Rose McGowan jako součást #MeToo. Vychovali ji v kultu, zabili jí přítele a znásilnil ji producent

McGowan se narodila 5. září 1973 v italské Florencii americkým rodičům, kteří spadali pod náboženskou organizaci Children of God (původně Family International). Autoritářská sekta provozující sexuální násilí na dětech ji striktně vychovávala v domácnosti. V podcastu Channel 4 News roku 2019 prozradila, že ve dvou a půl letech se naučila číst a od pěti let četla náročné knihy, s nimiž se lidé často neseznámí po celý život. Myšlenkám organizace nicméně nikdy nepropadla, a jakmile dostala příležitost, od rodiny se emancipovala.

V 15 letech se v USA právně osvobodila od svých rodičů, kteří byli v té době rozvedení, a odešla bydlet do Los Angeles. Už od třinácti se přitom protloukala na vlastní pěst a žila na hraně bezdomovectví, mimo jiné v komunitách drag queen. Na počátku 90. let randila s jistým Williamem, jenž ji nutil zhubnout a způsobil jí poruchu příjmu potravy. Posléze se zamilovala do majitele nočního klubu Bretta Candora, jehož však roku 1993 v jejich bytě brutálně zavraždili. McGowan měla štěstí, že nebyla doma.

Tehdy získala první velkou hereckou příležitost. Od mládí pózovala pro různé časopisy jako modelka a první menší roli obdržela roku 1992 ve filmu California Man. Po přítelově smrti prý plakala na rohu ulice a oslovila ji kolemjdoucí, jestli nechce být herečkou. McGowan, která opět neměla střechu nad hlavou, souhlasila. Dostala jednu z hlavních rolí ve snímku Zkurvená generace (1995) od nezávislého režiséra queer filmů Gregga Akariho. Provokativní dílo o drogově závislých teenagerech jí vyneslo nominaci na Independent Spirit Awards za nejlepší debut.

McGowan měla vrozený talent. Nebyla pouze atraktivní, nýbrž i snadno rozpoznatelná jako charakterní herečka. V životě prý měla jedinou hereckou lekci. „Šla jsem tam jednou, když jsem začínala u prvního filmu,“ vzpomínala v rozhovoru pro The Guardian. „Nesnášela jsem to. Pro mě to byla finanční a existenční záležitost. Byla jsem v tom přirozeně dobrá,“ prohlásila.

Všiml si toho Wes Craven, jenž jí zajistil vedlejší roli Tatum Riley v kultovním hororu Vřískot (1996). Nesmírně úspěšná reflexe žánrových klišé obsahovala řadu průlomových hereckých výkonů včetně těch od Neve Campbell či Skeeta Ulricha. McGowan v temperamentní úloze rovněž zaujala a její skon v garáži, parodovaný také ve Scary Movie, náleží k ikonickým hororovým momentům. 

Herečka poté setrvávala u menších nezávislých produkcí, jež jí roku 1997 přivedly až do hotelového pokoje mocného producenta a šéfa Miramaxu Harveyho Weinsteina. Notoricky známý filmový mogul ji znásilnil a nechal ve stavu, který pro Channel 4 News popsala jako kompletní zamrznutí. Hrůznou zkušenost záhy naznačila kolegovi Benu Affleckovi, jenž jí měl slíbit, že „s Harveym promluví a řekne mu, aby ženám přestal ubližovat“. Zatajila mu, co přesně se v luxusním apartmá odehrálo, ale Affleck to podle ní dobře věděl. Stejně jako většina lidí v branži, v níž byly podobné hotelové schůzky standardní praxí.

Kolem přelomu tisíciletí McGowan randila se zpěvákem Marilynem Mansonem, s nímž jistě také nezažila sluníčkovou romantiku. Minimálně vzpomínky zpěvákovy další přítelkyně Evan Rachel Wood Mansona vykreslují jako mentálně nevyrovnaného tyrana. McGowan se s ním rozešla roku 2001, kdy její herecká kariéra vzkvétala. Weinstein se s ní vyrovnal stotisícovým odškodným a herečka dál pracovala. Ambiciózní fantaskní komedie Opoparchant (2001) s Brendanem Fraserem ovšem těžce propadla a při rozpočtu 75 milionů dolarů vydělala po celém světě jen necelých 8 milionů. Vinu za katastrofický výsledek McGowan později svalovala na to, že studio 20th Century Fox v půlce natáčení vyhodilo režiséra Henryho Selicka.

Stabilní práci však měla díky seriálu Čarodějky, k němuž se připojila ve čtvrté sérii roku 2001. Vydržela u něj až do jeho skončení roku 2006, později hostovala v show jako Studio 30 Rock nebo Plastická chirurgie s.r.o. Ve filmu jí dal roku 2006 šanci Brian De Palma a McGowan si zahrála v jeho hvězdně obsazené Černé Dahlie. Nejúspěšnějším obdobím pro ni byl rok 2007, kdy se objevila v obou filmech exploatační série Grindhouse – v Tarantinově Autu zabijákovi, kde se stala jednou z obětí maniakálního řidiče Kurta Russella, a v Planetě Teror Roberta Rodrigueze. V násilném zombie fláku ztvárnila hlavní roli a coby akční hrdinka, která si místo chybějící dolní končetiny připevní kulomet, se do popkultury zapsala nejvýrazněji.

Oba filmy měly finanční úspěch, ale McGowan se do áčkových produkcí nepropracovala. Výjimkou byl akční thriller Štvanec IRA z roku 2008. Objevila se také v další akční bláznivině Machete od Roberta Rodrigueze, s nímž chodila v letech 2007 až 2009. Její role byla nakonec nicméně vystřižena, najdeme ji pouze v rozšířené DVD edici. Hřebíčkem do mainstreamové rakve byl remake Barbara Conana (2011) s Jasonem Momoou, který to schytal od kritiky a jemuž publikum neotevřelo peněženky. 

Poté se ze showbyznysu pomalu vytrácela a dá se říct, že opět prchala z područí kultu. „Kdyby mě Weinstein nedal na černou listinu, mohla jsem mít daleko lepší kariéru,“ povzdechla si pro The Guardian. „Musela jsem však sbírat drobky. Navzdory hollywoodskému bojkotu jsem dělala, co jsem mohla. A ten bojkot dvojnásobně zesílil poté, co jsem odhalila a svrhla vůdce jejich kultu,“ dodala.

Roku 2017 McGowan veřejně vystoupila proti Weinsteinovi. Nejprve na Twitteru, který ji promptně zablokoval, následně poskytla informace New York Times, jež poté vydaly zásadní a Pulitzerem oceněnou reportáž. Nemohla vystoupit dříve, jelikož se bála producentovy reakce, navíc jí všichni radili, ať se do boje s takto mocnými lidmi nepouští. Odhodlání jí paradoxně dodala Trumpova prezidentská kampaň, která pomohla jasně definovat sexuální vykořisťování.

McGowan pro The Guardian trvala na tom, že vystoupila jako první. Její příklad následovaly desítky a nakonec stovky dalších žen, které na Weinsteina ukázaly prstem a dostaly jej na třiadvacet let za mříže. S #MeToo má však McGowan problémy. Uvědomuje si, že patriarchát či toxická maskulinita jsou společenské soustavy a vlastnosti, na nichž se aktivně podílí a jež náleží i mnoha ženám. Ty jsou podle ní často stejně sexistické jako muži.

Herečka dlouhodobě vystupuje jako aktivistka za práva LGBTQ+ komunity či translidí a trápí ji, že ne všichni vyjadřují podporu ostatním. Několikrát se veřejně dostala do křížku se zástupci menšin a otevřeně tvrdí, že je jí špatně nikoli z jednotlivců jako Weinstein, nýbrž z celé americké společnosti. Ta podle ní funguje jako kult propagující nacionalismus a chránící zájmy bohatých a mocných, kteří si spravedlnost kupují. „Potřebovala jsem odstup od všech hlupáků,“ vysvětlila pro The Guardian, proč už několik let žije v Mexiku. „Je to tu hrozně toxické, klima i mentální zdraví. Je to vážně smutné,“ konstatovala.

McGowan obvinila také oscarového scenáristu a režiséra Alexandera Paynea, jenž s ní měl mít pohlavní styk, když jí bylo teprve 15 let. Payne ve vyjádření pro Deadline tvrdil, že s ní měl vztah, který se však odehrál až po jejích osmnáctých narozeninách. 

V posledních letech má McGowen oholenou hlavu, což poprvé udělala krátce předtím, než veřejně obvinila Weinsteina. „Lidé mi náhle věnovali pozornost. Dodalo mi to odvahu: ‚Berou mě vážně. A já jdu do války. Potřebuju je vyděsit. Jdeme na to.‘“ Asi nic necharakterizuje tuto přehlíženou oslavenkyni lépe.