Zemřel herec Alain Delon. Nejkrásnější i nejtajemnější ikoně evropského filmu bylo 88 let
Narodil se 8. listopadu 1935 ve Sceaux v části jižní Paříže a po rozvodu rodičů roku 1939 putoval k pěstounské rodině. Dělal v řeznictví a vypěstoval si ostré lokty, s nimiž jej nevítali ve škole ani v armádě, kam nastoupil v sedmnácti letech. Kradl vybavení a v terénu odcizil a zničil jeep, za což jej propustili ze saigonské služby v rámci indočínské války. Ve filmových kruzích udělal první vlny roku 1956, kdy si jej na festivalu v Cannes všiml samotný David O. Selznick, producent nejúspěšnějšího filmu všech dob Jih proti Severu.
Nabídl mu sedmiletý kontrakt pod podmínkou, že si Delon zlepší angličtinu. Začínající herec s rysy ostřejšími než jeho povahové vlastnosti ale raději setrval ve Francii, s níž (spolu s Itálií) posléze spojil svá vrcholná léta. Pro první úlohu ve filmu Quand la femme s'en mêle jej roku 1957 doporučila herečka Michele Cordue, manželka režiséra Yvese Allégreta a Delonova tehdejší milenka. „Nehraj, ale žij,“ pověděl prý dvaadvacetiletému zelenáčovi režisér, což změnilo jeho pohled na neznámou profesi.
Už roku 1958 poprvé pracoval na jednom projektu, komedii Buď hezká a mlč, s Jeanem-Paulem Belmondem, pozdějším slavným kolegou z Borsalina, kde to mezi jejich egy údajně jiskřilo. Dvě francouzské legendy si k sobě nicméně zachovaly respekt a přátelství, a když Belmondo před třemi lety zemřel, Delon svět zarmoutil prohlášením, že je připravený také odejít.
Následně hrál v romanci Kristýna po boku Romy Schneider, s níž se sblížil také v reálném životě a do roku 1963 tvořili nejsledovanější pár francouzského showbyznysu. I po rozchodu spolu dál pracovali na filmech jako Bazén nebo Zavraždění Trockého. Delon se stal hvězdou především po roce 1960 díky filmům V plném slunci a Rocco a jeho bratři. V prvním případě ztvárnil proradného svůdníka Toma Ripleyho v adaptaci knihy Patricie Highsmith Talentovaný pan Ripley, přičemž k této tajuplné poloze jej jeho stoické vystupování a krása spojená s chladnou nevypočitatelností předurčovaly.
Francouzský nástupce Jamese Deana svým odměřeným herectvím, snad i strohým statusem sexsymbolu nikdy neoslňoval organizace udávající filmová ocenění. Na cenách César uspěl pouze roku 1985 zásluhou dramatu Náš příběh, roku 2019 mu v Cannes udělili cenu za celoživotní dílo a vedle ovací si vysloužil i pískot. Tehdy se už probíraly s ním spojené kontroverze včetně nařčení z homofobie, veřejně totiž deklamoval, že nesouhlasí s tím, aby homosexuální páry mohly provádět adopci. Odmítal však, že by kdy fyzicky napadal ženy – naopak naznačoval, že ony dávaly zabrat jemu.
V průběhu 70. let natočil přes třicet filmů včetně Dvou mužů ve městě či Povídky o policajtovi. Možná nejvíc herecky zaujal v Panu Kleinovi, příběhu o zkorumpovaném kšeftařovi s uměním, jenž v nacisty okupované Paříži pátrá po svém židovském dvojníkovi. V té době vyvinul vlastní módní brand, prodával hodinky, sluneční brýle či parfémy. Od 80. let své herecké aktivity značně omezil, za zmínku však stojí zejména dekonstrukční neo-noir Jeana-Luca GodardaNová vlna z roku 1990.
Za svou kariéru se upsal víc než stovce filmů, tím finančně nejúspěšnějším byl Asterix a Olympijské hry z roku 2008, kde se příhodně rozloučil úlohou Julia Caesara. Alain Delon, jenž žil také s herečkou Mireille Darc nebo s holandskou modelkou Rosalie van Breeman, jako Caesar francouzské kinematografie ostatně žil i zemřel. Zanechal po sobě čtyři děti a také přes sedmdesát střelných zbraní, jež policie v únoru nalezla v jeho pařížské vile. Takové výstřelky už ale k Delonovi patřily.