Loučení s filmaři při natáčení na Kavčích horách v Praze bylo více smutné, než veselé. Pepy Poláška a dalších aktérů dokumentu se režisér Ivan Vojnár ptal, co jim natáčení dalo a případně i vzalo. Tím veškeré dění kolem eseje v neděli 6. září odpoledne uzavřel. „Skončilo hezké natáčení, s natáčecím týmem jsem se velmi sblížil, tvořili mou druhou rodinu,“ vyjádřil své pocity Pepa Polášek.
Režiséra jakožto vystudovaného fotografa a dokumentaristu oslovily zdařilé grafiky invekta z dílny bruntálského všeuměla Poláška: „Ivanovi Vojnárovi jsem na posledním natáčení vlastní grafiky invekto představil a jednu z nich i věnoval. Díla prezentuji též na netových stránkách www.invekto.estranky.cz. Chystám i výstavu těchto děl, o které dám včas vědět.“ Našel se už i plagiátor Poláškovy tvorby. „Je tu i jeden takový, který si má díla prostřednictvím internetu zkopírovává a vydává je za své. Říká si Petr,“ prohlásil Pepa Polášek.
Konkurz na roli ve filmu Cinematerapie vyhrál vloni v listopadu, kdy už vznikly první záběry dokumentu. Natáčení tehdy symbolicky zahájili též na Kavčích horách. „Druhé natáčení probíhalo po celý den u nás v Bruntále. Filmaři se tehdy hodně zajímali také o mou rodinu a jezevčici Dusty,“ pokračoval Pepa Polášek. Třetí díl natáčení probíhal ve Štěchovicích u Prahy, následovalo pár záběrů v krnovské Hypernově.
Ke konci dubna si střihl Pepa Polášek několik scén v pražském metru a nakonec opět ve Štěchovicích, v hostinci pro motorkáře, kde se seznámil se zajímavou televizní hvězdičkou. „Setkal jsem se tam a zahrál si s Aničkou Stropnickou, která se nyní vrátila jako herečka do oblíbeného televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě,“ sdělil herec Polášek. Natáčení se poté přeneslo do vlaku na Šumpersku, kde se Pepa Polášek poprvé vytáhnul coby fotograf.
Natáčení věnoval půl roku. A co ve filmu publikum uvidí? „Diváci se mohou těšit na hodně silné lidské příběhy. A když říkám silné, myslím skutečně silné. Mnozí aktéři měli hodně těžké dětství. Jako děti ani ne desetileté někteří nevěděli kudy kam a dokonce uvažovali, že si sáhnou na život. Lze se těšit i na jiné poutavé životy,“ doplnil Polášek.
Režiséra jakožto vystudovaného fotografa a dokumentaristu oslovily zdařilé grafiky invekta z dílny bruntálského všeuměla Poláška: „Ivanovi Vojnárovi jsem na posledním natáčení vlastní grafiky invekto představil a jednu z nich i věnoval. Díla prezentuji též na netových stránkách www.invekto.estranky.cz. Chystám i výstavu těchto děl, o které dám včas vědět.“ Našel se už i plagiátor Poláškovy tvorby. „Je tu i jeden takový, který si má díla prostřednictvím internetu zkopírovává a vydává je za své. Říká si Petr,“ prohlásil Pepa Polášek.
Konkurz na roli ve filmu Cinematerapie vyhrál vloni v listopadu, kdy už vznikly první záběry dokumentu. Natáčení tehdy symbolicky zahájili též na Kavčích horách. „Druhé natáčení probíhalo po celý den u nás v Bruntále. Filmaři se tehdy hodně zajímali také o mou rodinu a jezevčici Dusty,“ pokračoval Pepa Polášek. Třetí díl natáčení probíhal ve Štěchovicích u Prahy, následovalo pár záběrů v krnovské Hypernově.
Ke konci dubna si střihl Pepa Polášek několik scén v pražském metru a nakonec opět ve Štěchovicích, v hostinci pro motorkáře, kde se seznámil se zajímavou televizní hvězdičkou. „Setkal jsem se tam a zahrál si s Aničkou Stropnickou, která se nyní vrátila jako herečka do oblíbeného televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě,“ sdělil herec Polášek. Natáčení se poté přeneslo do vlaku na Šumpersku, kde se Pepa Polášek poprvé vytáhnul coby fotograf.
Natáčení věnoval půl roku. A co ve filmu publikum uvidí? „Diváci se mohou těšit na hodně silné lidské příběhy. A když říkám silné, myslím skutečně silné. Mnozí aktéři měli hodně těžké dětství. Jako děti ani ne desetileté někteří nevěděli kudy kam a dokonce uvažovali, že si sáhnou na život. Lze se těšit i na jiné poutavé životy,“ doplnil Polášek.