Prokletá Vrána slaví 30 let. Kultovní komiks pohlcený tragédií nikdy nebude „jenom film“

Vránu provázela pověst prokletého díla od první klapky. Bylo dobře známo, že James O'Barr svůj slavný komiks stvořil, aby se vyrovnal se smrtí snoubenky. V příběhu rockové star Erica Dravena, který se vrací ze záhrobí, aby se pomstil za smrt manželky, dal tedy i sám autor naplno průchod smutku a agresi. Právě tato autenticita a syrovost vždy doprovázely dílo a povyšovaly zážitek z něj. Nejinak tomu mělo být u filmu. Nad mladým začínajícím hercem Brandonem Lee navíc visel stín nevysvětlené smrti jeho slavného otce, honkongského mistra bojových umění Bruce Leeho.

Našlo se dost záminek ovinout černými historkami o kletbách a negativní energii jakýkoliv projekt, co teprve takový, který je důsledně napojený na gothic a emo subkultury. Celé natáčení pak skutečně provázaly nehody a nepříjemnosti od různých zranění štábu po hurikán likvidující kulisy. Vše samozřejmě skončilo smrtí samotného Leeho, jež se napevno zažrala do popkulturního povědomí.

Z důvodů časového a finančního presu se štáb pro detailní záběry revolveru rozhodl vytvořit vlastní atrapy nábojů odstraněním střelného prachu z těch skutečných. Během natáčení však jedna z obnažených kulek zůstala omylem zaseklá ve zbrani. Když se pak natáčela scéna střelby, nabili asistenti bubínek slepými náboji, jež obsahují střelný prach, ale žádné kulky. Zpětně je snadné dát si jedna a jedna dohromady. Filmaři nevědomky uvnitř revolveru složili plně funkční projektil, který trefil Leeho do břicha a smrtelně zranil.

Následující šok si jistě umíte představit a herce Michaela Masseeho, jenž stiskl spoušť, podle jeho slov dlouhá léta provázely noční můry. Na rozdíl od Aleca Baldwina v nedávném podobném případě na natáčení westernu Rust nezastával Massee producentskou roli, neměl tedy vliv na logistiku natáčení a dodržování bezpečnostních norem. Nevěděl, že přepracovaný rekvizitář se specializací na zbraně byl propuštěn domů, aby se vyspal, a zbraň kontroloval jeho zástupce, aniž by znal potřebný protokol. Herec byl tedy v situaci zcela nevinně a nečelil právním následkům. Leeho matce se však podařilo zažalovat produkci jako celek a získat od studia neznámou kompenzaci.

Brandonovi chyběly tři dny natáčení, měl tedy skoro hotovo. A zbytek štábu se ještě nerozjel domů, takže přetáčky zdánlivě nehrozily přílišným navýšením rozpočtu. Paramount dal přesto od projektu ruce pryč. Když se herci stane tragédie před uvedením hotového filmu, producenti tradičně vystříhávají a alternují všechny části, které by mohly příčinu smrti evokovat. Toho ale nejde docílit v případě filmu explicitně o tom, že Leeho postava je brutálně zavražděna před našima očima a během děje po ní bez ustání padouši střílí. A trefují se.

Projekt ale přebral Miramax a z jeho dokončení se stala velká mediální událost. Krom tradičních dvojníků byly využity i revoluční digitální triky a rozpočet se nakonec i díky tomu navýšil o 8 milionů. Tedy o třetinu, což vůbec není na tak skromnou produkci málo. O filmu ale nyní věděl každý, takže v pokladnách svůj rozpočet víc než zdvojnásobil. Nešlo o megahit, výsledek ale rozhodně překročil původní očekávání a setkal se i s převážně příznivými reakcemi publika a kritiky.

Režisér Alex Proyas (jehož kariéru jako by provázela vlastní kletba) pak neučinil mnoho viditelných gest ostychu a opakovaně vidíme mnoho detailů na Ericovo střelbou zasažené tělo. Vzhledem k tomu, jak se chce Vrána stylizovat, tedy jako podvratný gotický horor, je to ale skoro nezbytné. Dílu dodává tato „drzost“ potřebný dojem rebelie, který jinak nemá odkud přijít. Stranou všeho dramatu okolo se nakonec jedná o banální příběh o nesmrtelné rockové hvězdě s rozervanou duší, která vraždí všechny okolo sebe. To je krůček od nechtěné směšnosti.

Jak už ale padlo, zážitek z Vrány vždy pramenil z jejího metanarativu, tedy příběhu o tomto příběhu. Komiks působí autenticky a silně díky našemu povědomí o utrpení O'Barra a adaptace díky znalosti osudu Brandona Lee. Nebýt jich, šlo by o celkem fádní a trochu dětinskou sebelítostnou báchorku.

To však není míněno jako kritika a publikum by se v žádném případě nemělo nějak aktivně tlačit k oproštění od svých emocí ve jménu pomýleného honu na objektivní názor. To je práce filmových historiků a analytiků, v kontextu osobního zážitku je ale nevyhnutelné počítat se specifickém rozpoložením publika, tím spíš v takto extrémní situaci.

Stala by se Vrána tak úspěšným komiksem sama o sobě? Dočkala by se adaptace? Zajímal by vzniklý film někoho po třech dekádách, kdy jeho stylizace došla lepší aplikace v jiných projektech? To se nikdy nedozvíme. Vědět to nepotřebujeme. Ale je víc než jasné, že jeden z hlavních problémů chystané nové verze je, že působí sanitizovaně, jako „normální film“. Nezaplatit za Vránu krví jako by byla zbabělost.

Je trochu bizarní si číst o neúctě a nedostatku respektu nové generace filmařů. Tyto výtky by mnohem lépe pasovaly na původní film, který udělal z Leeho smrti atrakci a pevnou součást své propagace. V tuto chvíli nemůžeme tušit, jestli se remake povede, ale rozhodně je důvod se o to pokusit. Originál není nedostižitelnou klasikou, ale době poplatným filmem výrazně omezeným svým skromným rozpočtem. Ať to tedy filmaři zkusí znovu a předvedou nám, že si s touhle látkou poradí i bez tragických berliček.

Podívejte se také na žebříček nejlepších komiksových filmů podle Kinoboxu.