Žalovali studio kvůli známé herečce z traileru, která ve filmu nebyla. Padl překvapivý verdikt

Žaloba vznikla roku 2022, kdy Peter Rosza a Conor Woulfe poukázali na lživý marketing a žádali finanční odškodnění. Yesterday si totiž nezaplatili kvůli hudbě Beatles, nýbrž s vidinou účasti Armas. Původem kubánská herečka se do globálního povědomí zapsala rolemi ve sci-fi Blade Runner 2049 a detektivní komedii Na nože, v Yesterday však měla mít jen menší cameo. Snímek pojednává o zvláštní události, během níž svět mimo jiné zapomene na muziku od Beatles. Pamatuje si na ni titulní hrdina v podání Himeshe Patela, jenž ikonické skladby znovu nahrává a stává se celebritou.

Ve filmu se objevil v roli sebe sama Ed Sheeran a jako John Lennon krátce dojímal Robert Carlyle (Trainspotting), jenže pro Armas se místo nenašlo. Její vyřazená scéna, již najdete na YouTube, totiž dle režiséra Dannyho Boylea sváděla pozornost od hlavní milostné linie, v níž figurovala Lily James. Má ale studio na takový zásah nárok, když určitý materiál jednou odprezentuje v upoutávce představující jednak reklamu na umělecké dílo, jednak obchodní strategii?

Ano i ne. Soud dal žalující straně za pravdu v tom, že obsah traileru by měl pravdivě reflektovat konečný produkt. A to i přesto, že studio se dovolávalo vyjmutí z Prvního dodatku Ústavy ohledně restrikcí pro reklamní materiál. „Universal má pravdu, že trailery zahrnují kreativitu a editorský úsudek, ale tato kreativita nepřevažuje komerční náturu. Trailer je v jádru reklamou pokoušející se prodat film tím, že konzumentům nabídne jeho náhled,“ stálo v prohlášení soudce Stevena Wilsona.

V tomto ohledu Rosza s Woulfem dva roky po podání žaloby uspěli. Jejich další argument, podle něhož se stal obětí studia každý platící divák a divačka, ale soud smetl ze stolu. Dvojice tak musí Universalu proplatit část soudních výdajů, přičemž podrobnosti o ustanovení se zatím nezveřejnily. Nečekaný výsledek přesto může inspirovat další sekce publika nespokojené s tím, jak filmové ukázky s konečným produktem nakládají. 

Propagovat snímek přes účast populární herečky, která ve finálním sestřihu najednou chybí, je jedna věc. Těžko ale někdo může uspět s potenciální žalobou směřovanou na trailery, jež například zatajují skutečný tón vyprávění či preferovaný žánr. Řada větších i nezávislých a festivalových filmů ostatně spoléhá na moment překvapení a v upoutávkách nic neprozrazuje, popřípadě rozsévá falešná vodítka. To už lidi nakrklo třeba v případě Sebevražedného oddílu, kde nakonec dostal málo prostoru v marketingu protlačovaný Jared Leto coby Joker. Komiksové adaptace jsou však v posledních letech specifické zboží s vlastními kreativními pravidly. Marvelovky v trailerech opakovaně lžou a překrucují kompletní záběry, což vyvrcholilo roku 2018 upoutávkou na Avengers: Infinity War. Její poslední záběr na hlavní hrdiny běžící bok po boku směrem ke kameře se ve filmu neobjevil, neboť finále obsahovalo již legendární překvapivý zvrat. 

Tehdy si nikdo nestěžoval, ale v případě masově navštěvovaných projektů bude od nynějška možné cokoli. Trailery jsou do jisté míry vlastní formou umění, věnují se jim celé webové stránky či YouTube kanály a mnohdy mají víc zhlédnutí než samotný film, na který dle vlastního uvážení lákají. Všichni, co si umělecká díla vybírají hlavně kvůli oblíbených hereckým tvářím, přitom mohou nadcházející ukázky rozebírat s ohledem na čerstvě vzniklý precedens. 

Podívejte se na žebříček nejlepších hudebních filmů podle Kinoboxu.

zdroj: Movieweb