Mýty a fakta o oscarových kvótách, které poprvé zasahují do hlasování. Změní Hollywood?

Vše se rozjelo v letech 2015 a 2016, kdy dva roky po sobě nebyl na Oscara nominován jediný nebílý herec či herečka – mluvíme tu o čtyřiceti kolonkách vyplněných jednou barvou. V jiných kategoriích to nebylo výrazně lepší. Plánem A akademie bylo stížnosti ignorovat, hlasy se ale tentokrát neutišily, naopak rok od roku zesilovaly.

Problém nespočíval ani tak v tom, že by někdo Akademiky podezíral z aktivního a promyšleného rasismu. Jenže složení téhle party prostě nedělalo dobrotu. V roce 2012 ji z nějakých 96 % tvořili běloši, z 77 % muži a průměrný věk dosahoval 63 let. Tyto statistiky samozřejmě neodpovídají složení americké populace, ale ani filmového průmyslu. Nebylo pak divu, že pánové nedokázali vyhledat a docenit tvorbu, který přicházela zpoza jejich kulturního obzoru. Je to přirozené a lidské.

Začalo se tedy volat po radikální generační a demografické změně. Jenže prakticky každá akademie je z principu konzervativní organizace (ve smyslu vztahu ke změnám, ne nutně politické příslušnosti). Rozhodla se tedy jen k postupným a opatrným posunům, které za devět let nepoměr snížily, přestože stále zdaleka nevyřešily. Nabíráním nových filmařů se čísla posunula na 81 % bělochů v roce 2022 a 72 % mužů. průměrný věk osciluje na hraně šedesátky. Aby bylo jasno, o svou pozici v Akademii nikdo nepřišel, situace se řeší výhradně formou nových náborů.

Tohle vše je ještě relativně nekontroverzní. Při pohledu na obludný statistický nepoměr souhlasil víceméně každý rozumný člověk s tím, že reprezentativní organizace v multikulturní zemi, jíž Spojené státy jsou a vždy byly, potřebuje novou krev, která napumpuje energii a rozhled schopný reagovat na kulturní produkci. Nyní ale musíme udělat úkrok směrem k onomu nechvalnému slovu „kvóty“, jež mají být uplatňovány při přijímání filmů k hlasování a mnohým zní jako zapovězená kletba z Harryho Pottera.

Předně je třeba říct, že kvóty se týkají pouze jedné jediné kategorie, a tou je nejlepší film. A druhá věc je, že jde o kvóty tak mírné, že je prakticky nemožné je nesplnit. Na rozdíl od revitalizace členstva, kde můžeme vidět a posuzovat konkrétní vývoj, hrůzu nahánějící kvóty jsou ve skutečnosti tak prázdným gestem, že s výjimkou agresivních hádek na internetu nevedou k měřitelnému důsledku.

Akademie určila čtyři standardy, z nichž musí každý kandidát splnit dva. Každý z těchto standardů jde pak splnit několika způsoby. Největší kontroverzi mezi konzervativci (tentokrát už je řeč o těch politických) vyvolal Standard A, jehož požadavky jsou: 1) Příběh musí mít ve svém středu výraznou postavu z marginalizované skupiny či ženu. 2) Alespoň 30 % obsazení musí být složeno z alespoň dvou z definovaných marginalizovaných skupin. 3) Alespoň jeden herec ve výrazné roli musí náležet k jedné z marginalizovaných skupin.

Z tohoto požadavku konzervativním komentátorům vstávají vlasy hrůzou na hlavě, nicméně se na chvíli zastavme a podívejme se na to, co máme doopravdy před očima. Toto pravidlo je ve skutečnosti napsáno specificky tak, aby bylo jeho povážlivější část snadné obejít. Je totiž prakticky samozřejmé mít v americkém filmu alespoň jednoho nebílého herce či herečku. A jakmile je tento bod splněn (a tak tomu automaticky bude v nějakých 90 % případů, aniž by na to někdo musel pomyslet), nemusí se produkce dalšími dvěma „ošklivými“ dějovými podmínkami zabývat.

Úplně stejně jsou řešeny další tři standardy. (Doporučujeme je vyhledat na stránkách Akademie – nebudeme tu zacházet do detailu u každého z nich, ty ostatní kladou pravidla stejného principu na lidi za kamerou). Jeden z nich jde například splnit tím, že distributor filmu – firma o stovkách zaměstnancích – zaměstnává alespoň dva internisty z marginalizované skupiny. To už je skoro vtip.

Takže i kdyby se třeba film odehrával v kontextu, kdy zkrátka nejde zahrnout nebílé postavy, stále je takřka nemožné neuspět v dalších standardech. Celé tyranské oscarové kvóty jsou jen lišácké mediální gesto. Pravidla napsaná specificky tak, aby se jimi nemusel nikdo řídit. K jejich porušení může dojít jen tehdy, kdyby producent filmu přímo vydal rozkaz nezaměstnat prakticky jedinou osobu mimo bílé etnikum ani ženu, a v takovém případě by snad o zjevném vědomém rasismu a misogynii nebylo pochyb.

Takže asi tak. Pokud si oscarové kvóty za něco zaslouží kritiku, tak za jejich pokrytectví. Jde o krásnou ukázku, jak se dá manipulovat s veřejným míněním a vyvolat dojem zásadního posunu, přestože pravdou je pravý opak.

Podívejte se na seznam nejlepších filmů všech dob podle databáze Kinoboxu.

zdroj: Oscars.com