Volte Pedra! Napoleon Dynamit nastavil všem filmovým nerdům nepřekonatelnou laťku

Jestliže Češi mají trilogii Slunce, seno a Italové útočí s Maléry pana účetního, americký středozápad je hrdým rodištěm obrýleného kudrnatého podivína s nepříliš oduševnělým výrazem. Z městečka Preston v Idahu totiž pochází režisér Jared Hess, jenž s představitelem hlavní role Jonem Hederem navštěvoval Univerzitu Brighama Younga. Spolupracovali na krátkometrážní komedii Peluca o nerdovském studentovi jménem Seth, kterou s úspěchem promítli na festivalu Slamdance. Jejich vypečené dílo zaujalo producenta a investora Jeremyho Coona, jenž Hessovi poskytl radu k nezaplacení – vykašlat se na školu a Pelucu rozvést do celovečerní podoby.

Název Napoleon Dynamit přitom není kompletně původní. Shodný pseudonym užíval v 80. letech zpěvák Elvis Costello, o čemž ale tvůrci podle svých slov nevěděli. Hess se v rozhovoru se školním časopisem BYU Magazine vrátil ke své misionářské mormonské činnosti v Illinois, kde mu vnukl inspiraci jakýsi cizinec. „Na misi v Chicagu za námi přišel postarší Ital a ptal se, proč máme jméno Elder. Vysvětlili jsme mu, že jde o titul, který máme už dva roky. Zeptali jsme se na jeho jméno a on na to: ‚Jmenuji se Napoleon Dynamit.‘ Hlavu jsem měl jako po výbuchu. Bylo zjevné, že to není jeho skutečné jméno. Ale hned jsem si to zapsal na kus papíru a zařekl se, že název prvního filmu musí být Napoleon Dynamit.“

Vlastnímu slovu Hess dostál, přičemž náhodné životní zkušenosti formovaly převážnou část kamarádského projektu. Coon obstaral celkem nuzný rozpočet 400 tisíc dolarů a štáb v Prestonu se skládal ze známých a dobrovolníků, kteří filmařům poskytovali zadarmo přístřeší. Panovalo prý spalující vedro a veškeré záběry se pořídily za třiadvacet dní. Hess, jemuž skeptičtí castingoví režiséři cpali Jakea Gyllenhaala či Jasona Leeho, neměl prostor ani dostatek filmového materiálu pro metodu pokus-omyl. Většina scén musela vzniknout na první dobrou a velký přínos měl improvizační přeborník Jon Heder. Ten se předtím vyjma Pelucy v žádném filmu neobjevil, ale s Napoleonem si rozuměl.

Blazeovaný student, jenž se doma pošťuchuje s nafoukaným bratrem Kipem (Aaron Ruell), brání se šíleným podnikatelským nápadům extravagantního strýce Rica (John Gries) a novopečenému kamarádovi Pedrovi (Efren Ramirez) pomáhá s kampaní na školního předsedu, by byl považovaný za svéráze i ve světech Simpsonových či South Parku.

Miluje tanec, geekovská udělátka včetně stroje času z výprodeje a možná i nesmělou spolužačku Deb (Tina Majorino), s níž podstupuje sérii trapných, i když roztomile natvrdlých momentů. Tvůrci je nemuseli vymýšlet za pochodu a Hess se v rozhovoru pro Rolling Stone svěřil, že „všechno ve filmu je tak autobiografické. Vyrůstal jsem v šestičlenné rodině v Prestonu a postava Napoleona byla chodícím hybridem těch nejtrapnějších nerdovských aspektů našeho dospívání.“

Značným vkladem přispěla scenáristka Jerusha Hess, která se v mládí rovněž nevyvarovala prazvláštních situací. „Když vyrůstala, Jerusha byla opravdu jako Deb,“ přirovnal Hess svou ženu k tiché dívce s výrazným copem. „Když šla na střední na tancovačku, mamka jí vyrobila šaty s rozložitými načechranými rameny. Před ostatními to omlouvala tím, že ještě moc nevyspěla, a tak jí mamka chtěla ženskost kompenzovat. Nějaký kluk, co s ní tancoval, ji poplácal po rukávech a skutečně jí řekl: ‚Líbí se mi tvé rukávy… Jsou fakt velké.‘“

Většina památných hlášek pochází z repertoáru Napoleona, s jehož filmovým příběhem se Heder mohl plně identifikovat. Na jeho závěrečný divoký tanec během vyprodané školní besídky totiž zbyl jediný kotouč filmu a v rámci dodržení rozpočtu bylo důležité nepřetáhnout. Herec tak pociťoval tlak, jakému před tupě zírajícími spolužáky čelil i Napoleon, byť v jeho případě nervozita soupeřila se zasněnou extravagancí. Heder vše perfektně a improvizovaně zvládl, přestože vidina reálné odměny mu velkou motivací nebyla – za svou roli v přátelské produkci dostal jen tisíc dolarů, nicméně po nečekaném dobývání kin obdržel příslušnou kompenzaci.

Napoleon Dynamit zaujal už obecenstvo na festivalu Sundance, kam se letos v zimě vrátil oslavit dvacetileté výročí. Návštěvníci, zvyklí na každoroční příval nezávislých a experimentálnějších projektů, rychle podlehli bizarní poetice na hraně animovaného sitcomu. Celý svět je ve filmu postavený na hlavu a stěží najdeme aspoň záblesky normálního emočního chování, a tudíž i tradičních lidských pocitů.

Podvratné zasazení se odchyluje od školního ročníku 2004-2005 a nese retro prvky 80. a 90. let, což ještě znásobuje velmi uzavřenou vzpomínkovou segmentaci. Svěží rázovitost prohlubují hned originální úvodní titulky, během nichž ruce aranžují různé všední předměty či potraviny obsahující nápisy se jmény tvůrců. Název filmu pro změnu vidíme na identifikační kartě studenta, kde se skví i hrdinův expresivní obličej. Sekvence vznikla až měsíce po zkompletování natáčení, s nápadem přišel Aaron Ruell a záběry se pořizovaly ve sklepě kameramana Munna Powella.

Studio Fox Searchlight Pictures si rozdělilo distribuční práva se společnostmi Paramount Pictures a MTV. Ke 400 tisícům dolarů se zřejmě musí připočíst další výdaje na postprodukci, ale konečné příjmy se přesto promítly do zázračných čísel. Po roce v distribučním oběhu film vydělal 45 milionů dolarů a Napoleon Dynamit se zařadil ke komediálním hitům, jimž tehdy vévodila díla s Willem Ferrellem a Benem Stillerem. Značka se přes přidružený merch dostala i do televize, animovaný sitcom Napoleon Dynamite z roku 2012 ale propadl i navzdory původnímu tvůrčímu zázemí, jež doplnil i letitý simpsonovský producent Mike Scully.

Mluví se o sequelu, který však Napoleon nepotřebuje stejně jako jeho stvořitelé. Jon Heder si na nedostatek pracovních nabídek nemůže stěžovat, přestože jako šéf Pedrovy kampaně zanechal zdaleka největší popkulturní stopu. Podobně Jared Hess dál točí lehké komedie s Jackem Blackem (Boží zápasník) či Samem Rockwellem (Don Verdean). A příští rok uvede svou první velkoprodukci, režíruje totiž očekávanou adaptaci videoherní legendy Minecraft s Jasonem Momoou. Těžko ale kdy překoná ojedinělost a dopad svého debutu, jenž v rámci středoškolských filmů stále nemá sobě rovného. A s jistotou lze říct, že nic podobného už na stříbrných plátnech asi neuvidíme.

Prohlédněte si žebříček nejlépe hodnocených komedií dle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.

Zdroje: Rolling Stone, Yardbarker, BYU Magazine