Nešlo o horor, přesto se lidem chtělo v kině zvracet. Slavný filmař děsivě využil moderní technologii
Konkrétně máme na mysli životopisný thriller Muž na laně z roku 2015. Snímek režiséra Roberta Zemeckise se zaměřil na rekonstrukci hrůzostrašného kousku francouzského provazochodce Philippa Petita, jenž roku 1974 přešel na laně mezi slavnými Dvojčaty Světového obchodního centra. Ve výšce 400 metrů nad zemí tehdy Petit celkem osmkrát přešel, přetančil či přelezl zhruba čtyřicetimetrovou vzdálenost mezi oběma budovami.
Zemeckis se ve filmovém zpracování, kde hrál hlavní roli Joseph Gordon-Levitt, nezaměřil pouze na Petitovu osobnost kombinující prvky odvahy, extravagance a šílenství, nýbrž chtěl publiku zprostředkovat také znepokojující zážitek z pohybu po tenkém laně v tak obrovské výšce. Proto vznikla i 3D verze filmu určená pro IMAX kina, v níž se režisér podle webu Business Insider vyloženě snažil o navození pocitu závratě a která umocňuje už tak značně sugestivní použití neobvyklých kamerových úhlů a digitálních efektů.
To se skutečně podařilo. Kupříkladu novinář Mark Harris po projekci filmu na New York Film Festival reportoval, že několik lidí po skončení snímku zvracelo či téměř upadalo do mdlob. A podobných zpráv bylo tehdy mnohem víc. Mexický filmař Percival Arguero-Mendoza například podle webu The Guardian řekl: „Působilo to velmi skutečně, cítil jsem to v břiše. Jako by se mi motala hlava, i když mi nebylo zle. Publikum se bálo, že hrdina spadne – jako bychom si skutečně představovali, že musí spadnout. Film dobře předává pocit hloubky.“
Ušní chirurg Darius Kohan tyto dojmy vysvětloval pro CBS News: „Zdá se vám, že se hýbete, i když vám vaše tělo říká, že ne. Výsledkem je pocit, jako když sníte otrávené či zkažené jídlo, reaguje i váš žaludek a střeva.“ Takovéto tělesné odezvy jsou tedy pro filmaře jednoznačným dosažením cíle, neboť se podařilo pomocí kinematografických kouzel aspoň částečně simulovat sílu zážitku, jímž si tehdy musel chladnokrevný Philippe Petit procházet.