Komiksový propadák Ant-Man 3 přeci jen vydělal. Hollywood zase ukázal, jak umí finančně kouzlit
Quantumiania, která měla být pilířem marvelovské mnohovesmírné ságy, se po vlažném kritickém přijetí dočkala vůbec nejstrmějšího sesunu tržeb v druhém týdnu od premiéry. Tehdy se ještě uvádělo, že rozpočet příliš nepřesáhl 200 milionů, ale informace od webů jako Box Office Mojo spíš podporují fámy o hollywoodském fingovaném účetnictví, které občas musí jít s pravdou ven.
Snímek totiž vznikal na území Spojeného království, kde produkční společnosti vytvářející filmy dle Forbesu musí podávat finanční výkazy, jež zveřejňují vše od celkových nákladů až po počet zaměstnanců, jejich platy a výši příspěvků na sociální zabezpečení, které obdržely. Pokud má produkční společnost více než 250 zaměstnanců, musí dokonce zveřejnit rozdíly v odměňování mezi muži a ženami i procento žen ve své pracovní síle.
Studia musí být v tom případě plně transparentní, aby zvýšila své zisky. Za oceánem totiž využívají britský vládní Audiovizuální výdajový kredit (AVEC), který jim poskytuje finanční úhradu až ve výši 25,5 % z částky utracené v zemi. V Británii přitom mají zákonnou povinnost doložit veškeré finanční záležitosti, tudíž ve finále není tak obtížné dopátrat se faktu – tedy že Quantumania celkově přišla na 388 milionů dolarů.
Aby studio, v tomto případě Disney, mělo nárok na pětadvacetiprocentní úhradu, nejméně 10 % produkčních nákladů musí souviset s aktivitami na území Spojeného království. Studia tedy vyčlení samostatnou produkční společnost pod vlastní správou, která na daném území operuje, produkci řídí a doručí hotový film. Tyto společnosti mají často šifrované názvy a například na Ant-Manovi pracovala Prym Productions III UK v narážce na fiktivní sloučeninu, která hrdinovi s tváří Paula Rudda umožňuje měnit velikost.
Forbes uvádí, že pokud britská společnost dosáhne zisku, získává finanční výhodu od britské vlády ve formě snížení své daňové povinnosti. Pokud však vykáže ztrátu, obdrží hotovostní náhradu ve formě daňového kreditu, a proto studia financují tyto společnosti tak, aby to odpovídalo tomuto nastavení. Obchodní paradox spočívá v tom, že hollywoodské studio vlastní v zahraničí operující společnost, s níž provádí papírové akvizice – nejprve jí prodá scénář, nakonec od ní odkoupí práva na hotový film, ale uhradí pouze 75 % produkční ceny. Zbytek platí na úvěr a britská vláda poté oněch 25 % zalepí v rámci zmíněného úhradového programu. A redukuje tak produkční investici studia.
Quantumania tudíž přišla na 330 milionů dolarů. Což je o 92 milionů více, než kolik Disney nahrabal na tržbách z kin – půlka z nahlášených 476 milionů totiž jako tradičně náleží kinům. Blockbuster od Marvelu ovšem nepřestává vydělávat poté, co mu v kinech zazvoní umíráček. Stejně jako studia nezveřejňují výdaje na marketing, tak nikdo nemůže zcela odhadnout příjem plynoucí z merche, prodejů domácích nosičích nebo předplatného na streamovacích službách. V této oblasti se Marvelu pořád daří natolik dobře (když pomineme letošní kino-jízdu Deadpoola s Wolverinem), že tyto „nadstavbové příjmy“ mohou zalepit náklady na propagaci i díru po neúspěšné pouti světovými kiny.
Inscenovaná britská společnost vykáže zanedbatelný profit, který v součtu není její, jelikož patří Disneymu. Dle Forbesu se nyní tato zelená čísla přehoupla přes 88 tisíc dolarů. To je vzhledem k obrovským nákladům a náročné logistice smutné, jenže Quantumania může zvesela vydělávat ještě roky, ne-li dekády. Hollywood tak neviditelně razí způsob, jakým eliminovat ztráty a hrozby plynoucí z nejisté primární distribuce v kinech. Není to sice libozvučné jako v případě miliardových tržeb Avengers či Spider-Mana, jenže i drahé projekty s velmi vysokými čísly z kin mohou vydělat mnohem méně, než se zdá. V součtu je dobrou zprávou, že cesty k výdělku jsou v nejisté době rozmanitější, i když jako lepší řešení se stále jeví omezit astronomické produkční náklady vlajkových studiových projektů.