Trvalo léta, než se Gillian Anderson podařilo vystoupit ze stínu agentky Scullyové

Gillian se narodila ve Spojených státech, netrvalo však dlouho a její rodina skončila v Británii, kde otec studoval film. Zde prožila rané dětství, než se v jedenácti s rodiči vrátila zpět do USA. Od té doby pendluje mezi oběma kontinenty – má dva domovy a dva přízvuky, mezi nimiž může libovolně přepínat. Pro herečku velmi užitečný talent. V posledních letech upřednostňuje Británii, která jí k srdci podle všeho přeci jen přirostla víc. Za svůj domov považuje Londýn, svou národnost však v rozhovoru pro BlogTalkRadio určit odmítla s tím, že sama neví, jestli je víc Američankou, nebo Britkou.

Láska k Londýnu u ní možná převažuje, protože její puberta ve Spojených státech se projevila obdobím sebedestruktivní rebelie. Ve čtrnácti skončila na terapii, jež jí měla pomoct odvyknout drogám a alkoholu. V Magazínu Newsweek přiznala, že byla považovaná za třídního klauna a v hlasování byla označená jako „nejdivnější“ a „v budoucnu nejpravděpodobněji zatčená“. To druhé se nakonec potvrdilo, když ji v noci ve škole přistihli při pokusu zlikvidovat skříňky spolužáků. Přebytečnou energii nakonec vložila do herectví, v němž se zhlédla a postupně se rozhodla plně se mu věnovat.

Ve dvaadvaceti se přestěhovala do New Yorku, kde pracovala jako servírka a pokukovala po rolích. Čekat nemusela dlouho, už za své první vystoupení ve hře Absent Friends v Manhattan Theatre Club obdržela cenu Theatre World Award pro nejlepší debutantku. V roce 1992 vyrazila do Los Angeles hledat štěstí ve filmu. Objevila se v dramatu The Turning, pak se však její kariéra na rok zadrhla.

Do Hollywoodu vyrazila s předsevzetím, že se nikdy nesníží k televizní roli – v devadesátých letech stále platilo, že herectvo známé z obrazovek může zpravidla zapomenout na plátna. Nouze ji nakonec přiměla objevit se v epizodní roli v seriálu Class of '96. Zaujala natolik, že jí v poště přistál scénář chystaného sci-fi Akta X. O něm jste možná něco málo slyšeli…

Obsazení čtyřiadvacetileté a stále nezkušené Anderson si musel producent Chris Carter tvrdě vybojovat. Foxové chtěli buď někoho zkušenějšího, nebo víc sexy. Jak však dokázalo devět úspěšných sérií, dva celovečerní filmy a řada ocenění včetně Emmy a Zlatého glóbu, jednalo se o správnou volbu. Anderson a vedle ní David Duchovny se stali ikonickou dvojicí devadesátých let.

Anderson by se však nikdy nespokojila s tím, aby ji navěky definovala role možná vděčná, ale ne příliš herecky náročná. Stala se první ženou, která napsala a zrežírovala epizodu Akt X, ani to ji však nemohlo uspokojit. Jako Damoklův meč nad ní visela noční můra mnohých herců a hereček – tedy být navždy spojená s jedinou komerční rolí. A ze stínu Scullyové skutečně dlouho nevystoupila, přesto dál aktivně hrála ve filmu, televizi a na divadle. Často si odnášela chválu a nominace na další ceny. Za roli v The House of Mirth získala Baftu.

Na výsluní se dostala opět před deseti lety, v roce 2013, kdy se objevila v důležité roli v seriálu Pád. Zde opět ztvárňuje roli zvláštní komisařky, jež je tentokrát pověřená dopadením sériového vraha. Ztvárnila také psychiatričku samotného kanibala Hannibala ve stejnojmenném seriálu. Následovalo vynikající podání železné lady Thatcher v Koruně a role v seriálu Sexuální výchova. Anderson byla i během nultých let plně herecky vytížená, desátá léta si nicméně přivlastnila. Už ne jako agentka Scullyová, ale jako charismatická a respektovaná herečka.

Anderson je vášnivou sběratelkou umění. Jak přiznala ve Washingtonianu, první honorář za Akta X použila na koupi litografie Davida Blackburna. Stejně je pak zapálená pro feminismus, který má podle svých slov „v kostech“. Hlasitě vystupuje například proti tlaku, jejž herečky cítí, když jim začínají přibývat léta. Sama se snaží dokázat, že přehoupnutí se přes čtyřicítku nemusí znamenat konec kariéry. Má za sebou aktivistickou činnost ve věci LGBTQ+ práv, stejně jako práv žen, dětí, zvířat a původních obyvatel kolonizovaných území. Upozorňuje i na klimatické a ekologické otázky současnosti. Není toho tedy málo, co „nejdivnější holka ze třídy“ zvládá.