„Zaprodal ses a děláš nebezpečné věci,“ píše Kazmovi herec z Prostřeno!

 V roce 2016 mne oslovil bývalý spolužák z dob studií na vysoké škole, Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku, s nabídkou účinkovat v jedné z hlavních rolí v mediálním projektu – pranku se společenským přesahem, který se posléze nesmazatelně zapsal do historie jako Kazmovo hacknutí pořadu Prostřeno. Bez ohledu na pohnutky, které vedly k realizaci nápadu, moje motivace pro účast v projektu byla od počátku jasná a vcelku jednoduchá.

Primárně šlo samozřejmě o slávu a naději v otevření dalších možností, jak se jako mladý tvůrce realizovat. Druhou motivací byla vidina nějakého způsobu, jak se vymezit proti divácké rezignaci a devalvaci kvality ze strany tvůrců, nabízejících tupou konzumní zábavu. Hodně to se mnou v té době rezonovalo, vnímal jsem to jako neúctu k řemeslu a bral si to dost osobně.

Všichni jsme tak nějak tušili, že budeme slavní. Nikdo z nás netušil, jak moc.

Pokud jde o mě, je to spíše prokletí. Stal jsem se trofejí, bez možnosti bránit se vůči nedůstojnému chování ze strany fanoušků i zaměstnavatelů, a z veřejného i uměleckého života jsem se nakonec stáhnul. Rozvážím jídlo, což není práce snů, ale je poctivá.

Mnohem větší šok, zklamání a zmatení pro mě do dnešních dnů představuje reakce společnosti. Dlouho mě drželo nad vodou, že to mělo nějaký smysl, tato víra však postupně začala brát zasvé. Tak moc jsem si přál, abychom dokázali zvednout lidi ze židlí, donutili je chytnout se za nos a začít dělat věci jinak. A dva miliony organických kliků za 24 hodin by mělo mít tuhle moc.  

 Stále trvám na tom, že, bez ohledu na moji účast, je díl s Prostřeno nejlepší Kazmův počin.

 17. 8. 2023 poslal Kazma Kazmitch do kin snímek ONEMANSHOW: The Movie, který v celé své nahotě odhalil, co jsme v roce 2017 začali. Namísto, abychom dosáhli společenské změny skrz ukázání rozdílu mezi kvalitou a nekvalitou, aktivovali jsme zcela novou populační skupinu. Ne hloupou, ale informačně nezodpovědnou, s nedostatkem sociálních zkušeností a zábran. Skupinu schopnou akceptovat cokoli kdykoli výměnou za trochu vzrušení, trochu adrenalinu. Skupinu tak ztracenou, že je vděčná za pocit sounáležitosti s něčím větším tak moc, že kvůli tomu upozadí vlastní důstojnost, mrhá vlastním časem i penězi. Skupinu, která v touze získat hrozně moc výměnou za co nejmíň už při hltání ani nepolyká. Rovnou si strká do krku trychtýř.

Nejhorší a nejsmutnější je, že Kazma sám, který kdysi stál v čele tohoto vzdoru a provokace proti bezduchému konzumu, jej nyní sám aktivně živí a stává se jeho hlavním hybatelem. Nerozumím tomu. A stydím se.

Stydím se za to, že jsem před šesti lety byl součástí projektu, který toto možná nenastartoval, ale rozhodně eskaloval. Vzhledem ke škodám, které byly napáchány, netuším, zda existuje dostatečná omluva.

Následující část textu je mířena přímo na Kamila Bartoška.

Milý Kamile,

v roce 2013 jsi zfetoval Zdeňka Macuru, v pytli ho naložil do vlaku, poslal ho bůhví kam, a i když to byl nakonec fejk, vydal jsi poměrně jasný statement. Definoval jsi, že dokážeš rozlišit, co je správné, a co ne. A dal jsi důrazně najevo, že uděláš cokoli, abys tuto hranici uhájil a dokázal ji svým divákům připomenout. I proto jsem na podzim roku 2016 akceptoval spolupráci na OMS. Bylo fascinující vidět tě při práci. Měl jsem v tebe důvěru a řekl jsem to mnohokrát.

Příliš tedy nechápu, co se změnilo. Dochází ti, cos způsobil? Máš vůbec kontakt s tím, co se děje v tebou tak vyzdvihované realitě? Že jsi v lidech probudil nejnižší pudy, totální davové šílenství, touhu po snadném zisku? Obrátil jsi je proti sobě, akorát jim to ještě nedošlo, ale to je jen otázka času.

Lidé prodávají tvoje kartičky na bazarech, tvrdí, že jsou „viherni“ a chtějí za ně sto tisíc korun. Celé skupiny lidí nechávají všeho, opakovaně chodí na tvůj počin a pak cestují kamsi a doufají, že vyhrají. Hromada z nich není ani plnoletá. Kdosi vykoupil celý kinosál sám pro sebe. Co je tohle, když ne fanatismus a absolutní ztráta soudnosti v ekonomicky i společensky už tak dost vachrlaté době?

Uvědomuješ si vůbec, jak obrovskou zodpovědnost ve své pozici máš? Už víme, že dokážeš pohnout horou, ale staráš se vůbec o to, jaké to má důsledky? Nebo si opravdu potřebuješ hrát na boha a uspokojí tě, až když uvidíš, jak pod padajícími kameny kvílí lidé, kteří v tebe uvěřili?

Opravdu ti nevyčítám, že sis natočil film a poslal ho do kina. To je snad sen nás všech, co se v týhle branži pohybujeme, na úrovni teoretické, praktické nebo na obou. Co ti vyčítám, je nezodpovědnost a nabubřelost, s jakou s tímhle médiem nakládáš a stavíš se do čela jako nějaká nová kvalita, nový formát, jako spasitel českého filmu. Audiovizuální médium je neuvěřitelně mocný nástroj a v nesprávných rukou může být setsakra nebezpečný. A ty si s ním hraješ jako kluk, co poprvý dostal do ruky sirky a vůbec mu nedochází, že taky může podpálit celej barák.

Taky jsem poslal Zásilkovnou hračku, panenku po dceři. Pak jsem zjistil, že chci-li získat další slíbenou indicii, musím všeho nechat a odcestovat na určité místo a být tam v určitý čas, abych se dozvěděl, co dál. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak obrovskou moc máš, abys manipuloval časem pracujících lidí, kteří se snaží postarat se o svoji rodinu. Že kvůli tobě místo reálné práce za reálné peníze jdou a honí se za nejistou vidinou snadného bohatství jako za časů zlaté horečky. V tu chvíli jsem pochopil, jak problematické a potenciálně nebezpečné je to, co děláš. V tu chvíli jsem ztratil další zájem o tvoji tvorbu. Doufal jsem, že se jedná o jednorázovou záležitost, a až se vykope auto, bude klid. Auto se vykopalo a ty jsi se stáhnul do ústraní. Měl jsi zůstat zmizelej.

Dovolím si parafrázovat klasiku: Měl jsi jedinečnou možnost odejít jako hrdina. Namísto toho ses vrátil, abys sám sebe mohl vidět stát se společenským problémem.

Na tvůj film jsem do kina nechtěl. Byl mi ukradený. Svůj čas i finance si hlídám a fakt jsem se chystal na Gran Turismo. Mám k němu osobní vztah a jakožto filmaře mě zajímá, jak si poradili s videoherními mechanismy a jejich adaptací pro filmové vyprávění. Víš, takovéhle věcí řeší filmová kritika, věda a teorie. A pak o tom píše. A nastavuje zrcadlo, do kterého se tvůrci mohou podívat a poučit se. Je v tom rovnováha a ta rovnováha je nezbytná. Tvůrce, který má pokoru, tohle ví.

Jenže pak jsem si na sítích, u svého známého, inteligentního člověka, přečetl tohle:

„Doufám, že to zboří, zraní, zhmoždí a zesměšní spoustu filmových kritiků, fondů české kinematografie a dalších tvůrců nudy na příděl.“

A tady jsem se nasral. Protože tohle už se dotýká mě osobně. Takže jsem ti naposledy dovolil ovlivnit můj čas a moje finanční zdroje a na ten tvůj film jsem si zašel.

Tvůj formát není ani zdaleka tak nový, jak by sis přál. Idea toho, že vylezeš z kina a můžeš něco vyhrát, je s námi už mnoho let. Je docela veselým paradoxem, že před tvým filmem běží v Cinema City spot, která říká, že na lístek do kina (jakýkoli) můžeš vyhrát ceny, včetně auta. Nemluvě o tom, že právní podmínky této soutěže jsou mnohem čitelnější než té tvojí. Jenom tenhle drobný detail staví tvoji snahu o přesah do reality do tak komického světla, že bejt tebou, šoupu nohama. Zrovna od tebe bych čekal, že si uděláš nějaký research a tohle si ohlídáš.

Postrádáš vnitřní integritu. Poselstvím tvého filmu by mělo být, že pokud lidi po něčem touží a poctivě si to odmakají, čeká je zasloužená odměna. To je jistě ušlechtilá myšlenka. Ty ji ale prezentuješ příběhem o trestném činu, spáchaném na sázkové kanceláři pomocí podvodů a lží a notabene pointovaným osobní ztrátou a osobní vendetou, navrch vybízející k davovému šílenství hraničícímu s hazardní hrou. Vstupní investicí je opakované chození do kina (v Cinema City stojí lístek 250 korun bez členské kartičky) a pak snaha o nalezení správného řešení, kdy může být jen jeden vítěz a obrovské množství zklamaných. Popíráš sám sebe.

Vynucuješ si opakované zhlédnutí a de facto vzbuzuješ závislost a odebíráš lidem možnost volby, a to už v momentě, kdy si koupí lístek a následně u vstupu do sálu dostanou od uvaděče kartičku. Tu kartičku nelze odmítnout. Já to zkusil třikrát a pak ji nabídnul uvaděči. Pán mi ji stejně vnutil s tím, že mi ji musí dát, a vypadal, že když mi ji nedá, přijde o práci. Jak si vůbec můžeš dovolit neumožnit odmítnutí lidem, kteří jenom chtějí jít na film? Tohle je metafora intelektuálního znásilnění. Nemluvě o pošlapání principu kina.

Nabádáš k hazardu, což je trestný čin, Kamile. A nemáš žádný mechanismus, jak odlišit, zda člověku, který si kartičku vzal, už bylo 18 let. Kartičku jsem vyhodil do koše. Nemluvě o tom, že kdybys měl respekt k filmovému formátu (a konceptu kina), víš, že opakovaného zhlédnutí lze docílit čistě a úplně jinými prostředky. Pusť si Prestige nebo Perfect Getaway. A pak si je pusť podruhé.

Tím se dostáváme k tomu, co se mě osobně dotýká – devalvace odbornosti. Vážně máš pocit, že toho bylo za poslední tři roky málo? Vážně máš pocit, že to, co teď naše republika potřebuje, je další vzdor vůči vzdělanosti, vůči letům studií? Pominu-li tedy, že je to v rozporu s tím, co říkáš, a že ukazuješ opravdu hodně velkej fakáč lidem, kteří si poctivě odpracovali, aby něčeho dosáhli.

Filmová kritika je tady od toho, aby vedla, aby naváděla v nepřehledném moři produkce a umožnila laické veřejnosti zorientovat se v tom, co stojí za čas a peníze, a co ne, a to se zohledněním možných individuálních preferencí diváků i různých úrovní kvality produkce. Existují objektivní pravidla, která lze za určitých podmínek porušovat, ale tvůrčí záměr nebo drzost nejsou totéž jako neznalost nebo punk.

Dlouho jsi nastavoval zrcadlo společnosti, ale nikdo ho nenastavil tobě. Jenom ty sám jsi byl odrazem sebe sama, což způsobilo, že jsi ztratil kontakt s realitou a ztratil jsi schopnost zpětné vazby. Markus Krug, který tě korigoval, je pryč. Nemáš žádný zábrany a nikoho dostatečně důrazného, aby tě kopnul do zadku. A teď, když ses konečně podíval do zrcadla a nelíbí se ti, co vidíš, začneš pouštět do světa zhůvěřilosti typu: „Kritikové nám to chtěli zkazit, ale na nich nezáleží, film je pro vás, pro lidi.“

Jasně, že to točíš pro lidi. Ještě aby ne. Potřebuješ je. Ale to neznamená, že nemůžeš natočit špatnej film. Nemluvě o tom, že ti lidé slouží jen jako nástroj k uspokojení a obohacení tvého konta i ega. A to není dobře.

Vážně věříš tomu, že tvoje prvotina je bez chyb? Že jsi nová hvězda českého filmu a natočil jsi skvělé dílo? Tvůj film je naprosto průměrný. Je obyčejný, není nijak rafinovaný, ničím výjimečný. Jediné, čím vyniká, je střih, protože Lygouš je pan střihač. A bez ohledu na to, čemu ses upsal, by si zasloužil odborné ocenění nebo uznání. Jenže to teď stěží dostane. Určitě ne poté, co jsi smetl ze stolu odbornou část tohohle řemesla. Protože laik to neocení, vůbec netuší, že by mohl. Nejenom, že ses zpronevěřil vlastním zásadám, ale táhneš s sebou na dno i skutečně schopné lidi okolo sebe. A věř mi, ani v tom nejsi první.

Já i ty moc dobře víme, že jestli v něčem doopravdy vynikáš, je to především schopnost vybruslit z průserů, které sis po cestě nasekal. Nejsi tak rafinovaný vypravěč, jak by sis přál. A je vlastně logické, že potřebuješ odvést pozornost. Nakonec, sám to ve filmu říkáš, když přirovnáváš svůj heist ke kouzelnickému triku. Odvádíš pozornost od toho, co se skutečně děje.

Jenže obrazové vlastnosti materiálu z různých kamer neochčiješ, Kamile. A pokud tvůj film čtu dobře, bez ohledu na to, kolik dějových kliček, odboček a znevěrohodnění vlastního vyprávění ve filmu uděláš, bez ohledu na to, jestli jsi opravdu okradl sázkovou kancelář, pořád z něho logicky vyplývá, že jsi zmanipuloval svoji vlastní soutěž o zakopané auto a tedy podvedl všechny zúčastněné. A teď děláš všechno pro to, aby si toho nevšimli. Například tím, že znehodnocuješ hlas těch, kteří to dokážou uvidět. A taky tím, že lidem nabízíš jinou posedlost (a děláš všechno pro to, aby je zaslepila a neviděli nic okolo). Protože kdyby se takhle masa otočila proti tobě… Jo, to by teprve bylo jako od Klusáka.

Nekladu ti za vinu, že můj život šel společensky i profesně do hajzlu. Ta rozhodnutí jsem udělal sám a sám si za ně nesu zodpovědnost. Co ti kladu za vinu, je další fáze společenského rozkladu, kterou v tuto chvíli aktivně iniciuješ, manipulace veřejností a fakt, že k tomu zneužíváš médium, které je mi posvátné. Nemluvě o tom, že jsi zadupal svůj odkaz a zpronevěřil ses vlastním zásadám a zradil tak lidi, kteří ti věřili. Filmařina s sebou nese zodpovědnost za to, že nebudeš využívat výrazových prostředků k podvratné činnosti, jako je manipulace, propaganda a podprahové působení.

Nasral jsi mě, opravdu moc a já nedokážu nečinně přihlížet. Dělám proto totéž, co jsem udělal v roce 2016. To, co považuju za správné.

S pozdravem

Karel Ondrka