„Zapomeň na to, je to Čínská čtvrť." Film s nejlepším scénářem historie je děsivou kronikou společnosti

Scenárista Robert Towne byl roku 1972 fantomem svého oboru, který stále víc spoléhal na autorské původní myšlenky. Komplikovaný „editor" průlomového hitu Bonnie a Clyde a člověk, jenž prý zásadně ovlivnil práci Jeremyho Larnera na filmu Kandidát s Robertem Redfordem. Autor posedlý detaily zaujal i tehdejší pravou superstar showbyznysu, jíž byl producent a šéf Paramount Pictures Robert Evans, v té době zaneprázdněný problémovou výrobou Coppolova Kmotra. Towne měl pověst mistra slova na úrovni dialogů, jehož zápletky nicméně postrádají pevnou strukturu a nekompletní scénáře mívají i vyčerpávajících 250 stránek. Evans mu nabídl tučný šek za scénář na zakázku, Towne si vyjednal mnohem méně peněz a prosadil si Čínskou čtvrť.

Scenáristu, jenž roku 1974 obdržel první oscarovou nominaci za Poslední eskortu Hala Ashbyho, fascinovala nonfikční kniha Southern California Country: An Island on the Land z roku 1946, v níž Carey McWilliams vylíčil budování Los Angeles na písku a pomocí vody přiváděné ze zemědělského Owensova údolí. Čínská čtvrť sleduje soukromého detektiva Gittese, jehož si podezřívavá žena najme, aby prokázal nevěru jejího manžela, vlivného městského developera a inženýra vodní infrastruktury Hollise Mulwraye (Darrell Zwerlig). Ten se stýká s jinou ženou, ale záhy umírá za podezřelých okolností. Gittese osloví jeho pravá manželka Evelyn, za kterou se původní zákaznice vydávala a detektiva nasměrovala k podnikatelskému spiknutí a současně k situaci mezi Evelyn a jejím otcem, Hollisovým bývalým obchodním partnerem Noahem Crossem.

Postavy Hollise i Crosse mají základy ve skutečné osobě. Irský imigrant William Mulholland na začátku 20. století stál v čele společnosti Los Angeles Department of Water and Power a dohlížel na výstavbu obřího akvaduktu z Owensova údolí, čímž v podstatě umožnil výstavbu a rozšiřování města otevírajícího náruč kinematografii. Mulwray ve filmu nejprve protestuje proti plánované výstavbě přehrady s tím, že se znovu nedopustí stejné chyby. Tento postoj vyplývá z reálné tragédie na přehradě St. Francis z roku 1928. Mulholland tehdy provedl inspekci na žádost personálu, který se obával eroze stavebních základů. Neshledal žádné problémy, tentýž den ovšem vodní nádrž praskla a připravila o život 431 lidí.

Název Čínská čtvrť si Towne vypůjčil z vyprávění svého známého, policisty z tamní cizokrajné části Los Angeles. Podle něj se tam muži zákona angažovali „tak málo, jak jen to šlo,“ jelikož ve změti cizích kultur a dialektů nikdo pořádně nevěděl, co se vlastně stalo. Titul přišel Evansovi atraktivní a komerční, na palubě byl tehdy nejžhavější herec Jack Nicholson a z Říma se chystal k návratu do USA režisér Roman Polanski, jenž prchnul před tíživými vzpomínkami po brutální vraždě své těhotné manželky Sharon Tate. Polského filmaře scénář vyděsil a vynutil si dva měsíce přepisování po boku Towneho, jenž s autoritativním tvůrcem Rosemary má děťátko údajně v oblaku cigaretového kouře bojoval o každé slovo.

„Pravdou je, že Roman si mohl snadno říct o scenáristický kredit na Čínské čtvrti, a rozhodně by jej dostal,“ vzpomínala Towneho bývalá manželka Julia Payne. „Nezměnil jen konec, Roman v podstatě převzal kontrolu a celé to strukturoval. Na tom ale nesešlo. Zrežíroval to a rychle opustil město,“ cituje její slova Peter Biskind v knize Bezstarostní jezdci, zuřící býci. To Polanski si prosadil, že čínská čtvrť musí být v příběhu konkrétně zahrnutá, a přišel s legendárním bezútěšným finále. Společnost byla v jeho pohledu nepoučitelná, bohaté zlo mělo nerovnou převahu a krásná blondýnka zaplatila životem, s čímž detektiv pronásledující správnou věc nemohl nic udělat.

Natáčení probíhalo v podobně napjaté atmosféře, Towne se jej raději neúčastnil a pořízený materiál si po nocích prohlížel po boku Evanse. Polanskiho osobnost a diktátorský přístup k hercům si vybíraly pozitivní i negativní daň. Nicholson byl jeho kamarádem, a přestože se šířily drby o jejich nesvárech, herec dle Biskinda projevoval hlavně okouzlení a fascinaci. Výroba filmu, v němž jeho postavě brzy ošklivě pořežou zvědavý nos, byla pro herce i krutou hříčkou osudu. Roku 1974 se totiž dozvěděl o tom, že jeho starší sestra byla ve skutečnosti jeho matkou, což koresponduje se zásadním incestním zvratem příběhu.

Mnohem hůře se Polanski snášel s Faye Dunaway, která dorazila s aurou megahvězdy a s režisérem bojovala. Píše se i o vychrstnutí kelímku s močí do obličeje. Slavná historka poukazuje na to, jak Polanski herečce posedlé vzhledem vytrhl mezi záběry jeden vlas, který mu prý rušil odraz světla. Produkce byla neustálým soubojem tvůrčího ega, do čehož přirozeně zasahoval také Evans. Ten si na scéně nepřál původně dosazeného kameramana Williama A. Frakera, s nímž Polanski pracoval na Rosemary má děťátko. Obával se totiž, že duo za tak úspěšným filmem přebere příliš velkou kontrolu. Čínskou čtvrť z větší části nasnímal John A. Alonzo, jenž poskytl neocenitelné zkušenosti s přirozeným světlem a zachytil působivou retro paletu motivů, na níž každý aspekt skutečně vypadá, jako by vypadl z roku 1937.

Subjektivní formou vyprávěný snímek, který v každé scéně preferuje perspektivu Gittese a publikum spolu s ním nechává tápat nad trvale kypřenou záhadou, se inspiroval také filmy noir ze 40. let. Ty často končily s náznakem nihilismu a bez očekávaného happyendu odkrývaly zkorumpovanost světa, což Polanskiho film převedl do realističtějšího barevného formátu a hlavně do tematického rámu vyplněného válkou ve Vietnamu či aférou Watergate. Gittes i divák jsou v každé scéně o krok pozadu a intrikářské obchodní pavučiny spřádá znepokojivý Noah Cross, jehož Americký filmový institut roku 2003 jmenoval 16. největším padouchem americké kinematografie. Zdánlivě bodrou tvář životní moudrosti i nevypočitatelnosti mu propůjčil příležitostný herec a hlavně slavný režisér John Huston, jenž filmy noir roku 1941 etabloval svým kanonickým dílem Maltézský sokol.

Čínská čtvrť, již Jerry Goldsmith věnoval jeden ze svých nejikoničtějších soundtracků, dodnes vypovídá mnohé o lidské monstrózní povaze a také o způsobu, jakým ji tvůrci ve zřejmě nejunikátnější hollywoodské etapě zvládli reflektovat. Towne, jenž za původní scénář dostal jako jediný uvedený autor Oscara, se nechal strhnout evropskými školami k více charakterové a epizodické segmentaci. Amerického „kronikáře“ tak musel paradoxně usměrnit Evropan Polanski, jenž tímto filmem prokázal, že na přelomu 60. a 70. let po Hollywoodu nechodilo moc talentovanějších režisérů. Jeho inscenace a vedení pozornosti do hloubky prostoru charakterizovaly formální výraz jiných politicky motivovaných projektů té doby včetně Rozhovoru nebo Všech prezidentových mužů.

Towneho Oscar zůstal jediným, který film z jedenácti nominací ukořistil. Vítr z plachet mu sebral především Coppola s druhým Kmotrem, dalším Evansovým produktem s neomezenou zážitkovou trvanlivostí. Towne poté po mnoha letech dokončil scénář k romantické Ashbyho komedii Šampón, za který získal třetí oscarovou nominaci v řadě. Polanski roku 1977 prchnul ze Spojených států, když jej obvinili z pohlavního styku s nezletilými dívkami, a od té doby žije ve Francii. Přestože to není moc důstojná rozlučka, LA pro režiséra zůstalo prokletou čínskou čtvrtí, kde člověk minimálně s minulostí nic nenadělá a na drastické události musí zapomenout. Nezapomínají však různé filmové magazíny a organizace, podle nichž Čínská čtvrť patří k nejlepším filmům historie. Minimálně díky scénáři, na němž se už padesát let zaučují aspirující autoři a stále nemá hluchého místa.

Roku 1989 po letech průtahů konečně vzniklo pokračování s názvem Dva Jakeové, které podle Towneho scénáře zrežíroval sám Jack Nicholson. Ozvěna zašlých autorských časů v éře pozvolné digitalizace a blockbusterových sérií nedostála odkazu předchůdce a nikdy nedošlo na plánovaný závěr trilogie, v níž měl Gittes operovat v průběhu 60. let. Chaotické a současně symbiotické, kreativitu podněcující podmínky se ostatně naskytnou klidně i jednou za život. Vzhledem k objemu osobních tragédií a protichůdných postojů je zjevné, že Čínská čtvrť už znovu vzniknout nemůže.

Podívejte se na žebříček nejlepších filmů všech dob podle Kinoboxu.

Zdroje: Movieweb, Kinobox, Bezstarostní jezdci, zuřící býci