Bude Kevin Spacey znovu hrát ve filmech? Odpověď je složitější, než by se mohlo zdát

Spaceyho kauza je až neskutečně nepřehledná. Zpětně se téměř nedá složit dohromady, kolik lidí jej obvinilo z různých přečinů, ale číslo se pohybuje kolem tří desítek. Několik žalujících zemřelo ještě před začátkem soudu, další ustoupili poté, co zjistili, že by museli vystoupit z anonymity a snesla by se na ně šikana veřejnosti. Některé případy byly sloučené dohromady, jiné neprošly přes policii, další se nedostaly přes první slyšení u soudu. V tuto chvíli se zdá, že Spaceyho již nečeká další soud, který by řešil trestní vinu. Podle rozhodnutí londýnského soudu Kevin Spacey není zločinec, jenž by měl jít do vězení.

Spaceyho kauza však nemá jen trestněprávní rozměr, ale ještě další dva. Tím druhým je obchodně-profesní stránka a tím třetím individuální morální soudy. Panuje časté přesvědčení, že pokud byl Kevin Spacey očištěn z obvinění, za něž mu hrozilo vězení, je již vše v pořádku. Zapomíná se ale na to, že Spacey jeden soud v USA už prohrál. Šlo o arbitrážní řízení v roce 2020, kdy studio MRC požadovalo po Spaceym 31 milionů dolarů kvůli tomu, že bylo nutné zastavit natáčení seriálu Dům z karet.

Arbitráž vycházela ze soukromého šetření, kdy Spaceyho obvinilo hned osm osob, že je sexuálně obtěžoval přímo na place. Spacey měl ve smlouvě, že se nesmí dopouštět žádných nevhodných kontaktů. V tomto případu se neřešila trestní stránka věci, ale „pouhé“ porušení pracovní smlouvy. Bohužel, Spacey se tímto stal pro hollywoodská studia nevěrohodný a i do budoucna na něj může být nahlíženo jako na rizikovou investici.

Výsledek arbitráže, na níž musela pracovat řada právníků, nám také říká něco o tom, že se Spacey onoho jednání musel dopustit a není pravda, že se sexuálního obtěžování nedopustil nikdy v životě. Šlo navíc o hrubé zneužívání moci coby hlavní hvězdy seriálu a jednoho z producentů. Představa, že se nízko postavení podřízení a asistenti mohou snadno vzbouřit, je lichá. (Stejně tak v Londýně míval Spacey navrch coby ředitel divadla.)

Často z fanouškovské strany zaznívá lítost, že Kevin Spacey přišel nejspíš o řadu rolí, byl vymazán z filmu Všechny prachy světa a nikdy nebylo uvedeno biografické drama, kde hraje spisovatele Gora Vidala. Jenomže i zde studia nemohla dělat nic jiného. Bylo by nesmírně rizikové pustit do kin nebo na VOD platformy díla, v nichž by hrál někdo, kdo může být usvědčený z kriminálních činů. Jednak by mohla být komerčně neúspěšná (fanouškovství se opravdu neprojevuje zvýšeným sledováním filmů s obviněnými umělci), jednak by to studiím zhoršovalo pověst.

Výsledek nemohl nikdo předvídat, ale v tomto ohledu nemůže být uplatňována presumpce neviny, stejně jako nemůže být uplatňována u politiků, co mají významné funkce. Znamenalo by to výsměch všem obětem sexualizovaného násilí, že (i potenciální) predátoři můžou dál vydělávat peníze, mít funkce, prestiž a privilegia. Jakkoli se to při zpětném pohledu může zdát nespravedlivé, když byl nyní Spacey očištěn u soudu, bylo by úplně stejně nespravedlivé, kdyby v průběhu soudního procesu natáčel, uváděl a propagoval další tituly. Máme ostatně i příklady herců, jako je Geoffrey Rush, který sám dobrovolně přerušil kariéru po obvinění z obtěžování spoluherečky na place. Rush si přitom byl velmi jistý, že vyhraje (a skutečně na australském bulváru vysoudil miliony dolarů), ale chtěl jít dobrým příkladem.

Co se však může dít teď? Jaké jsou překážky, aby Kevin Spacey hrál dál? Zaprvé, jen insideři mohou mít představu, zda je Spacey stále profitabilní hvězda, a tyto kalkulace a výzkumy nálady veřejnosti se nejspíš teprve budou provádět. Zadruhé, nikdo neví, v jakém psychickém stavu se Spacey nachází. Pokud by hrál ve velkorozpočtovém studiovém filmu, měl by nejspíš opět stejnou klauzuli ve smlouvě ohledně nevhodných kontaktů se členy štábu. Je možné zaručit, že se nedopustí recidivy, nebo i to, že by nikdo nezneužil možnost Spaceyho znovu nahlásit? A ví se 100%, že nemá žádné další kostlivce ve skříni? Kdo si dovolí tratit desítky milionů dolarů? Můžeme předpokládat, že Spacey prošel jistou sebereflexí, ale nevíme to jistě. Bezpochyby budou muset na place panovat speciální podmínky a ty samy o sobě sice můžou zabránit problémům, které by vedly k ukončení natáčení, ale také nebudou přispívat k dobré atmosféře.

Z tohoto hlediska se tedy jeví pravděpodobnější, že Spaceyho budou angažovat menší, nezávislé produkce (mimo velká studia) nebo produkce v Evropě, případně v Asii. Bude muset být ochotný brát menší honoráře a rozpočty budou muset být tak malé a skládané od menších investorů, aby případné zastavení produkce nebo neuvedení díla nebylo finanční katastrofou. Nejhorší pro Spaceyho je, že jeho doménou jsou středně drahé projekty s jistými uměleckými ambicemi. Netočil dosud moc filmy za pár milionů dolarů, ani velké blockbustery za 100 a více milionů (naposledy Superman se vrací v roce 2006, kde hrál plešatého padoucha Lexe Luthora).

Levné filmy nepotřebují široké nasazení a být v multiplexech, stačí jim jednosálová kina, prodej do zahraničí a oběh ve festivalové distribuci. Pohřbít film za 100 nebo 200 milionů dolarů se Spaceym se v nejbližší době nikomu chtít nebude. Například studio Marvel teď řeší obří problém s hercem Jonathanem Majorsem, jenž měl hrát hlavního padoucha Kanga v páté fází Marvel Cinematic Universe. Vychází však najevo jeho dlouhodobé násilné chování vůči ženám a nastanou masivní přepisy scénářů a přeobsazování. Stejně tak komerčně propadl snímek Flash od Warner Bros., kde hraje hlavní roli skandály provázený Ezra Miller.

Spaceyho dosavadní filmografie obnáší nejvíce filmy, které stojí několik desítek milionů dolarů, jež míří na Zlaté Glóby a Oscary, a velmi špatně se marketingují, i když jejich představitelé nejsou svázáni s ničím problematickým. Navíc, je Spaceyho pověst doopravdy tak očištěná, aby byl znovu nominovaný na další ceny? Co když už nyní bude dostávat jen menší bezvýznamné role, ačkoli je zvyklý být tahounem a hlavní tváří?

Může se to zdát jako z onoho známého vtipu, kdy Kohn u Roubíčka na návštěvě neukradl stříbrné příbory, neboť se potom našly, „ale to podezření tam už zůstalo“. U Spaceyho jde však o něco trochu jiného. Média ctila presumpci neviny v tom, že Spaceyho neoznačovala za zločince a informovala jen o průběhu celého procesu, kdy zpočátku hovornější byly oběti (jejichž status dle zákona vzniká vyhlášením se za oběti) a Spacey se vyjadřoval málo a nepříliš konzistentně. Ostatně i u soudu na většinu otázek odpovídal s tím, že si události nepamatuje kvůli silné opilosti, až to vyvolávalo otázku, jestli jeho hlavním problémem není sexuální predátorství, ale samotný alkoholismus.

Stojíme však na křižovatce rozhodnutí. Stačí Spaceymu na rehabilitaci kariéry osvobozující verdikt, že není zločinec? MeToo jako takové nikdy nestálo na tom, že vše oznámené a zveřejněné je trestné. Většina činů se odehrává v šedé zóně mezi morálně přijatelným a nepřijatelným. Přičemž právě tím, že se o dříve přehlíženém a tabuizovaném chování víc mluví, se i posouvá hranice onoho nepřijatelného, kam začne spadat více věcí. Žalující strana ani v jednom případě nepřinesla pádné důkazy o tom, že se Spacey dopustil znásilnění. I situace žalované jako obtěžování Spacey uhrál na „nedorozumění“ či „ztrapnění se“. Je však obtížné říct, že by ze všech dosud zaznamenaných výpovědí pro média i soudy plynulo, že Spacey nikdy neprováděl dlouhá léta něco, čím mohl být mnoha lidem nepříjemný či hrozivý.

Spacey nebyl „náhle odhalen“ v roce 2017. Články o tom, že obtěžuje mladé muže, o něm vycházely téměř dvacet let v kuse (pro jistou představu doporučuji třeba souhrnný článek z magazínu Gawker z roku 2015). Několikrát anonymním mladým mužům zaplatil mimosoudní vyrovnání. Už v roce 2005 byl natolik proslulý svou podivínskou identitou, že o něm v seriálu Family Guy (Griffinovi) udělali vtip, kdy nahé dítě běží obchodním domem a křičí: „Pomoc, utekl jsem ze sklepa Kevinu Spaceymu!“ Hercovo jméno je rovněž opakovaně zaznamenáno po roce 2000 v leteckých denících soukromého tryskáče Jeffreyho Epsteina, jenž byl souzený za zneužívání stovek mladistvých a jenž si na svůj soukromý ostrov zval řadu členů společenské smetánky na sexuální orgie.

Bez ohledu na to, co jsou drby nebo vtipy, určitá pověst se na člověka nenalepí jen tak. Většinu hvězd za život obtěžuje nějaký vlezlý fanoušek nebo fanynka, není ojedinělé, že je hvězda někým obviněna, že někoho osahávala nebo má s někým dítě. Obvykle se to ale v něčí kariéře stane jednou nebo dvakrát a je poměrně snadné ze sebe podezření setřást, pokud jsou zcela vyfabrikovaná. Typicky se takto objevily třeba ojedinělé zprávy o Michaelu Douglasovi nebo Sylvesteru Stallonovi, ale nikdy nepřišel ani soud, ani opakované zprávy stejného typu od jiných obviňujících a dotyční herci nemají pověst podivínů nebo agresorů.

To, že se to Spaceymu stalo více než třicetkrát v průběhu více než dvou desetiletí, z něj činí dost unikátní případ. Podobné množství obvinění se nabalilo jen na Harveyho Weinsteina, Bretta Ratnera a Bryana Singera. (Případy dvou dalších doporučuji k prostudování.) Spacey navíc u soudu přiznal, že s více lidmi nevhodně flirtoval a neuměl odhadnout vhodný tón komunikace. Prakticky všechny popisy Spaceyho chování obsahují to, že herec mžikem přecházel z velmi přátelského tónu k agresivním hrubým výpadům, které dotyčné silně vyděsily. Nebylo to svádění, ale skutečně jakési „zmocňování se kořisti“.

Kromě anonymních zdrojů se také průběžně ozývali lidé pod svými jmény z věrohodných kruhů. (Obvykle máme tendenci nevěřit prostitutům, masérům či mladičkým osobním asistentům, kteří ve Spaceyho případu figurují vícekrát.) Mezi nimi třeba hlasatelka počasí Heather Unruh, která v roce 2016 (tedy rok před vypuknutím MeToo) řekla, že Spacey sexuálně napadnul jejího osmnáctiletého syna poté, co mu koupil drink se zjevným úmyslem ho opít. Proti Spaceymu se ozval rovněž herec a režisér Tony Montana, herec Roberto Cavazos, rovněž osmnáctiletý syn slavného herce Richarda Dreyfusse Harry.

Znovu je nutné opakovat: Kevin Spacey je z trestněprávního hlediska nevinný. Ale zcela výjimečným způsobem k sobě přitahuje tyto historky a je vysoce nepravděpodobné, že jsou všechny zcela nepravdivé. Jeho chování nemusí být potrestáno zákonem, ale je jasné, proč si na něj lidé v Hollywoodu dávají pozor a proč budou obezřetní ho případně znovu zapojit do showbyznysu. První je tu vždy samotný byznys – peníze a jak moc se vyplatí dotyčného obsazovat. A potom je tu lidské morální hledisko, kdo s ním chce pracovat a zda Spacey došel nějaké vnitřní proměny či zda prošel tréninkem sebeovládání.

S čím nelze příliš počítat, že by Spacey začal hromadně žalovat své dřívější žalující a mohl z nich vysoudit peníze za křivé obvinění. Právo je v tomto ohledu dost komplikované. To, že žalující strana nemá dost přesvědčivých důkazů, aby někoho bylo možné bez pochyb odsoudit k odnětí svobody, neznamená automaticky, že žalující lžou. Jen jejich důkazy nejsou dost silné a nemusejí si všechno pamatovat dokonale. (Ostatně, Spaceymu na úspěšnou obhajobu stačilo nepamatovat si téměř nic.)

Soudy neurčují, co všechno se stalo v minulosti, jen hodnotí, jestli důkazy sedí na určité paragrafy. Na usvědčení z křivého obvinění a svědectví je nutné dokázat zlý úmysl a to, že nějaký důkaz byl zcela vymyšlený či vyloženě falešně vyrobený. Vzhledem k tomu, že falešná obvinění se vyskytují statisticky až z 10 % oznámených případů znásilnění (v ČR policie udává jenom 6 %, u obtěžování to bývá ještě výrazně méně), tak u dvaceti třiceti oznámení může být nějaké falešné a někdo se mohl pokusit svézt na hromadné obžalobě.

Kevinu Spaceymu je nutné dopřát spravedlnost takovou, jak jsou psané současné zákony. Není ale pravda, že by byl pouhou obětí mediálního lynče. Na své pověsti pracoval sám, dlouhodobě a s velmi specifickým modem operandi. Lynč naopak probíhá v internetových diskusích, kde 90 % píšících přeje jen to nejhorší těm, kteří se vůči Spaceymu ozvali. Pokud budeme schopni vidět, čím Spacey osobně přispěl ke svému pádu, bude to rovněž cesta k jeho postupné rehabilitaci, jež nemusí přijít rychle, ale může trvat dlouhé roky. Sebereflexí ohledně sexualizovaného násilí si totiž musí projít celá společnost.

Je asi moc divokou fantazií vidět Kevina Spaceyho znovu přebírat Oscara, ať už za jednotlivý výkon nebo za celoživotní dílo. Ale není moc divoké představit si jej v japonském nebo v jihokorejském dramatu, jak hraje nelítostného amerického byznysmena. Může se – stejně jako Johny Depp – objevit v nějakém francouzském historickém filmu a soutěžit v Cannes. Může o něm vzniknout dokument, kde si přestane hlídat soukromí a promluví o svém neradostném dětství, kdy jeho otec sexuálně zneužíval jeho bratra. Třeba v tom uvidí něco, co se na něm netriviálně podepsalo. Ale také může skončit jako Občan Kane ve svém zámku zavřený před světem s navždy nevyřešeným traumatem.