Hugh Laurie slaví 65. Byl největší televizní hvězdou světa, Dr. House má ale radši svoji kapelu

James Hugh Calum Laurie se narodil na předměstí Oxfordu jako nejmladší ze čtyř dětí do rodiny lékaře a olympijského mistra ve veslování Rana Laurieho. Jeho dospívání poznamenal složitý vztah s matkou, jež byla o mnoho řádů konzervativnější než bohémsky smýšlející Hugh. Neváhal o ní říct: „Frustroval jsem ji, neměla mě ráda.“ Tento vztah se před její smrtí v roce 1989 v důsledku vážné motorické nemoci nikdy nespravil. Poslední roky života strávila zcela bezmocná, plně odkázaná na manželovu pomoc.

O svém otci naopak Hugh nikdy nemluvil jinak než v superlativech, přestože i on byl poněkud puritánského ražení. Zprvu dokonce následoval jeho odkaz, když se v mládí věnoval veslování a na amatérské rovině reprezentoval svou školu. Jak to tak ale v našich výročních medailoncích bývá, sportovní kariéru zabrzdila fyzická indispozice, v tomto případě důsledky infekční mononukleózy. Hugh se v nově nabytém volném čase přifařil k místnímu komediálnímu klubu. Zde krom krátkého románku s budoucí dvojoscarovou Emmou Thompson poznal i krásu herectví

Po úplném vyléčení se vrátil k veslování, jeho zájem už ale zůstal rozetnutý vedví, což pro sportovní kariéru nikdy není dobré znamení. Zato šlo o skvělé znamení pro jeho kariéru komika. Ustanovil populární duo se Stephenem Fryem, stal se prezidentem hereckého klubu a pomalu začal přijímat, že tohle je jeho budoucnost.

Začal ztvárňovat role v britských sitcomech typu Černá zmije, ale občas i dramatech. A v devadesátých letech mu jeho ex a dodnes dobrá kamarádka Thompson dohazovala i štěky v hollywoodských blockbusterech, například v Rozumu a citu a 101 dalmatinech. Laurie si za mořem vypěstoval kariéru jako prototypní Brit především pro komediální užití. Mimo to vydal jeden román, jenž se stal v Británii bestsellerem.

Pak se pro Laurieho navěky vše změnilo. Nasadil americký přízvuk, čapnul do ruky hůl a stal se doktorem Gregory Housem. Dnes už se těžko popisuje, jakým zlomem byl rok 2004 pro televizní tvorbu. Stanice tehdy experimentovaly se zvyšováním rozpočtů a navyšováním scenáristické, režijní i herecké péče, díky nimž začala televizní produkce agresivněji konkurovat té filmové. Sezóna 04 bylo obzvlášť zásadní, mluvíme tu o době, kdy v rozestupu pár měsíců premiérovali např. i Ztraceni a Zoufalé manželky.

Dr. House vznikl jako variace Sherlocka Holmese vložená do nemocničního prostředí a opepřená tím, že hlavní hrdina podivně mixuje nesnesitelnost a šarm. Laurie ztvárňuje geniálního, ale toxicky narcistního doktora, který trpí vážným zraněním nohy, jež mu způsobuje neustávající bolest. Nicméně jeho přátelé podotýkají, že komplikovanou osobností byl dávno před tím, než své útrapy tišil drogami a patologickým odporem vůči autoritám (tedy pokud onou autoritou nemá být on sám).

House byl na první pohled postavou velmi typickou pro nultá a desátá léta, tedy ztrápeným géniem, který je chytřejší než všichni okolo, čímž legitimizuje své nepatřičné chování. „Ach, jak je pro mě těžké, že mi ostatní nejsou rovni.“ Ze seriálu si nejvíc pamatujeme právě jeho hlášky a stěry. Obzvlášť pokud bychom však seriál „bingeovali“, si všimneme, že tvůrci si moc dobře uvědomují, jak nemístné je hrdinovo chování a jeho fyzická i psychologická sebedestrukce obzvlášť v pozdních sériích překračují komediální nádech a míří rovnou do psychologického dramatu. Je možná vtipné sledovat House, jak pár minut týdně ponižuje lidi okolo, ale tvůrci dělají dobrou práci, abychom si časem uvědomili, jak vysilující by bylo jednak být vystaveni tomuto člověku, a navíc jak smutné by bylo být tímto člověkem.

Nic z toho by samozřejmě nemohlo fungovat, kdyby se Laurie neukázal jako vskutku dokonalá volba. Podobných pořadů vzniklo hned několik, důvod úspěchu House si lze tedy vysvětlit právě tím, o kolik charismatičtější byl Laurie než všichni okolo. Stanice si to dobře uvědomovala, brzy se z něj tedy stala nejlépe placená televizní hvězda své éry, během posledních sérií už pobíral 700 tisíc dolarů za epizodu. To se možná nejeví jako naprostá pálka vzhledem k dnešním standardům, popřípadě platům některých sitcomových hvězd, mluvíme tu však o dlouhých sezónách a obecně době, kdy se u dramatických seriálů nepočítalo s tak velkými rozpočty.

Dr. House je obecně krásnou ukázkou přechodové éry v televizní tvorbě. Z dnešního hlediska už jde o poněkud archaickou show – stále následuje tradiční formát 25 epizod na sezónu, kdy se na konci každého dílu z větší části vrací statut quo a posuny v příbězích ústředních postav jsou alokovány především na konec sezóny. Publikum zvyklé na dnešní tempo vlajkových minisérií, z nichž byly všechny epizodické aspekty standardní televizní formy vymýceny, by tedy s Housem mohlo mít problém. Mnozí si naopak po větší prominenci těchto „opravdových“ seriálů stýskají.

Po skončení House Laurie opět trochu zapadl. I když se s ním můžeme stále poměrně často setkávat ve filmech i v seriálech, uklidil se zpět do vedlejších rolí a nestal se tahákem žádného dalšího velkého projektu. Nezdá se ale, že by to chtěl jinak. Paralelně si buduje svou hudební kariéru, o níž jsme zatím nemluvili, ačkoliv pro něj jde v tuhle chvíli nejspíš o středobod jeho zájmu. Není náhoda, jak často si v House hraje s různými hudebními nástroji, to nechá Laurie prosvítat své vlastní zájmy.

Ke všemu, co jsme o něm zmínili, si tedy připočtěte ještě to, že se od dětství učil hrát na klavír a postupně se zamiloval do hudby. Vydal dvě alba, na nichž mixuje blues, jazz a snad i náznaky rocku a má vlastní kapelu, s níž pořádá koncerty, kdykoliv má čas.

Laurie obecně působí jako umělec, který svou tvorbu rád udržuje v lidském měřítku a ten jeden okamžik superhvězdnosti mu umožňuje, aby se nikdy znovu nemusel příliš starat o komerci a masový úspěch. Což je vtipný kontrast k jeho nejslavnější postavě, posedlé vlastní brilancí a upnuté na myšlenku toho, že za vše, co dělá, si zaslouží obdiv a potlesk všech okolo.

Podívejte se na seznam nejlepších herců podle algoritmu Kinoboxu.

Zdroj: Wikipedia, Kinobox