Jak nás klame kolektivní paměť. Mandela efekt překrucuje i vzpomínky, které máme na nejslavnější filmy

Tento jev jako první popsala roku 2009 Fiona Broome, americká vědkyně se zaměřením na paranormální jevy. Všimla si, že mnoho lidí včetně ní žilo v bytostném přesvědčení, že pozdější jihoafrický prezident Nelson Mandela zemřel během svého uvěznění v 80. letech. Zesnul přitom až roku 2013 poté, co se stal prvním svobodně zvoleným vůdcem své země.

Filmy mnohdy záměrně vytváří falešnou realitu. Dějepisný ignorant si po zhlédnutí Hanebných panchartů může myslet, že Hitlera zabila partyzánská jednotka během filmové premiéry v Paříži. Efekt ale může být i opačný a naše paměť, často vlivem kolektivního vědomí, překroutí některé filmové repliky a souvislosti. A to i ty nejproslulejší. Uvedeme si několik příkladů, kdy filmy citujeme a nahlížíme špatně.

Možná nejslavnější frázi americké kinematografie jsme dávno vytrhli z kontextu a udělali z ní kulturní brand. Vader ale při sdělování fatální rodičovské diagnózy Luka neoslovuje, řekne mu přesně: „Ne, já jsem tvůj otec.“ Reaguje tak na Skywalkerovu větu: „Řekl mi, že jsi ho zabil.“ Naráží tím na lživé svědectví, které mu o otci poskytl Obi-Wan Kenobi.

Fanouškovská komunita ikonickou hlášku upravila a přidala oslovení, přičemž tuto smyšlenou verzi přijal za pravdivou i dabér Dartha Vadera James Earl Jones, jak můžete vidět v přiloženém videu. Ani on si očividně nepamatoval dialog, který jí předcházel.

Nejikoničtější rodinný film osmdesátek nás přiměl zamilovat se do roztomilého mimozemšťana, jenž často opakuje frázi „E.T. volá domů“ (E.T. phone home). Jenže mimozemský návštěvník moc neovládá angličtinu a ve skutečnosti říká „E.T. home phone“. Tvůrci tím možná zamýšleli vytvoření zcela unikátního sloganu, který si snadno zapamatujeme. Opak byl pravdou. Všichni si vybavují přirozenější, byť nepravdivé „E.T. phone home“. Dokonce i studio Universal, které na svůj youtube kanál nahrálo klip s tímto zkomoleným titulkem.

Také další Spielbergova klasika se cituje mylně. Jako by nestačilo, že Čelisti vznikaly za neustálého přepisování scénáře a že hlášku „chce to větší loď“ vymyslel Roy Scheider na místě. Na trička, plakáty či upomínkové předměty pronikla hláška „We’re gonna need a bigger boat“, tedy doslova: „Budeme potřebovat větší loď.“ Jenže to Scheider vůbec neřekl. Pravil totiž: „You’re gonna need a bigger boat,“ čímž se v podstatě vyloučil z dané situace, kdy společně s Quintem a Hooperem lovili zabijáckého žraloka na Quintově staré kocábce.

To dává smysl vzhledem ke zdrženlivosti jeho postavy, která moře nesnáší a na výpravu se vydává hlavně z pocitu zodpovědnosti za rodinu a městečko, jemuž dělá šerifa. Větu ale zamumlá s cigaretou poté, co poprvé zahlédne osmimetrového predátora, a publikum se oprávněně domnívá, že nutnost opatřit si větší loď vztáhl i na sebe.

Černobílý snímek Michaela Curtize z roku 1942 disponuje jedním z nejlepších scénářů v dějinách kinematografie, případně se o něm v této souvislosti často hovoří. Je tedy zvláštní, že jednu nejproslulejších replik si lidé pletou. Hlášku „play it again, Sam“ parafrázovaly jiné filmy i populární písně, přestože Humphrey Bogart pianistovi řekne: „Play it once, Sam. For old times’ sake…Play it, Sam.“

Skutečná verze zdůrazňuje spíš pocit konečnosti, protagonista chce naposledy připomenout oblíbenou melodii na památku starých časů. Upravená věta „zahraj ji znovu“ má větší říz v prostředí baru, kde lidé popíjí s nostalgickými vzpomínkami. Její používání navíc přiživil snímek podle scénáře Woodyho Allena s názvem Zahraj to znovu, Same z roku 1972.

Hororová postava s pařáty a kloboukem, která teenagery likviduje během jejich snění, nevděčí za nesmrtelnost pouze ďábelskému výkonu Roberta Englunda. Freddy má také nezaměnitelný design, jemuž vedle břitev a popálené tváře dominuje pruhovaný svetr. Ten ale není červenočerný, jak se lidé mylně domnívají, nýbrž červenozelený. Krueger většinou útočí ze stínů a zelená je hodně tmavá, tudíž může snadno zaniknout. Spojení černé a červené se navíc jeví přirozenější kvůli jiným filmovým kostýmům od Deadpoola po Denise postrach okolí.

Sci-fi nářez s Keanu Reevesem a Laurencem Fishburnem patří k dílům, která utvořila vlastní fanouškovskou subkulturu. Fishburneho fotografie s nápisem „What if I told you…“ představuje oblíbený mem, přitom jde o další kulturní mystifikaci. Morpheus totiž Neovi říká: „Do you want to know what it is?“ Chystá se mu totiž vysvětlit princip umělé reality Matrix, v níž lidstvo existuje pod nadvládou superinteligentních strojů. Obecné čtení je v tomto případě zcela odlišné a praví fandové rozdíl bezpochyby znají.

Ani ti nejzarytější obdivovatelé Star Wars možná netuší, že ikonický a lehce neurotický robot C3PO není kompletně zlatý. Jednu dolní končetinu má stříbrnou, a byť se v tomto případě jedná spíš o optický klam a nepozornost, chybné vyobrazení najdeme i na spoustě cosplayů či kreseb.

Snímek, jímž prorazil tehdy jednadvacetiletý Tom Cruise, si hlavně v USA pamatují pro jedinou taneční scénu. Cruise si sám doma užívá lenošské dopoledne a pouze ve spodním prádle a růžové košili tančí na píseň od Boba Segera. Ikonický moment parodovaly seriály Alf či Simpsonovi a také pořad Saturday Night Live. Nemluvě o stovkách cosplayerů. V drtivé většině případů ale mají napodobitelé bílou košili a tmavé sluneční brýle, které Cruise ve filmu často nosil, ale pro danou scénu je odložil. Obleky tedy definují spíš hercovu postavu nežli daný moment.

Komediální drama, v němž se dvanáctiletý Josh ocitne v těle dospělého Toma Hankse, končí záběrem na dva chlapce vzdalující se dlouhou ulicí. Jeden z nich je Josh, jenž se v závěru vrátí do svého těla. Řada lidí by ale přísahala, že si pamatuje alternativní konec. Dvanáctiletý Josh v něm sedí ve třídě a připojí se k němu omlazená postava Elizabeth Perkins – ta byla v průběhu filmu dospělá, ale přála si omládnout, aby mohla být s Joshem i nadále.

Tato scéna ale podle všeho neexistuje. Vedou se kvůli ní debaty na diskuzních fórech a jako možné vysvětlení se jeví záměna s podobnými rodinnými tituly. Popřípadě se má za to, že scéna uzavírala videoverzi dostupnou na Novém Zélandu, pro což ale neexistují důkazy.

Retro velkofilm Babylon odehrávající se ve 20. letech minulého století stál asi 80 milionů dolarů a je to jeden z největších komerčních propadáků roku. Jenomže má i nominace na Oscary a část recenzentské obce ho považuje za jeden z nejlepších „filmů o filmu“, jaké kdy vznikly.