Z dětské hvězdy se stal režisér Rivalů a Čisté duše. Tohle je 8 největších hitů Rona Howarda
Rodák z oklahomského Duncanu se narodil 1. března 1954 a před kameru se poprvé postavil už ve čtyřech letech. Během 60. a 70. let patřil mezi vytěžované mladé herce, největší úspěch slavil se sitcomy The Andy Griffith Show (1960-1968) a Happy Days (1974-1980). Díky tomu prvnímu se stal výraznou vycházející hvězdou, za roli v tom druhém dokonce obdržel Zlatý glóbus. Happy Days ale časem opustil, aby se soustředil na režijní kariéru.
Během 80. let se tak podepsal pod romantickou komedii Žbluňk! (1984), odlehčené rodinné sci-fi Zámotek (1985) či v zámoří populární fantasy Willow (1988). V žánrové tvorbě pokračoval i nadále, režíroval třeba hasičský thriller Oheň (1991), melodrama Navždy a daleko (1992), krimi thriller Výkupné (1996). Od druhé poloviny 90. let na další dvě dekády nastalo Howardovo kriticky i kasovně nejúspěšnější období, z něhož budeme v následujícím výčtu zásadních filmů čerpat nejvýrazněji.
Dnes sedmdesátiletý Howard se však režijní stoličky stále nevzdává. Během poslední dekády natočil mimo jiné námořní dobrodružství V srdci moře (2015) či poctivý dokument Beatles: Perná léta (2016), zachraňoval problematickou produkci sci-fi Solo: Star Wars Story (2018) a vysloužil si nominaci na Zlatou malinu kvůli nepovedenému dramatu Americká elegie (2020). Momentálně se hovoří o survivalu thrilleru Eden, jehož bychom se mohli dočkat už příští rok. Pojďme se už ale podívat na největší Howardovy hity, a to v subjektivním pořadí od nejlepšího po nejhorší.
Howardovi se v roce 2013 podařilo natočit jeden z nejlepších filmů minulé dekády, který změnil naše očekávání týkající se závodních či sportovních filmů. Řevnivost mezi Jamesem Huntem a Nikim Laudou z poloviny 70. let se podařilo přetavit ve strhující adrenalinový zážitek, fascinující nejen pro pravidelné fanoušky formule 1. Na ploše dvou hodin dokázal Howardův tým vykreslit silné osobní drama, pro dramatické účely přiostřující skutečný vztah obou závodníků, výsledek však na plátně i díky živelně natočeným závodům „nejrychlejších rakví světa“ fungoval skutečně ohromně.
I druhý nejlepší Howardův film napsal scenárista Peter Morgan, tentokrát dokonce podle vlastní divadelní hry. V ní komorním, avšak strhujícím způsobem zachytil sérii tří debat mezi bývalým americkým prezidentem Richardem Nixonem a novinářem Davidem Frostem z roku 1977. Šlo o vysoce medializovanou událost, neboť kvůli aféře Watergate nenáviděný Nixon se objevil na veřejnosti po několika letech v ústraní a s nesmlouvavým žurnalistou bojoval o očištění svého jména. Filmová verze se maximálně snažila zachovat autenticitu skutečných rozhovorů a Howard se mohl opřít o suverénní výkony Franka Langelly a Michaela Sheena v hlavních rolích.
Zatím naposledy a až nečekaně zdařile o sobě dal Howard vědět v roce 2022, kdy strhujícím způsobem zrežíroval dramatizaci záchrany malých thajských fotbalistů, kteří roku 2018 zůstali uvězněni v zatopené jeskyni. Poněkud nenápadný snímek stojící na civilním pojetí by mohl zapadnout mezi několika dalšími (hranými i dokumentárními) zpracováními této události, jež se v posledních letech vyrojily, avšak ne náhodou se právě Třináct životů objevilo v mnoha žebříčcích nejlepších snímků předloňského roku.
Katastrofická podívaná z roku 1995 katastroficky rozhodně nedopadla, naopak šlo o globální megahit, který navíc americký filmový institut označil za 12. nejinspirativnější film. Howard v ní za pomoci plejády schopných herců zmapoval neúspěšnou misi posádky Apolla 13, jež v roce 1970 směřovala na Měsíc, nakonec však byla ráda za heroický návrat na rodnou planetu. Howard si dal záležet na tom, aby tuto vzrušující, leč ožehavou kapitolu dobývání vesmíru pojal s co největší faktickou přesností, kterou mu hollywoodské dramatické limity dovolily.
Druhá spolupráce s Russellem Crowem (k té chronologicky první se dostaneme vzápětí) a opět z toho vyšel srdceryvný doják. Životopisné drama o boxeru Jamesi Braddockovi ukazuje jímavý příběh prostého Američana, který se během Velké hospodářské krize snažit takříkajíc protlouct, jak se dalo. Snímku opět dominuje neokázalá, ale o to jistější režie, dávající dostatek prostoru hercům i neveselému historickému pozadí.
Z dnešního pohledu se jedná o čistokrevný oscar-bait – tedy snímek navržený a realizovaný tak, aby uspěl právě na oscarových kláních. A to se také povedlo, film si z předávání cen v roce 2002 odnesl hned čtyři sošky. Dvě z nich má doma Howard, jelikož se dočkal ocenění za režii i nejlepší film (na němž se podílel i jako producent). Příběh o matematikovi Johnu Nashovi, u něhož propukne schizofrenie, patří i mezi nejvýraznější role Russella Crowea. Jde tedy o poněkud šablonovitou, ačkoli řemeslně zdařilou a vypravěčsky suverénní biografii.
Jak už to u filmů s Jimem Carreym obvykle bývá, kvůli všeprostupujícímu výkonu hlavního herce si je buď zamilujete, anebo je budete nenávidět. I proto se hrané zpracování populární dětské knížky dočkalo zprvu rozpačitých reakcí, posléze se z něj však vyklubal hit, jenž si leckdo (nejen za oceánem) s chutí pustí. Pod zelenou maskou odpůrce Vánoc ukrytý Carrey si krade každou scénu pro sebe a nepopiratelná anti-vánoční divnost z tohoto díla činí skutečně specifickou sváteční zábavu.
S Tomem Hanksem Howard úspěšně spolupracoval už na filmech Žbluňk! a Apollo 13, a toto spojení se následně rozšířilo i o tři mysteriózní thrillery podle veleoblíbených knih Dana Browna. Šifra mistra Leonarda se v roce 2006 stala obrovským hitem a ani pokračování Andělé a démoni (2009) a Inferno (2016) nedopadla kasovně špatně – kritická obec však nad absurditou a konspiračními teoriemi prošpikovaným vyprávěním kroutila hlavou už od začátku.
Recept na úspěch
Ze zmíněných titulů je patrná nejen Howardova pružnost, díky níž dokáže zpracovat snímek v téměř jakémkoli žánru, ale vyčíst částečně můžeme i jeho recept na úspěch. Jednak se totiž dokáže obklopovat dalšími zdatnými tvůrci, ať už jde o scenáristy (Akiva Goldsman, Peter Morgan) či kameramany (Salvatore Totino, Robert Yeoman). Jeho častým spolupracovníkem je také neméně oblíbený skladatel Hans Zimmer. Na place prý Howard vytváří pozitivní atmosféru, a tak s ním herci i zástupci dalších profesí rádi pracují opakovaně.
Je rovněž příkladný i svou bulvární nezajímavostí – s manželkou Cheryl Alley je ženatý od roku 1975 a společně mají čtyři děti včetně herecky úspěšných dcer Bryce Dallas a Paige. V naprosté většině svých filmů navíc dokázal najít vedlejší roličky pro spoustu členů své rodiny. A koho by mohl Hollywood milovat více než takto příkladného zástupce běžné americké rodiny?
V profilech jednotlivých zmíněných filmů najdete i platformy, na nichž si díla můžete přehrát. Podívat se můžete i na náš žebříček nejlepších dramat.