Dva rekordy dokazující, že 2023 je nejlepším filmovým rokem století

Do konce kalendářního roku zbývají víc než tři měsíce, což mimo jiné znamená, že nás čekají filmové premiéry většiny nadcházejících oscarových kandidátů. Přesto není od věci vyhodnotit především letní sezónu, která se díky Barbie a Oppenheimerovi zapíše do dějin. Perspektivou nejvýdělečnějších filmů roku zjistíme, že tři letošní premianti nespadají mezi pokračování zajetých franšíz. A to je něco, co se povedlo poprvé od roku 2001. Ve zbývajícím čase navíc budou mít premiéru očekávané bijáky od věhlasných tvůrců, které mohou dosavadní krasojízdu z pohledu kvality letošnímu roku ještě vylepšit.

Nic z toho samozřejmě neznamená, že všechno je v Hollywoodu růžové. Herci a scenáristé jsou poprvé od roku 2008 ve stávce proti studiové asociaci AMPTP a dožadují se zvýšení mzdy, lepších pracovních podmínek a ochrany proti umělé inteligenci. Očekávaný velkofilm Duna: část druhá se kvůli tomu z plánované listopadové premiéry odsunul až na březen. Řada filmů z ranku dříve neomylných komiksových adaptací prodělává a mocná společnost Disney se stává otloukánkem filmového průmyslu, jehož projekty jako Indiana Jones a nástroj osudu, Malá mořská víla či Strašidelný dům tratí stovky milionů dolarů.

Tři top filmy a žádné sequely

Maják naděje ovšem existuje. Dopadnou-li stávky ke všeobecné spokojenosti (což se momentálně jeví jako sci-fi), průmyslu to může jedině pomoct. Zatím nejúspěšnější filmy roku nejsou ani komiksovky, ani Rychle a zběsile 10, ani hrané předělávky animáků – tedy díla, na něž i řada renomovaných filmařů nadává jako na zhoubu kinematografie. Top trojku utváří Barbie (tržby 1,384 miliardy dolarů), Super Marion Bros. ve filmu (1,359 miliardy) a Oppenheimer (854 miliony).

Barbie / Oppenheimer — Barbenheimer | Warner Bros.

Poprvé od roku 2001 se tedy přetrhává trend sequelů dominujících americké i světové produkci. Ten nastoupil v 70. letech, kdy enormní úspěchy raných letních blockbusterů jako Čelisti a Star Wars přesměrovaly pozornost studií právě na pokračování dominantních filmů, které se skvěle prodávaly i v jiných médiích.

Před dvaadvaceti lety přitom trojici nejvýdělečnějších snímků tvořily Harry Potter a kámen mudrců (975 milionů), Pán prstenů: Společenstvo prstenu (881 milion) a Příšerky s.r.o. (529 milionů). Šlo o původní filmová díla, která měla v zádech buď oblíbený literární zdroj, nebo renomované pixarovské studio. Z celé trojice se postupně vyklubala lukrativní série.

U letošních premiantů je situace trochu jiná. Barbie a Super Mario vychází z popkulturních fenoménů, ať už hračkářských či videoherních. Jejich pojetí a příběhy jsou ovšem výplodem filmařů a filmařek. Po zádech se plácá hlavně režisérka Barbie Greta Gerwig, jež snímek komentující patriarchát a zažité genderové stereotypy pojala jako svéráznou parodii. Oppenheimer Christophera Nolana pak sumíruje značnou část života strůjce atomové bomby Roberta J. Oppenheimera v režisérově nezaměnitelném komplexním stylu. Vznikl sice na motivy knižní předlohy, ale formálně jde o další originální Nolanův počin. Takový zájem o snímek pojednávající o muži, jehož jméno si ke konkrétním historickým událostem zase tolik lidí přiřadit nedokáže, je vskutku ojedinělý.

Zatímco Super Mario apeloval na mladší publikum a cílovku nalezl snadno, Barbie a Oppenheimer hodně těžili ze souběžného uvedení v kinech. Premiéra dvou zcela odlišných snímků vyústila v internetové šílenství s tagem Barbenheimer, na němž se oba tituly úspěšně svezly. Stranou tím pádem odstrčily pětku Indyho i sedmičku Mission: Impossible, které coby jedny z nejdražších filmů všech dob prodělaly. Kolem Barbenheimera nicméně zbývalo dost drobků hlavně pro horory, jimž se dlouhodobě daří. Finančně zaválel třeba levný pátý díl Insidious s podtitulem Červené dveře (188 milionů při 16milionovém rozpočtu) nebo nezávislá senzace Mluv se mnou (63 milionů oproti pětimilionovým nákladům).

Nadílka původních děl od legendárních filmařů

Minimálně Barbie, Oppenheimer a Mluv se mnou navíc posbíraly skoro jednohlasně nadšené reakce a dokazují, že o kvalitní filmy dle původních námětů zájem přetrvává. Na tom by se mohly svézt i zbývající premiéry tohoto roku, mezi nimiž jsou hodně atraktivní a originální tituly. Na konci září dorazí do IMAX novinka Garetha Edwardse (Godzilla) Stvořitel. Dystopická sci-fi o válce mezi lidstvem a umělou inteligencí vznikla levně za 80 milionů dolarů a z ukázek vypadá jako velkolepý následovník Spielberga s Cameronem.

Podzim by však měl patřit právě renomovaným a letitým tvůrcům. Poprvé od roku 1995 nás čekají filmové premiéry Martina Scorseseho (Zabijáci rozkvetlého měsíce), Davida Finchera (Zabiják), Michaela Manna (Ferrari) a Richarda Linklatera (Hit Man). Před osmadvaceti lety tito režiséři poslali do kin Casino, Sedm, Nelítostný souboj a Před úsvitem, což je výčet absolutních filmových klasik. Všechny jejich nadcházející filmy už publikum vidělo na festivalech v Cannes či v Benátkách a každý se zatím dočkal skvělých či minimálně nadprůměrných ohlasů. Prestižní výhledové okno pak dotváří ještě Napoleon Ridleyho Scotta a vítězný benátský snímek Chudáčci od Yorgose Lanthimose, který se do českých kin podívá v lednu.

Originální a kvalitní snímky tudíž stále vznikají a publikum je snad začíná doceňovat. Ještě roku 2021 nebyly pouze dva z desítky nejvýdělečnějších filmů roku sequely a takové statistiky platily skoro pro celé minulé dvě dekády. Otázkou je, jaké si z toho studia vezmou ponaučení. V případě Barbie se nabízí vkládat větší důvěru a prostředky autorským režisérkám. Jenže Warneři spíš investují do výroby svého hračkářského vesmíru plodícího další sadu pokračování. Rok 2023 je nicméně zatím dost turbulentní, aby bylo možné z něj něco konkrétního vyvozovat.

Podívejte se na žebříček nejlepších filmů roku 2023 podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.

zdroje: SlashFilm, IMDb