Špionátor a guru lásky slaví šedesátiny. Mike Myers je od Waynova světa géniem antihumoru

Devadesátkové hollywoodské komedie obecně nezestárly úplně dobře. Spousta z nich byla založená na boření dobových představ o dobrém vkusu. Dnes však jejich pubertální vtípky, nekorektní podpásovky a všemožné provokace působí spíš malicherně a lacině. Mike Myers do určité míry patří po bok bratrů Farrellyových, Jima Careyho a dalších autorů tohoto typu zábavy. Zároveň si však v žánru nechutných komedií vystavěl osobité univerzum, do kterého se vyplatí nahlédnout i dnes.

Myersův humor totiž nikdy nebyl vyloženě buranský. Nejvíc se mu přiblížil ve svém nejúspěšnějším počinu, v sérii Waynův svět, jejíž první díl byl jedním z nejvýdělečnějších filmů roku 1992. Ve svých třiceti letech hrál dvacátníka Wayna posedlého rockovou hudbou, který spolu se svým kamarádem Garthem natáčí videoshow u sebe doma ve sklepě. Film a jeho pokračování z roku 1993 nicméně nebyly soutěží o to, kdo z obou hrdinů je blbý a kdo blbější.

Naopak, vychází z úspěšné osmdesátkové teenagerské komedie Skvělé dobrodružství Billa a Teda, ale je ještě mnohem epizodičtější. Napodobuje roztěkanost tehdejších televizních programů pro mládež. Ostatně Myers začínal jako komik ve slavném pořadu Saturday Night Live, kde také postava Wayna vznikla. Waynův svět přináší sebereflexivní zábavu, kde postavy neustále vypadávají z rolí a spiklenecky oslovují diváky a divačky.

Ve Waynově světě to bylo také naposledy, kdy Myers hrál víceméně sympatickou postavu. Když se v roce 1997 vrátil se svým opusem magnum, trilogií o Austinu Powersovi, už se naopak snažil, aby jeho hrdinové i padouši byli co možná nejslizštější a nejtrapnější. U filmu Špionátor a jeho pokračování Špion, který mě vojel a Goldmember máme na první pohled spoustu příležitostí se pohoršit. Ve všech třech filmech vystupují ženy se jmény jako Radana Chuja nebo Allota Fagina, jedna z postav se jmenuje Tlustej parchant a záporáka tu doprovazí jeho zmenšený klon, kterého hraje muž s nanismem.

Při bližším pohledu je však naopak Austin Powers asi nejlepší parodií, jakou si série o Jamesi Bondovi zaslouží. Sám Myers ji prý pojal jako poctu svému zesnulému otci, který mu představil Jamese Bonda, Petera Sellerse, The Beatles, The Goodies, Petera Cooka a Dudleyho Moora. Jinými slovy, film se vrací k takzvané britské invazi šedesátých let, kdy do Spojených států začala masově pronikat popkultura ze „swingujícího Londýna“. Už v té době se na Bonda a na další ambasadory britské kulturní revoluce řada Američanů dívala s větší či menší mírou pobavenosti. Zejména bondovky byly vnímané v souvislosti s tehdy populární ironickou estetikou camp jako něco nechtěně komického.

Myers z téhle tradice dokázal skvěle těžit. S odstupem třiceti let vzal ty nejnevkusnější a nejbizarnější rysy šedesátkové britské popkultury a zveličil je na maximum. Austin Powers se představuje jako neodolatelná sexuální mašina, ale má ohyzdný předkus, chlupatou hruď a nosí příšerné obleky. Špionátor tedy rozhodně není sexistická komedie, ale spíš film, který si nemilosrdně střílí z machismu bondovek. Právě kvůli nezdolnému sebevědomí Powerse má jeho nemesis Dr. Evil podobu neurotického panáka hnaného především touhou neustále sobě i okolí něco dokazovat. Austin Powers se dá chápat jako jízlivá parodie vzorů hrdé maskulinity, která je vědomě cringe a svou cílenou protivností a rozklížeností se řadí mezi klasiku takzvaného antihumoru.

Třetím dílem Austina Powerse však Myersova kariéra dosáhla vrcholu, po kterém následuje vlastně jen série nepříliš úspěšných pokusů o návrat na výsluní. Na nějakou dobu se Myers stal hvězdou rodinných filmů Kocour a především série Shrek, kde daboval hlavní postavu. V nedoceněné komedii Guru lásky z roku 2009 se pokusil o další komedii ve stylu Powerse, ale zdaleka ne tak úspěšně. Hraje indického mystika, gurua Pitku, který je v zásadě trefnou parodií na všemožné samozvané východní esoteriky, spirituální kouče a duchovní vůdce.

Je to nepochybně nevyrovnaná záležitost, která působí jako derivát z Austina Powerse, na druhou stranu pověst jedné z nejhorších filmových komedií všech dob si rozhodně nezaslouží. Myersovi nicméně tenhle film de facto zničil kariéru. Po Guruovi lásky už měl komik problém získávat finance pro své projekty a dokonce i dostávat herecké příležitosti. Tím spíš, že se začaly vynořovat zprávy o jeho hvězdných manýrách a problémovém chování na place, které čas od času vyplavou i dnes.

Jeden z jeho problémů je určitě v tom, že na rozdíl třeba od South Parku, který dokázal pružně reagovat na měnící se dobu, se Myers za posledních dvacet let vlastně nikam neposunul. Dobře to ukazuje jeho nová série Pentaverate, natočená pro Netflix, která nevzbudila větší pozornost. Kritici, kteří ji viděli, vesměs reagovali dost rozpačitě. Myers tu zůstal u svého klasického předvádění protivných  figurek v legračních maskách, jaké ztvárňoval napříč celou svou kariérou už od skečů v Saturday Night Live. Smůlu měl i na pokusy o vážnější a ambicióznější herecké role. V dramatu Klub 54 sice velmi slušně hraje majitele slavného sedmdesátkového diskopodniku, ale film bohužel skončil jako totální propadák. Přesně totéž se stalo i s loňským snímkem Davida O. Russella Amsterdam, kde ztvárnil vedlejší roli.

Možná, že se z něj stane podobná ikona jako jeho oblíbená britská komediální skupina Monty Python. Přestože jejich skeče působí na řadu dnešních diváků a divaček zastarale, představují vrchol určité komediální tradice a nesmazatelnou součást historie popkultury. To ukáže čas. Zatím čerstvému šedesátníkovi posíláme oblíbený pozdrav hrdiny Waynova světa – SCHWIIING!