Lidé zvolili největší kaskadérské kousky historie. Kraluje Matrix, Bond i Tom Cruise

Nechat se vláčet pískem za jedoucím kamionem? Zohledněno. Naživo zinscenovat kolosální antické závody koněspřežek? No jasně. Vyhnout se stylovým a zpomaleným popíráním fyziky vystřeleným kulkám, a vyčlenit tak v podstatě samostatný akční prvek známý jako „bullet-time“? Tomu se dle nastřádaných hlasů nevyrovná z dané kategorie vůbec nic – slavná scéna z původního Matrixu, spoléhající na novátorské vizuální efekty, se ocitla na špičce seznamu, ačkoli v jejím případě vlastně tolik nešlo o heroické akrobacie herců či jejich dublérů.

Žebříček tímto triumfem Nea (Keanu Reeves) inklinuje obecně k výčtu bombastických akčních scén založených také na grafické choreografii. Přestože v první dvacítce nechybí ani nedostižný král flexibility Jackie Chan či megalomanské podniky Toma Cruise, prostor vedle známých segmentů s různou mírou praktičnosti nedostali ti nejpřirozenější a nejpůvodnější kaskadéři, zmiňované osobnosti němých grotesek v čele s Busterem Keatonem. Gumové dítě z vaudevillů s kamenným výrazem ovládlo mainstream 20. let smrští krátkých i celovečerních komedií s akčním podhoubím tak spanilým, že z něj dodnes padá brada.

Keatonův stálý hrdina Frigo běhal po vlakových soupravách, skákal mezi paneláky a nechával na sebe padat celá průčelí budov. Lid ovšem jeho kreace ignoroval a níže se dočtete o nově vybrané dvacítce akčních milníků. Kaskadéři poslední dobou vyhlíží renesanci nejen díky finančně nepřesvědčivé poctě Kaskadér s Ryanem Goslingem, jenž se jako jeden z mnoha veřejně přimlouval za vytvoření vlastní oscarové kategorie pro neoslavované muže a ženy za volanty havarujících aut či olizované plameny po inscenovaném výbuchu. Každá hvězda ostatně není jako Tom Cruise a fuška je to vydatná a poctivá.

Strhující praktický efekt z blockbusteru Christophera Nolana možná čerpal z anime Paprika, ale rotující chodbu, jejíž gravitaci ovlivňují komplexní snová pravidla světa, v kinematografii globálně ukotvila až scéna s Josephem Gordonem-Levittem. Digitální prostředí tu nedostalo šanci před poctivě zhmotněnými a protáčenými sety, což přidává na nadčasové působivosti. Za těchto podmínek, hluboko ve snovém podvědomí s rozvolněným časovým rámcem, nabývá akční scéna automaticky kultovních parametrů.

Pierce Brosnan se jako agent 007 uvedl v jedné z nejpamátnějších bondovských sekvencí vůbec. Zlaté oko bylo roku 1995 jasně nejdražší filmem už čtyřiatřicetileté série a zvětšené měřítko se projevilo hned počátečním bungee jumpingem z vysoké přehrady, který za Brosnana neohroženě absolvoval kaskadér Wayne Michaels. Ten za elegantního herce ve filmu zaskakoval a zahrál si i roli jednoho z pilotů, jenž byl zabit Xenií Onatopp (Famke Janssen).

Není tajemstvím, že Steven Spielberg bez úspěchu prahnul po režírování bondovky, což mu kamarád George Lucas kompenzoval jinou atraktivní nabídkou. Vymyslel archeologa Indiana Jonese (Harrison Ford), jenž počínaje Dobyvateli ztracené archy roku 1981 mlátil nacisty ve snaze uchovat před nimi vzácné a mystické artefakty. Třetí díl Poslední křížová výprava jej při honbě za Svatým grálem přivedl až doprostřed tankové přestřelky a děly se velké věci. Indy s potřebnou dávkou nadhledu bojuje s přesilou na pásovém monstru, které se nakonec zřítí ze strmého útesu. Kaskadéři byli samozřejmě v permanenci, přestože Ford si jako vždy spoustu inscenací zastal sám.

Akrobatickými hrdiny nevšedního dne mohou být i kameramani, kteří u velkých akčních produkcí operují bezmála v jámě lvové. Třetí část špionážní bourneovské série s dodatkem Ultimátum si roku 2007 vyžádala natolik riskantní inscenaci, že se kamery musel chopit nebojácný stuntman. Památná marocká honička vrcholí intenzivním pěstním soubojem, před nímž hrdina ze střechy proskočí protilehlým oknem. Objektiv s ním daný kousek absolvuje takřka kompletně a zákulisní video odhaluje, co stálo za strhujícím kouskem, který i Matt Damon přenechal pověřenějšímu zástupci.

Lidé zjevně nehledí pouze na nostalgii, ale s respektem hodnotí i nejmodernější, v tomto případě až tanečně inscenované akční sekvence. Prostořeký a za každých okolností sebereflexní Deadpool se konečně spojil s Wolverinem a letní miliardový hit odstartoval rozsáhlou krvavou bitvou se zástupci úřadu dohlížejícího na časoprostorové anomálie. Byla z toho fyzicky vskutku vychýlená, krvavá a kreativně vloženými titulky ozdobená scéna, která vyjevila technickou zdatnost produkce tíhnoucí hlavně k nepraktickým a digitálním atrakcím. Přednost ale měla dostat v podstatě jakákoli akční scéna z tetralogie John Wick, kde sebou kaskadéři a Keanu Reeves mlátí o zem s intenzitou wrestlingových skokanů.

Třetí a do té doby jasně nejdražší bondovka s Rogerem Moorem v alpském úvodu zkombinovala velmi zastaralé zadní projekce s kaskadérským činem, z něhož padala brada. Bond na lyžích efektně ujíždí skupině pronásledovatelů (Moore přitom křepčí před plátnem ve studiu) a únik zakončí hlubokým pádem do propasti, načež se po nekonečných vteřinách napětí rozevře padák s britskou zástavou a spustí se triumfální bondovská znělka. Kaskadér Rick Sylvester se takto vytáhl dlouho předtím, než Tomu Cruiseovi na place Mission: Impossible 7 na motorce pevná zem nestačila a musel s jištěním sjet ze skály.

Lucas se Spielbergem zčásti navrhli Indiana Jonese jako oživlou moderní poctu kresleným dobrodružstvím ze 30. a 40. let, a to včetně rozverných výprav Donalda Ducka a jeho hamižného strýčka. Vycházeli rovněž z klasických westernů včetně Přepadení (1939) Johna Forda, přičemž scéna, v níž Indy dobývá náklaďák s Archou úmluvy plný nacistů a posléze se za něj zapřáhne pomocí biče, vychází z práce kaskadéra Yakima Canutty právě na tomto westernu. Inscenaci obstaral Terry Leonard, jenž ji neúspěšně zkoušel už rok předtím ve filmu The Legend of the Lone Ranger. Znovu se nechal táhnout jedoucím vozem pod podmínkou, že za volantem bude jeho kolega Glenn Randall jr. Náprava kamionu byla vyvýšená a vůz jel přirozeně pomalu, tudíž scénu snímali rychlostí dvacet políček za sekundu namísto typických čtyřiadvaceti, aby vyvolali dojem vyšší rychlosti.

William Friedkin byl nekompromisním sabotérem studiových pravidel 70. let a vedle nákladného remaku Mzdy strachu, vznikajícího za šílených podmínek v jihoamerické džungli, to nejlépe dokumentuje pověstná honička z jeho oscarového hitu Francouzská spojka. Gene Hackman několik minut pronásleduje nadzemku s podezřelým a dle režiséra se hnal 26 bloků rychlostí 90 mil za hodinu, ačkoli k tomu filmaři neměli žádné povolení. Ubezpečoval sice, že sekvence vyznívá tak nebezpečně až díky střihu, ale po letech současně přiznal, že by nic takového už znovu nepodnikl. Produkce prý musela podplatit zaměstnance newyorského dopravního podniku, který žádal 40 tisíc dolarů a jednosměrný lístek na Jamajku. Výsledek každopádně v lecčems překonává i dřívější a neméně památnou sanfranciskou honičku z Bullittova případu.

Slabost pro marvelovský filmový vesmír zřejmě protlačila do popředí finální sekvenci z velkolepého setkání tří filmových Spider-Manů, kteří v podání Toma Hollanda, Andrewa Garfielda a Tobeyho Maguireho bojovali se směsicí vlastních a nyní společných nepřátel kolem renovované Sochy Svobody. Přítomné lešení poskytuje dostatek prostorových možností pro digitálně ošetřené blbnutí a zběsilý pohyb různorodě vybavených postav vytváří hutnou akční kulisu, v níž si spousta kaskadérů mohla vydělat na živobytí. V součtu se však jediný moment nevyrovná libovolnému kousku toho nejpoctivějšího ekvilibristy, mrštného bojovníka s citem pro groteskní efekt Jackieho Chana…

Čínský mág bojových umění a zábavných akrobacií se na druhém konci světa proslavil dávno předtím, než jej Křižovatka smrti nasměrovala ke globálnímu obdivu. Jím režírovaná úvodní kapitola Police Story má všechno, co si dnes divák pod jménem Jackie Chan představí. Jedna akční sekvence je přestřelenější než druhá, čemuž vnímavý tvůrce přizpůsobuje i tóninu místy přiznaně ironického, až groteskního vyprávění a hlavně pohybu. Mizanscéna nikdy nebyla tak třeskutá jako v případě závěrečné patnáctiminutové akce v obchodním domě, kde Chan udržuje pozornost jednoduchou dějovou motivací v podobě kufříku s inkriminujícími důkazy a spolu s armádou odhodlaných kaskadérů popírá fyzikální zákony a přidělává vrásky sklářům, jejichž výtvory oddělující poklady výloh před nakupujícími čumily tu dostávají pěkně zabrat. Nevybíravě se nakládá i s něžným pohlavím, a přestože některé momenty vyvolají úsměv, pociťovat lze především nefalšovanou bolest nad fyzickým sebeobětováním všech přítomných. Chan by v podobném seznamu mohl figurovat i sám, tato pasáž z Police Story je nicméně tím správným zástupcem.

Parkourové akční filmy vychází z tradice asijských nářezů Jackieho Chana či Johna Woo, ale po přelomu tisíciletí je západnímu publiku nejlépe přiblížila otevírací sekvence první bondovky Daniela Craiga. Casino Royale během první intenzivní naháněné zužitkovalo vertikální i horizontální pohyb z francouzského Okrsku 13 (2004) a dalo světu nového, fyzičtějšího agenta s povolením zabíjet. I největší pochybovači o Craigově castingu zadržovali dech, když scéna dospěla na vrchol jeřábu, odkud už vede jediná, o dost přímočařejší cesta. Několikaměsíční plánování a mnohatýdenní přípravy s freerunnerem Sébastianem Foucanem se bohatě splatily a z Daniela Craiga se rázem stal ikonický Bond v duchu Jasona Bournea.

Jedete v autobuse pod kontrolou teroristy, který nainstaloval výbušninu, jejíž detonace neomylně nastane při zpomalení pod padesát kilometrů v hodině. Tahle jednoduchá situace, obohacená o civilní hrdinství nezkušené řidičky Sandry Bullock a o ohrožované životy pasažérů na jinak obyčejné cestě do práce či supermarketu, vystačila prvně režírujícímu kameramanovi Janu de Bontovi na akční hit roku 1994. Tahle neúprosná kinetická jízda s oblíbeným Keanu Reevesem a magořícím Dennisem Hopperem dospěla k předčasnému vrcholu v momentě, kdy autobus musel překonat mezeru na nedostavěném dálničním úseku. Tvůrci poslali do mohutného skoku skutečný vůz a chybějící podlaží přidělali pomocí efektů. De Bont byl prý trochu zklamaný, že rekvizita na odpis přistála až moc hladce, ale i takové je riziko schopného týmu kaskadérů.

Žádný film Toma Cruise se v pozdní části jeho kariéry neobejde bez scény, jejíž natáčení by si nevyžádalo miliony vynaložených dolarů, měsíce intenzivních příprav a samozřejmě nebezpečí, že dané záměry budou neproveditelné, potažmo život ohrožující. Šestý snímek ze špionážní série Mission: Impossible, která v mnohém slučuje atrakce bondovek a bourneovek, zařadil do kaskadérského programu také reálně provedený seskok HALO. Cruise nacvičoval pády z obrovské výšky několikrát denně, scéna si prý v součtu vyžádala sto seskoků a tři opakování „naostro“. Rovněž skákající kameraman nejprve pořídil první část sekvence, zahrnující close-up na Ethana Hunta, vybaveného speciální helmou osvětlující obličej. Během druhého skoku, opět v magické hodině zapadajícího slunce, se natočila pasáž, kdy postava Henryho Cavilla, zastoupeného kaskadérem, ztratí vědomí a Hunt se k ní musí vzduchem propracovat. Poslední fáze zahrnovala poskytnutí kyslíku zachráncem, jehož úkonu Cruise jako vždy odevzdal maximum.

Nejdražší snímek své doby měl přibližně šestnáctinásobný rozpočet oproti prvnímu Terminátorovi (1984), v němž James Cameron prokázal zejména svou improvizační kreativitu. Terminátor 2 zapojil do hry hned dva smrtící futuristické stroje, z nichž jeden bránil nynějšího teenagera a budoucího vůdce lidského povstání ve válce s umělou inteligencí proti vyspělejšímu prototypu. Hned jejich první konfrontace končí únikem na motorce před pronásledovatelem v kamionu a prakticky natáčená akce v losangeleských kanálech je v očích mnoha dodnes nejlepší akční sekvencí historie. Jen si prohlédněte krátké zákulisní video, které se atraktivitou v lecčems vyrovná i konečnému sestřihu.

Produkce nejzásadnějšího hollywoodského akčňáku osmdesátých let proslula tíhnutím k realismu. Odboj osamoceného policisty Johna McClanea proti teroristům obsazujícím nově otevřený mrakodrap Nakatomi Tower se natáčel v reálných lokacích včetně Fox Plaza a přilehlé rozestavěné budovy. Také legendární scéna, kdy McClane v podání Bruce Willise skáče z vybuchující střechy přivázaný k hasičské hadici, byla v zákulisí naturalistická až až. Plameny pod kontrolou hasičů skutečně šlehaly a Willis se fyzicky vydal, i když efekt znásobovaly hrátky s perspektivou a jiné praktické triky. Když hrdinu po průletu oknem stahuje zpět do hlubin jeho záchranný systém, Willise ve skutečnosti tahali přítomní lidé ze štábu schovaní pod oknem – pochopitelně se v tu chvíli nenatáčelo na vrcholku mrakodrapu, ačkoli díky střihu, detonacím a občas dodaným zadním projekcím je vše nesmírně autentické.

Proč zůstávat ve studiu, když máte dost peněz, prostředků a talentu k realisticky pořízené akci na jedoucím vlaku? Druhý štáb bondovky Skyfall připravoval vlakovou sekvenci dva měsíce v zemědělském regionu Turecka, Daniel Craig i jeho sok Ola Rapace se rvali jištění drátem s karabinami v nezanedbatelné rychlosti 40 mil za hodinu. Efekt byl dle producentky natolik skvělý právě díky odevzdanosti představitele 007, v jehož případě publikum zkrátka cítilo, že to celé absolvuje. Nákladný snímek s rozpočtem 250 milionů dolarů byl i díky těmto uvěřitelným aspektům obřím hitem a vydělal přes miliardu.

Přestože se jedná o remake němého filmu z roku 1925, v němž tvůrci rovněž velkolepě zinscenovali závod koňských spřežení v římském Koloseu, až Ben-Hur s Charltonem Hestonem roku 1959 vyplodil zřejmě nejepičtější scénu kinematografie. Deset týdnů natáčení v římských Cinecittá Studios pod dohledem nejlepšího koňského cvičitele Hollywoodu Yakima Cannutta oživilo starověké tradice a obsáhlému vyprávění o zrazeném přátelství a vykoupení z imperiálního područí dodalo definitivní rozdílové měřítko. Takhle vznikaly rané blockbustery dlouho před CGI, a přestože léta kolovaly zvěsti o usmrceném kaskadérovi, jehož skon zůstal ve finálním sestřihu, žádný člověk ani kůň prý nedošel k větší úhoně. Už to je vzhledem k obsáhlé logistice a faktu, že Heston i jeho protivník Stephen Boyd se museli naučit ovládat spřežení takřka od píky, malý zázrak – konkrétně hodný jedenácti Oscarů, což jinak napodobili pouze Titanic a třetí Pán prstenů.

Série Rychle a zběsile se už přes dvacet let snaží opakovaně dostávat svému názvu a neustále překonávat vlastní fyzikální rozmary. Takže když ve finále šestky auta závodila na ranveji s nákladním letounem tak vytrvale, že by k tomu reálně bylo zapotřebí 30km startovací plochu, sedmička musela nabídnout něco extra. A co takhle několikakilometrovou jízdu pro změnu střemhlav? Padoucha je třeba překvapit na nedostupných horských serpentinách, tudíž vozy se promění v parašutisty, což kaskadérský veterán Spiro Razatos nechtěl provádět pomocí CGI. Nákladní letadla tudíž nad arizonskou pouští skutečně vypustila prázdné automobily, do nichž se pro některé záběry digitálně vložili herci. Vozy volným pádem následovali tři parašutisté s kamerami a další kamery natáčely přímo z aut, z letadla a ze země. Jeden padák se neotevřel a nebohé auto sbírali po milionech kousků. Přistání, jaká vidíme ve filmu, obstaraly jeřáby. Ty vyzvedly auta i s řidiči, kteří motor akcelerovali na 40 mil v hodině, načež je zařízení pustilo k zemi.

Hazardy v zákulisí Mission: Impossible by vydaly na samostatný text a hlasující jednomu z nich přiklepli druhé místo. V úvodní scéně pátého dílu Národ grázlů spěchá Ethan Hunt za startujícím nákladním letadlem, jehož obsah se zkrátka nesmí doručit. Dveře už mu nikdo neotevře a klíč pod žádnou rohožkou nenajdete, tudíž Tom Cruise se nechal zavěsit na bok letícího stroje, s nímž se řada lidí bojí cestovat i v pohodlí první třídy. Režisér Christopher McQuarrie a kaskadér Wade Eastwood scénu nacvičovali bez herecké hvězdy, nalezli správné podmínky a zvolili mírnější náklon letadla ve vyšší výšce. Cruise byl samozřejmě připevněný výstrojí, již poté odstranili v postprodukci, a na oči dostal ochranné čočky. Přesto šlo o heroický kousek, navíc opakovaný víckrát.

„Bullet time je vizuální efekt, který vytváří iluzi zmražení času, přičemž kamera stále pokračuje v pohybu kolem subjektu. Je to efekt, který vytváří zpomalenou verzi reality, kde se vše kolem hlavního subjektu zdá pohybovat zpomaleně, zatímco samotný subjekt si udržuje normální tempo. Jako kulka vystřelená z pistole, již kamera sleduje pročísnout vzduch a zachycuje přitom každý malý detail.“ Doslovná definice jednoho z nejznámějších trikových záběrů kinematografie z webu studiobinder rovněž zmiňuje, že „tento termín byl poprvé použitý ve filmu Matrix a jeho ikonické scéně, kdy Neo uhýbá kulkám v super zpomaleném záběru.“

Úplný počátek této techniky můžeme nalézt ve videoklipu Rolling Stones v režii Michela Gondryho k písni Like a Rolling Stone, ale až pod palcem sester Wachowských v Matrixu vznikl prvek, který změnil filmové dějiny. Přes sto kamer v kruhovém uspořádání postupně zachycovalo pohyb Keanu Reevese, umožněný ze stopu visícími popruhy, a následně počítačem generované obrazy braly i díky přesnému osvětlení a vyspělé grafice dech. Film samotný je revoluční sci-fi a jeho nejpamátnější moment rozhodně patří na piedestal v archivu trofejí akčních choreografií.

Podívejte se také na žebříček nejlepších akčních filmů podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: ScreenRant, Vulture, X, SlashFilm, Movieweb