vdala se a porodila dvě holčičky, takže se jí zcela změnily preference.

„Pořád mi nabízejí role o umírajících dětech nebo matkách. To nemůžu,“ přiznala. „V posledních letech mě opravdu překvapilo, kolik věcí jsem odmítla. Toužila jsem po něčem, co by bylo čistě zábavné. Možná je to proto, že jsem to sama potřebovala.“ Od pátého prosince se na Knightley můžete těšit na Netflixu v minisérii Černá holubice, která značí její první televizní práci od seriálu Oliver Twist z roku 1999. Její vyprávění nám připomíná, že i sebelépe placení a převážně obdivovaní umělci musí platit soukromou daň, která na pohled není vidět.

Podívejte se na žebříček nejlepších hereček podle databáze Kinoboxu. Podívat se můžete také na žebříček nejlepších dobrodružných filmů.

Zdroje: The Times, Fox News