Lesk a špína gamblingu. Jak to vypadá, když se hazarduje na stříbrném plátně?

Od 6. do 12. listopadu probíhá Týden zodpovědného hraní, který zaštítil Institut pro regulaci hazardních her. Neklade si za cíl gambling odsuzovat, jde o osvětu, hledání rozumné míry a nabídku případné pomoci těm, pro které hazard představuje životní překážku. S organizací spolupracují i největší sázkové kanceláře. Společně se nad rámec státní regulace, která není vždy efektivní, snaží o střízlivý a věcný přístup k této rizikové aktivitě. Omamný adrenalin sázek a blyštivé prostředí okázalých kasin se často vyskytují i ve filmech. A právě na různorodá ztvárnění hazardu na stříbrném plátně se detailně podíváme.

Výběr nelze začít ničím jiným než Scorseseho monumentální gangsterskou freskou, sledující raketový vzestup a ještě tvrdší pád skupiny, která stála za jedním z nejvýdělečnějších kasin své doby. Průřez 70. a 80. lety se soustředí na vykreslení mafiánského a nočního života spíš než na klasický příběh. Dočkáme se dlouhých kamerových jízd s observační estetikou, dynamických slovních přestřelek a počínání jedinců, pro které je úspěch vším. Při honbě za ziskem už jsou však postupem času směšní a řítí se vstříc nevyhnutelné zkáze. Na povrchu blyštivé pozlátko, pod ním prohnilé zločinné machinace a surovost.

Nakažlivý adrenalin ze sportovních sázek a zběsilé hektické životní tempo zpřítomňuje Drahokam bratrů Safdieů. Protagonista žije na hraně. Dluží, kde se dá, a veškeré své problémy řeší dalšími sázkami s vidinou vytouženého úspěchu. I když výhra přijde, záhy se ihned pouští do dalšího kolotoče utrácení. Je to jediný způsob života, který zná. Hazardu podmiňuje osobní život a s manickou povahou i utopickým snem neváhá vsadit vše. Adam Sandler ztvárnil svou nejlepší roli muže, jehož komplikacemi a stresem protkaný život je neoddělitelný od hazardu a naděje na lepší život.

Ambivalenci a to, že jednou si nahoře, jednou dole ukazuje sedmdesátková jízda Kalifornský holport. Hořkou komedií říznutý snímek představuje volnomyšlenkářského Charlieho a gamblera Billa, kteří spolu napříč Tijuanou podnikají bezstarostnou cestu lemovanou karetními partiemi pokeru, které jednou vyhrají, podruhé prohrají... Chtíč a hazardové vzrušení je pak vedou i k ruletě či k blackjacku. Ukazuje, že štěstí může být velmi záhy vykoupeno zmarem. Režisér Robert Altman opět portrétuje deziluzi a excentričnost protagonistů. Neprávem pozapomenutý titul je působivým zrcadlem Ameriky na přelomu 60. a 70. let, jenž svou aktuálností stále dokáže podmanit.

Kultovní dvojice filmů z prostředí biliárů zaznamenává prchavost štěstí a iluzi toho, že jedinec má díky tágu život pod kontrolou. Hazardní hráč se mění v psychologickou drobnokresbu muže, jenž se musí naučit dostávat rány poté, co byl zvyklý pouze vítězit. Neúspěch pracovního života se promítá do osobního; v přímém přenosu sledujeme pád sebevědomí. Vůně peněz pak tematizuje rozkol dvou generací, z nichž si každá tvrdohlavě stojí za svým, a odlišných přístupů ke kulečníku i respektu. Právě Barva peněz je zřejmě nejkrásnějším milostným dopisem kulečníkovým stolům a omamné atmosféře barů, kterou, pokud nejste hazardem lapení, budete milovat.

Příběh z druhé strany gamblerské barikády vypráví Krupiér, jehož protagonista, znavený svým povoláním, hledá nové uplatnění. Čas ho stejně záhy zavleče zpět do velkých hracích domů. Tentokrát má však věci pevně v rukách a začne ohýbat pravidla. Sám se tak na druhé straně stolu stává gamblerem a do života získává tolik potřebný adrenalin, který z něj série zmařených životů vysedávajících u herních stolů postupně vysála. Snímek je sevřený krupiérovým nitrem, na jehož vnitřní monology a vyprávění jsme odkázaní. Zároveň se snaží psát knihu o sobě a podněcuje různorodé morální otázky. Pomalý thriller se podvratně zarývá pod kůži a díky podivné atmosféře udrží vaši pozornost.

Tendenčnímu vyobrazení stylového a elegantního podfukáře se vzpírá Případ Mahowny, jehož protagonista je naopak asociální a bezpáteřní zloduch s posedlostí hazardem. Motivací pro něj nejsou ani tak peníze jako výhra samotná, ačkoli nikdy nevyhrává. Zpronevěřil několik milionů dolarů banky a ocitá se v nekonečné smyčce podvrhů a proher. Film balancuje na hraně psychologického dramatu, strhujícího thrilleru a břitké komedie, která nikdy nedává najevo, kterou kartu zahraje v příštím záběru. Vítězí iracionalita a postupně se rozpíjející kresba závislosti v čele s neopakovatelným výkonem Philipa Seymoura Hoffmana.

Morální rozpolcenost a nejvyšší partii pokerového světa sleduje suverénní Norman Jewison v temném thrilleru Cincinnati Kid, kde nastupující hvězda pokeru v podání Steva McQueena vyzve dlouholetého mistra, jehož ztvárňuje herec klasického Hollywoodu Edward G. Robinson. Mimo karetní drama tak film vytváří i paralelu mezi klasickým a novým Hollywoodem. Protagonista čelí nátlaku gaunerů, kteří jej nutí klíčový zápas prohrát. Snímek je hluboce sebereflexivní, s neobyčejně stylizovaným realismem.

Tuzemská tvorba se k tematice hazardu nikdy příliš neobracela, pokud pomineme loňskou absurdní komedii Tři tygři: Jackpot či osobní linku klubového pokladníka seriálu Okresní přebor. Sociální drama z prostředí nelítostného prostředí průmyslové kraje Poupata prohlubuje beznaděj jedné rodiny, jejíž otec hraje automaty, v jejichž zářivých a kýčovitých barvách hledá štěstí. Nejvíc skličující je to, že už nemá snahu sám sebe změnit. Plně propadne své závislosti a vysedávání před automaty je pro něj každodenní potřeba, stejně jako dýchání.