Shirley MacLaine je legendou mezi hollywoodskými herečkami. Byla víc od rány než mužští kolegové

Rodiče ji pojmenovali po dětské hvězdě Shirley Temple, již bylo v té době teprve šest let. Od tří let chodila na balet a okamžitě projevovala houževnatost a disciplínu potřebné k úspěšnému tažení showbyznysem. Z rodné Virginie se přestěhovala do New Yorku a začala se věnovat divadlu, když její baletní sny vzaly za své kvůli nevyhovující výšce a tělesné stavbě. Rychle vyrostla a ve sportu se nemusela sklánět před chlapeckými vrstevníky, což se otisklo do její povahy v osobním životě i před kamerami.

V divadle si ji všiml proslulý komik Jerry Lewis, jenž MacLaine ve dvaceti letech zajistil profesionální smlouvu ve společnosti Paramount Pictures. Její debutová role byla rovnou pod Alfredem Hitchcockem a ve stručné retrospektivě pro Yahoo Entertainment projevila vděk za to, že nebyla jeho další blonďatou múzou. První den s ikonickým režisérem prý strávila převážně nad pochoutkami z cateringu a po patnácti minutách ji prý upozorňovali, že si příbytkem na váze zničí kariéru. V černé komedii Pozor na Harryho přesto zaujala a rovnou obdržela Zlatý glóbus jako nová hvězda roku.

Následující rok už zářila ve výpravné Cestě kolem světa za osmdesát dní po boku David Nivena a připsala si tím první roli ve snímku, který vyhrál Oscara za nejlepší film roku. Podruhé se jí to povedlo roku 1960 v romantické komedii Byt, kde s Jackem Lemmonem utvořila už legendární filmovou dvojici. Obří kritický i divácký hit režíroval slavný Billy Wilder, jenž podle herečky nebyl dvakrát feministický a těžce snášel jakékoli odchýlení od scénáře. Pro MacLaine z toho byla druhá herecká nominace na Oscara, první obdržela o rok dříve za romantické drama Some Came Running s Frankem Sinatrou.

Třetí nominace následovala zásluhou komedie Sladká Irma, v níž si zopakovala spolupráci s Wilderem i Lemmonem. Hrála po boku největších hvězd včetně Paula Newmana (Dolarová manželství) či Michaela Cainea (Gambit), roku 1960 se objevila také ve stylových předchůdcích Dannyho parťáků s názvem Dannyho jedenáctka. V druhé polovině 60. let ji začal pomyslně dotahovat i bratr Warren Beatty, jenž prorazil s revoluční gangsterkou Bonnie a Clyde a následně patřil k nejvýraznějším tvůrcům nového Hollywoodu.

Toto období odumírajícího studiového systému skýtalo nové příležitosti také pro MacLaine, která sedmdesátá léta načala spoluprací s Clintem Eastwoodem na westernu Dva mezci pro slečnu Sáru. Patrick McGilligan v knize Clint: The Life and Legend sdílel vyjádření režiséra Dona Siegela, jenž shledával obtížným navázat s herečkou vřelý vztah. „Je příliš neženská a nechybí jí koule. Je pořádně ostrá,“ prohlásil tvůrce Drsného Harryho. MacLaine si mohla zahrát hlavní roli ve Vymítači ďábla, kterou jí nabízel scenárista filmu a její kamarád William Peter Blatty. Odmítla hlavně z toho důvodu, že o rok dříve hrála v tematicky podobném a nesrovnatelně méně úspěšném hororu Posedlost Joela Delaneyho.

Vedle filmů dál vystupovala také v divadle a zajímala se o dokumentární tvorbu. Roku 1975 například spolurežírovala dokument Other Half of the Sky: A China Memoir o první ženské delegaci do komunistické Číny, který si vysloužil nominaci na Oscara. Její druhá zlatá éra před kamerami započala roku 1977, kdy obdržela další oscarovou nominaci za romantické drama Nový začátek. Posléze si zahrála také pod renomovaným filmařem Halem Ashbym v jeho zřejmě vrcholném díle Byl jsem při tom. Kousavá politická satira ji svedla dohromady s Peterem Sellersem a pozitivně ji šokoval jeho odevzdaný metodický přístup. V šatně jej prý přistihli, jak finguje „sex-hovor“ se Shirley, potažmo s její filmovou postavou.

Na oscarové pódium konečně vystoupala roku 1984, kdy ceremonii kompletně ovládla dojemná Cena za něžnost. Celovečerní debut Jamese L. Brookse o komplikovaném vztahu opuštěné matky s dcerou zajistilo zlatou sošku MacLaine i Jacku Nicholsonovi, s nímž prý zažila možná nejlepší představitelnou spolupráci. A údajně byl také jedním z mála kolegů, s nimiž si při výrobě svých filmů nic vážnějšího nezačínala. Nesnášela se však s kolegyní Debrou Winger, jejichž turbulentní vztah dalece předčil dynamickou chemii mezi jejich postavami. Vzniklo jedno z nejprobíranějších zákulisních nepřátelství v dějinách Hollywoodu, a když MacLane vyhlásili jako oscarovou vítězku v kategorii, v níž nominovali také Winger, veteránka měla na mladší kolegyni křičet „Zasloužila jsem si to!“.

Roku 1983 MacLaine vydala první knižní memoáry Out on a Limb, které se roku 1987 dočkaly zfilmování v podobě stejnojmenné minisérie. Jednou z centrálních linií knihy jsou metafyzika a spiritualita, jimiž je herečka posedlá. Provádí transcendentální meditace a nevěří na stárnutí, jelikož smrt pro ni nepředstavuje konečný úsek. Podle její filosofie si pouze vyměníme tělesné schránky, vše řídí karma a svá těla můžeme ovládat způsobem, o jakém se většině lidí ani nezdá. S tím souvisí některé její kontroverzní výroky z minulé dekády. V knize What If . . .: A Lifetime of Questions, Speculations, Reasonable Guesses, and a Few Things I Know for Sure například tvrdí, že Stephen Hawking si sám vyvolal amyotrofickou laterální sklerózu, aby se mohl víc soustředit na svůj vědecký výzkum. Prohlásila rovněž, že oběti holocaustu mohou pykat za špatnou karmu zakořeněnou mnoho staletí v minulosti.

Její pohled na svět je však v jádru bezúhonný a nebojí se za působením v hollywoodské továrně na sny ohlížet ve vší upřímnosti. Dvakrát nepochválila například režiséra jejího oceňovaného snímku Ocelové magnólie Herberta Rosse, jenž podle ní neměl rád ženy a Dolly Parton do očí před ostatními řekl, že by měla brát herecké lekce. V 90. letech MacLaine dál sbírala nominace na Zlatý glóbus za filmy Pohlednice z Hollywoodu, Svatba, nebo pohřeb? a Hlídat Tess. Roku 2000 vyšel její jediný režijní počin Bruno, ve kterém si zahrála s Kathy Bates a Garym Sinisem. Vedle slovenské herečky Barbory Bobuľové zazářila ještě v televizním snímku Coco Chanel a bez přestání si připisuje výrazné podpůrné úlohy. Richard Linklater ji obsadil do role protivné a bohaté vdovy v komedii Bernie, Ben Stiller si ji vybral do dobrodružného dramatu Walter Mitty a jeho tajný život a s Amandou Seyfried si zahrála v dramedii The Last Word.

V letech 2012 a 2013 krátce hostovala v Panství Downton a před dvěma lety se do televize vrátila v oceňovaném komediálním seriálu Jen vraždy v budově. Devadesátiletá herečka věřící, že v dřívějším životě byla japonskou gejšou, nepřestává opanovat stříbrná plátna ani letos, devětašedesát let po hereckém debutu. V březnu měl v amerických kinech premiéru snímek American Dreamer s Peterem Dinklagem, Mattem Dillonem a Dannym Gloverem a Shirley MacLaine může dál rozšiřovat svůj nevyčerpatelný katalog vzpomínek. Celý život je pro ni nekončícím představením, k němuž přistupuje s otevřenou myslí. U Oprah Winfrey roku 2011 prozradila, že na ranči v Novém Mexiku mnohokrát pozorovala UFO. Třeba si ji Steven Spielberg vybere do svého chystaného filmu o mimozemské návštěvě.

Podívejte se také na žebříček nejlepších hereček podle databáze Kinoboxu.

zdroje: Wikipedia, People, The Hollywood Reporter, Yahoo Entertainment, Kinobox