Téma: Šílené české názvy zahraničních hitů aneb Když je distributor „ztracen v překladu“

Název je jednou z klíčových složek filmu. Někdy může jen banálně vystihnout celý projekt (Muži v černém), jindy jde o vynalézavou hříčku (Mlčení jehňátek). Název je ale především prvním kontaktem s divákem a mimo jiné určí jeho postoj. Z logiky věci: pokud budu chtít vidět kupříkladu akční film, půjdu raději na jednoduché a úderné Predátory než na takového Létajícího zabijáka. Český distributor vede s tímto faktem letitou válku. A s proměnlivou úspěšností. Často se diváci ptají, zdali jsou osobité překlady nutné. Vždyť přece stačí jen vzít originální název a „přehodit“ ho do češtiny. Jenže v realitě to tak pohádkově nefunguje a v následujících řádcích si vysvětlíme proč.

Těch přešlapů a podivností bychom samozřejmě našli mnohem více (pár příkladů ještě na konci článku), přesto si úskalí překladů shrňme na několika známějších kouscích. Začněme nucenými změnami. Jsou filmy, jejichž originální názvy nemohou v lokálních vodách fungovat, protože vychází z nám neznámé kultury. Příkladem budiž komedie Můj soused zabiják s Brucem Willisem. Poměrně jasný a pochopitelný český titul nemá s originálem nic společného – původně se film jmenuje The Whole Nine Yards, tedy Celých devět yardů. Že to nedává smysl? Dává, ale ne českému národu.

Celých devět yardů je totiž slovní frází, kterou s oblibou používají Američané (navzdory tomu, že se léta hádají o jejím přesném významu a kdy vlastně vznikla). V tomto případě proto byla logika českého distributora v pořádku. Horší už je to se samotným zvoleným titulem. Jakkoli je výstižný, svazuje ruce v případě sequelu, kde už zabiják sousedem být nemusí. Což se také ve dvojce stalo, díky čemuž český název pokračování nedává vůbec smysl.

Jak se to má dělat ukázala série American Pie. Že nevíte, jaká známá série se jmenuje Americký koláč? Není se čemu divit – mluvíme o slavných Prcičkách. Jde o dost možná nejvýstižnější úkaz správné distribuční logiky. Český název je chytlavý, odkazuje na známý český film (Pasti, pasti, pastičky) - díky čemuž se dal lehce pamatuje - a shrnuje téma filmu, aniž by to svazovalo ruce pro případné další díly. Z poslední doby podobně chytře zapracoval Cinemart u filmu Blockers, který trefně překřtil na Kazišuci.

Pokud tedy přicházíme s něčím vlastním, je dobré mít otevřená zadní vrátka. To se nedodrželo v sérii Fotr je lotr, tedy v originále Seznamte se s rodiči. Pravda, původní název chytlavý není. Ale vzhledem k obřím ziskům muselo být českému distributorovi jasné, že bude dvojka. A že těžko půjde použít ten samý název s číslovkou. Vyhrát tenhle boj mohl jen marketingový génius... který se nedostavil. Dvojka proto přišla s Jeho fotr, to je lotr! a trojka o potomcích kruh šílených voleb uzavřela názvem Fotři jsou lotři. Uf. Tak to dopadá, když distributor nemá kam ze své vlastní nastražené pasti uhnout.

Dobře si distributor zavařil i v případě Bourneovské série. První díl se v originále jmenuje Bourneova identita. Z nějakého důvodu se přešlo na „seagalovské“ Agent bez minulosti. Snímek v českých kinech propadl a tak šel druhý díl do lokálních vod pod doslovným překladem. Díky tomu minimum diváků tušilo, že je Bournův mýtus pokračováním Agenta bez minulosti (přitom zrovna u tohohle typu názvu šlo sázet číslovky). O nechtěně komickou situaci se též kdysi postarali distributoři v případě dvou významných akčních sérií 80tých let, když je nazvali podobně. Díky tomu si dodnes i zkušení novináři pletou Smrtonosnou past (Willis) a Smrtonosnou zbraň (Gibson). Zatímco Zbraň je správně, Past je původně Die hard, tedy něco jako Těžko umřít. Je bez debat, že doslovný překlad by to nevyhrál. Vytvořit ale natolik podobný (i když nosný) název, to je medvědí služba.

Ve vzácných případech se českým názvem vykecá nějaká překvapivá pointa filmu. Béčkový (nicméně docela svižný) snímek Stephena Sommerse Chobotnice se v originále jmenuje Deep Rising, což je celkem překladatelský oříšek (dejme tomu Stoupající hloubka, ale rozhodně bych to nikde oficiálně nenavrhl). Vtip je v tom, že je snímek vystavěný tak, aby do půlky filmu nebylo jasné, co vlastně na posádku lodi útočí. A ejhle – díky českému názvu to víme od první minuty! Námořním filmům je vůbec tak nějak v českých vodách nepřáno – i snímek Odsouzeni zemřít: Otevřené moře 2 (v originále Open Water 2: Adrift, tedy volně Otevřené moře 2: Plující) docela slušně vykecává osud postav.

To jsou ale spíše vzácné distribuční přešlapy. V současné chvíli, kdy se filmy v české distribuci nejmenují Doktor je duch, nebo Keyser Söze kulhá, bychom to tak černě (co se týče spoilerů v českých názvech) neviděli.

Protože jde hlavně o peníze, uchýlí se občas distributor i k tomu, že nějaký film vydává za pokračování jiného titulu, přestože spolu oficiálně filmy nesouvisí. Kupříkladu komedie Supersvůdníci má v české kotlině pokračování Supersvůdníci 2. Přitom to jediné, co mají oba filmy společného, je herec v hlavní roli. Jinak jde o naprosto odlišné projekty. Fanoušci malého zabijáka Chuckieho byli svého času v půjčovnách překvapeni existencí čtvrtého dílu s názvem Dětská hra 4: Syndrom Pinocchia. Ve skutečnosti nejde o pokračování původní série. Pouze se tu s loutkou Pinocchia naplňuje podobný mustr a vychytralý český distributor vzal původní Pinocchiovu pomstu, vrazil variaci do podtitulu a obal okořenil o název známější série. 

No a pak jsou tu očividné blbosti, kdy dal distributor překlad za úkol někomu, kdo nejspíš neumí anglicky. Vrcholem je Kouzelná chůva Nanny McPhee. Ptáte se, co je špatně? V originále se snímek jmenuje Nanny McPhee a ono Nanny znamená chůva. Český překlad tudíž doslova znamená Kouzelná chůva chůva McPhee. Inception Christophera Nolana je pro změnu znázorněním toho, když distributor netuší, o čem film je a tak vsadí na divokou kartu. Česká pobočka Warnerů až do poslední chvíle nevěděla, co Nolan připravil. A tak se její lidé koukli do slovníku a vyšel jim Počátek. Před premiérou už samozřejmě bylo jasné, že nezvolili dobře, ale plakáty byly natisknuté, takže proto Počátek. Tady se mělo zůstat u originálu...

Jistou imunitu mají vůči krkolomným překladům komiksové filmy. Dnes naštěstí nemusíme chodit do kina na Supermuž vs. Netopýří muž nebo Pavoučího muže. Dříve to ale neplatilo. Stačí vzpomenout na to, že v devadesátých letech se do kin podíval Kat a léta distributor prznil X-Meny v dabingové verzi větami typu "Ahoj Bouře, tady Rosomák ti chce něco říct" (což se, doufejme, po uvedení Logan: Wolverine už dál dělat nebude).

Bez zajímavosti není ani to, že úplně první Spider-Man Sama Raimiho z roku 2002 málem do českých kin jako Pavoučí muž opravdu šel. Naštěstí byli ale fanoušci natolik hlasitě znechucení a zděšení tím, že to někoho vůbec napadlo, až se český distributor chytl za nos a od myšlenky upustil.

Ještě je třeba zmínit jednu absurditu, která je natolik unikátní a nepochopitelná, že ji nelze nikam zařadit - série filmů Step Up se v našich kinech promítala pod názvem Let´s Dance. Ano, chápete správně - jeden anglický název byl nahrazen jiným anglickým názvem. Proč? Bůh ví.

Nabízí se  otázka - proč se nezůstává u originálního názvu? Protože se čeští distributoři originálních názvu bojí a mají k tomu dobrý důvod, kterým se vracíme k úvodu speciálu. Jde o peníze a film potřebuje diváky. Název je prvním seznámením se s filmem a jakkoli na to my hardcore nadšenci rádi zapomínáme, ne každý sleduje denně novinky ze světa filmu, hltá klasiky v originálním znění a umí natolik dobře anglicky, aby si název sám přeložil. Ostatně, zkuste si někdy z legrace před kinem zastavit pár lidí a zeptat se jich, jestli ví, kdo je Christopher Nolan. Z výsledku vám nebude veselo.

České překlady jsou, ať se nám to líbí nebo ne, jistým nutným zlem (kvůli návštěvnosti). Někdy jsou hrátky ku prospěchu, jindy škodí. Pokud to nejde přeložit přímo, musí mít distributor cit pro osobitou variantu. A to není žádná legrace (což si lehce můžete ověřit sami). Osobně bych vůbec neměl nic proti tomu, kdyby šly filmy do českých kin pod originálními (respektive anglickými) názvy. Jenže tak daleko ještě český divák není. A možná ani nikdy nebude.

Téma zakončíme výpisem několika dalších sporných překladů, které patří k tomu "nej" v českém rybníčku. Co myslíte, zvolil distributor dobře?

(pořadí - originální název, "slovníkový" překlad / význam, česká oficiální mutace).

P.S. Touha po českých názvech se může distributorům i pěkně vymstít. Taková Ospalá díra od Tima Burtona (původní Sleepy Hollow netřeba překládat, jde o název vesnice) evokuje spíše porno než gotický horor.

P.P. S. A nakonec jeden zábavný rozpor mezi českou a slovenskou distribucí, kdy se i našim sousedům povedl pěkný přešlap. Název animovaného snímku Chicken Little je v originále slovní hříčkou. V hlavní roli je sice kuře, tudíž by se mohl nabízet překlad Malé kuře, jenže to by originál musel být Little Chicken. Chicken je i označení zbabělosti a v tomto případě to vystihl český distributor Strašpytlíkem. Slovenské Udatné kuriatko je komický protimluv.