Co všechno je špatně na Kazmově filmu? Nesmysly v ději i podezřelost soutěže

Je pochopitelné, že produkt byl koncipovaný tak, aby budil hodně reakcí. Nejlépe silných. Jakákoli další publicita v prvních dnech mu pomáhá a prakticky není možné nebýt součástí hry Kazmova týmu. Svým způsobem nejsprávnější by bylo celý snímek ignorovat a nepsat o něm vůbec. Což by ale znamenalo, že rezignujeme na kritické myšlení a psaní a všichni si budeme jen něco potají myslet.

ONEMANSHOW: The Movie je jistě v mnoha ohledech nestandardní. Pokud ale slibuje, že „překračuje hranice kinematografie a pokračuje v realitě“, nezbývá než říct, že nejde o nic zvláštního. Když dnes jdete do multiplexu na libovolný film, běžně se můžete dostat do slosování o výhru nějaké ceny – ročního vstupu zdarma nebo nějakého auta. (Z kina „neodejdete s prázdnou“, „film má přesah do reality“ a „po skončení filmu to teprve začíná“.) To, že Kazma a spol. slibují „milion dolarů“, je jen otázka kvantity a halasnosti, s níž se o tom mluví.

Stejně tak řada filmů zcela spontánně nutí lidi k vymýšlení různých teorií o skrytých významech a poselstvích a kvůli mnoha produkcím jezdí lidé na místa, kde se natáčely. To, že nyní můžete jezdit s kartičkou přidávanou ke vstupence a budete vyťukávat tajný kód, který jste měli rozluštit z filmu, opět není nic zásadního. Hlavně je vše předpřipraveno a svázáno do sady tak pevných a tvrdých pravidel, že výhra je beztak takřka nemožná.

Pokud navštívíte stránku miliondolaru.cz, zjistíte v kilometrovém výčtu omezení například, že na zadání deseticiferného hesla k otevření trezoru máte jen jeden pokus. Pokud heslo správně zadáte a trezor otevřete, musíte do 24 hodin vysvětlit, jak přesně jste na heslo přišli. Pokud se tento váš postup nebude shodovat s tím, jak jste na heslo oficiálně měli přijít, nevyhráváte. Ze soutěže bude vyloučen ten, kdo k jejímu řešení použije jakékoli roboty nebo automatizované systémy, včetně AI. Ze soutěže budete vyřazeni, i pokud pořadatel bude mít pouhé podezření, že jste něco takového udělali. Pokud trezor otevřete, výhru milion dolarů dostanete do půl roku.

Ze soutěže budete vyloučeni, pokud budete s někým sdílet záběry z filmu, nebo ho informovat, kde ty záběry může sehnat. (V zásadě to znamená, že na film musíte jít několikrát s několika lidmi a dělat si poznámky do notýsku.) Ze soutěže budete vyloučeni, pokud urazíte pořadatele či partnery filmu (což si lze vykládat naprosto libovolně – klidně to může být jakýkoli příspěvek na sociálních sítích měsíce zpátky). Soutěžící bere na vědomí, že nemá právní nárok na vyplacení výhry a nemůže ji vymáhat soudně. Pořadatel si vyhrazuje právo podle svého uvážení kdykoli a bez náhrady soutěž ukončit, pozměnit, prodloužit či aktualizovat.

Když si toto dáte dohromady, vychází vám, že šance na to, že dostanete skutečně milion dolarů, je minimální. A to nepočítáme fakt, že výhra se daní a během měsíců se jakkoli může vyvinout inflace, čili částka nikdy nebude přesně milion dolarů. Podstatné je to, že i kdyby náhodou někdo zadal heslo napoprvé správně, správně ho vysvětlil a všechno bylo zachyceno na kamery, během následujícího půl roku stejně nezjistíme, jestli výhru opravdu dostal, a v té době už to bude všem jedno.

A tím jsme teprve na začátku, i pokud bereme snímek pouze jako „spouštěč hry“. Bohužel jsme stále šli na film za normální vstupné. To, co jsme dostali, není standardní film, ale pouze jakási imitace filmu. Naznačuje nám, že „toto se stalo“, ale přitom je jasné, že nestalo. Kazma tvrdí, že jej vydíral jeden z důležitých lidí velké sázkové kanceláře a on pak tuto sázkovou kancelář sofistikovaně „okradl“ o 30 milionů. Ale protože je to film, je to fikce, není to pravda a nelze to žalovat.

Zkusme vzít vážně různé možné varianty. Pokud Kazma sázkovou kancelář neokradl, odkud má onen „milion dolarů“, který slibuje jako výhru? A kde vzal údajných 72 milionů, které měl jeho film stát? Počítá snad oněch 22 milionů do celkových 72 milionů rozpočtu? Pokud sázkovou kancelář okradl (využil skulin v zabezpečení) a peníze „vypral“, doznává se minimálně k nečestnému chování a jak mu můžeme věřit, že by potom vše věnoval do soutěže?

V „příběhu“, jemuž se nedá moc věřit, Kazma dělá kšefty s Ivo Rittigem a je otázka, proč se pouští do kšeftů s někým, kdo má tak špatnou pověst. (A ano, bereme v potaz, že ve filmu je pouze herec hrající Rittiga.) Zápletka spočívá v tom, že sám Kazma je vydíraný člověkem ze sázkové kanceláře. údajně kvůli tomu, že ten má na Kazmu kompromitující materiály – fotografie jeho „nevěry“. Kazma nechce, aby se fotografie dostaly k jeho přítelkyni. Ty se k ní ale nakonec dostanou a ona se s ním rozchází. Kazma tím upomíná na svůj skutečný rozchod s Andreou Kalousovou a filmem jí žádá o odpuštění. Prý se jí právě tímto způsobem pokouší konečně vše vysvětlit. („Nevěra“ se tak úplně nestala a doma nebyl Kazma proto, protože prováděl podvod na sázkové kanceláři.) Problém je, že sama Kalousová se už oficiálně vyjádřila, že o žádné nevěře nic neví a ta nebyla důvodem rozchodu.

Film nám ukazuje, jak složitá byla akce se zakopáním auta, v jehož kufru byl milion korun, což byla první nedotažená soutěž menšího formátu. (A celý film působí jen jako pokus napravit původní fiasko.) Majitel prvního pozemku má být podle tohoto vyprávění reálný neherec, Kazma tedy finguje natáčení válečného filmu, aby tento muž nepochopil, co se u něj děje. Když ale auto později vykopává a převáží na jiný pozemek, tak tuto další parcelu má vlastnit muž, jehož už jasně hraje herec (známý jako Krysa z filmu Mandragora). Takže tu máme fingovaný film na reálném pozemku reálného člověka a fingovanou akci s cirkusem na pozemku, u nějž se jen předstírá, že patří někomu reálnému. Může to působit složitě, ale problémy z toho plynoucí jsou jasné.

Bylo by extrémně riskantní točit opakovaně na louce reálného majitele, kterého zároveň přizvete, aby hrál v komparsu a prováděli jste všechny výkony doslova za jeho zády v reálném čase. (Určitě by na to nepřišel, určitě by se nikdy neotočil, určitě by si nesundal pásku z očí?) Zakopat a vykopat auto s milionem korun by vás stálo více milionů korun, protože do fingovaného filmu musíte zaplatit drahé herce. U těch to přitom vůbec nevypadá, že by jim účast vadila, přišlo jim cokoli divného a dokonce hrají, jako by věděli, co dělají. Celý vtip, že „Kazma napálil Bartošku a Langmajera“, nevypadá moc přesvědčivě.

Manévry okolo zakopávání auta na Kladensku, kde se musí postavit uprostřed sídliště cirkusový stan (aby přikryl zákop), už nefunguje ani jako přestřelená fikce, natožpak něco, co má mít „dokumentární povahu“. Věří někdo tomu, že Kazma musel (proč by musel?) uspořádat představení pro děti, které se shlukly okolo stanu? A že by program zvládli s kumpány vymyslet do půl hodiny? O cirkusu se nějak záhadně dozví i majitel pozemku a jede do Kladna autem – na což Kazmův tým zareaguje tak, že musí okamžitě(!) ukončit představení, vyhnat děti s rodiči a stan sbalit.

Ze záběrů je přitom zjevné, že jim balení trvá hodiny a mezitím se setmí. Čas tu funguje naprosto libovolným natahovacím způsobem, a hlavně není jasné, z čeho by mělo pocházet napětí, když údajný majitel pozemku je zjevně herec. Čeho by se všichni báli? Už na pozemku poničili trávu (což byl jediný požadavek, aby se nestalo) a ničeho víc už se ani dopustit nemůžou. Následky by si beztak nesli, pokud porušili smlouvu.

Podobné otázky jistě můžou působit hnidopišsky. „Všechno je to přece jenom film“. Ale to je právě ono – pokud je to celé vymyšlené, čím by to mělo být napínavé nebo zábavné? Pokud je to fikce, proč to není vymyšleno a podáno pořádně, logicky a věrohodně? A pokud se to stalo, co je to tedy za druhý pozemek a kdo je jeho skutečný majitel? Tomu to tedy nevadilo? Jak je možné, že nechal pozemek rozhrabat bagry při skutečném vykopávání auta, u nějž byla přítomná média? Protože, i kdyby nechal, jak by bylo možné natočit akci s cirkusem, tak, jak byla natočena? Musela se natáčet dvakrát, jednou v reálu a jednou s najatým hercem, který předstírá, že je majitel pozemku?

Ptát se nemusíme samozřejmě na nic a vůbec není potřeba nad výsledným dílem nijak přemýšlet. Má jít o krátkodechou zábavu, kde si na pár sekund můžeme myslet, že se něco takového možná chvíli dělo, ale vlastně je to jedno, protože nikdy nezjistíme, co se stalo skutečně. Možná nám to Kazma vysvětlí za půl roku nebo za rok v dalším díle pořadu nebo návazném snímku. Rozhodně ale v žádném případě nebyla napálena nějaká firma nebo reální lidé tak, jako byla reálně napálena televize Prima u pořadu Prostřeno, což byl Kazmův (asi jediný) husarský kousek.

Hlavním problémem Kazmova „filmu“ je, že v něm není spousta vrstev zajímavých významů, ale pouze vrstvy distance, kdy nic nemáme brát vážně. Jenomže to znamená, že Kazmovi nic nehrozilo, nikdo ho nevydíral, on nikoho nepřevezl. Přítelkyně se s ním rozešla, protože se k ní choval jako kokot, a pokud tento film vysílá do světa jako milostný dopis, je to velice necitlivé k jeho nové přítelkyni, vůči níž se chová jako kokot právě teď. Za vší tou sofistikovaností, hrou a pozérstvím není nic komplikovaného. Jen zhrzenost a ani ne tak vyznání lásky, jako spíš perverzní typ veřejné pomsty. Jak ona jen mohla opustit někoho tak úžasného? Jen ať vidí, jaký mám teď úspěch!

Můžeme si vymýšlet spoustu konspiračních teorií – Kazma schválně natočil špatný film, protože mu jde jen o marketing a teď se baví špatnými recenzemi a všechno to zapracuje do nového videa, jak podfoukl i novináře a celebrity na premiéře. Možná nám všem jenom na premiéře promítnul jinou verzi filmu, než kterou potom pustil do kin. Možná na každém představení vidí publikum jiný film, a proto natočení této spousty filmů stálo tolik peněz.

Ale koho to vlastně zajímá? Co by tím Kazma dokázal? V jednu chvíli ve filmu udělá otevřený odkaz na dokument Český sen (2004) od Víta Klusáka a Filipa Remundy. Jenomže Klusák s Remundou chtěli ukázat, jak se lidi honí za slevami a soutěžemi, jak věří chimérám, jak jsou v jistém smyslu oběti kapitalismu, protože jim nejde o nic jiného než kus žvance. (A třeba jsou také chudí a počítají každou korunu.) Šlo o to ukázat moc reklamy, šlo o to ukázat, co to znamená „být Češi na přelomu milénia“.

Ale u Kazmy není nic kritického, ani sebekritického. Soutěž představuje ve vší vážnosti a bombastičnosti a motivuje lidi hrát. Sám sebe prezentuje jako toho největšího hráče, který všechny oblbnul a vydělal na tom spoustu peněz. Proč by se mu někdo měl chtít podobat a proč by on měl kritizovat lidi, kteří se mu podobají? Chce popularitu, nechce být „svědomím národa“, čili veškerá jeho kritika a ironie jsou bezzubé a falešné. Předtím byl aspoň "kluk z internetu", který napálil televizi a ukázal, že reality show jsou trochu podvod a jde udělat podvod na druhou. Nyní se kamarádíčkuje s mafiány, pere špinavé peníze a podněcuje lidi, ať si z nich ukousnou svůj díl. (To je to, co si odneseme z filmu, pokud ho bereme vážně. Ale nejspíš je to celé jen scam.)

Celý „projekt Kazma“ nedává jakýkoli smysl, je to jenom velké prázdno. Zdánlivá kritika ostatních médií nebo celebrit, ale obrovská touha být sám celebritou, dokonce jakousi übercelebritou nebo metacelebritou, která všem káže a do temnoty je sváže. Kazma je pasáček, který tak dlouho volal „Pozor, vlk!“, až mu nikdo nevěří jeho soukromé trable.

Svým „filmem“ poblázní Česko na pár dní. Ale nepřispěl ničím jiným, než že v lidech podpořil ještě větší touhu po mamonu. Jediné, co nám nabízí, je také být Kazmou, který všechny podvede. Je to závod, na jehož konci jsou jen vyhořelé duše, které svůj prázdný pohled musí skrývat za černými brýlemi.