Herci a herečky, kteří se odmítli vrátit v pokračování svých hitů

Sem tam se ale někdo při vyjednávání kousne, návrat do role odmítne a filmaři poté musí kreativně jeho absenci vyřešit. Zde je jedenáct herců a hereček, kterým přistálo na stole pokračování, a oni řekli: „Díky, ale ne.“

Začneme jménem, které nás k sepsání tohoto speciálu inspirovalo. Šestý Vřískot, který tento týden dorazí do kin, je první díl série, v němž nefiguruje ústřední postava Sidney Prescott v podání Neve Campbell. Důvod? Peníze. Campbell cítila, že si studio dostatečně necení toho, co pro celý fenomén znamená (údajně už za pátý díl nedostala odpovídající honorář), takže účast v nejnovějším pokračování odmítla. Tvůrci si každopádně v nejnovějším díle nechali otevřená vrátka, aby se Sidney mohla vrátit v dalším pokračování.

Shodou okolností máme tento měsíc v kinech hned dvě zavedené série, kde chybí původní hvězda. Creed sice primárně o Rockym Sylvestera Stalloneho nebyl, v rámci děje hrál ale významnou roli. Proč absentuje ve trojce? Může za to Stalloneho spor s bývalým přítelem a producentem Irwinem Winklerem. Věc se má tak, že když byl v roce 1976 Stallone na dně (neměl peníze ani na jídlo, byl v podstatě bezdomovec), prodal práva na postavu Rockyho právě Winklerovi. Tehdy nemohl tušit, že se jeho filmy o italském hřebci stanou vůbec neúspěšnější sportovní sérií všech dob. Postupem let se mu přestalo líbit, jak Winkler s celým odkazem nakládá a že s ním další vývoj neprobírá, nemluvě o nějakých těch tahanicích o finance. Stallone se tak zapřísáhl, že do budoucna už se sérií nechce nic mít. A jak ukazuje Creed III, drží se toho.

Někdy peníze hrají roli, jindy ani sebetučnější šek nestačí na to, aby hvězda na nabídku kývla. První Nebezpečná rychlost (1994) byla trefou do černého, takže nikoho nepřekvapilo, když v 20th Century Fox začali tlačit na sequel. Přestože si Reeves spolupráci se Sandrou Bullock a režisérem Janem de Bontem užil, když dostal do ruky scénář, jen těžko skrýval rozpaky. V show Jimmyho Kimmela řekl: „Zaskočili mě. Bylo to o výletní lodi a ano, ani autobus není žádná formule, ale výletní loď je ještě pomalejší. Prostě jsem to nemohl vzít.“ Studio šlo cestou nejmenšího odporu, Bullock dohodilo nového partnera v podání matného Jasona Patrica a snímek následně v kinech propadl, protože –⁠ nepřekvapivě –⁠ nikoho nezajímal akční film o nebezpečné rychlosti, ve kterém hlavní hrdinové uvíznou na ploužící se výletní lodi.

Jestli bylo něco, čím Batman začíná (2005) Christophera Nolana veřejnost dvakrát neohromil, šlo o výkon Katie Holmes v roli Rachel Dawson. Když došlo na přeobsazení v Temném rytíři, kde roli převzala Maggie Gyllenhaal, smutnil málokdo. Proč se ale sama herečka role (a bezpochyby tučného šeku) vzdala? To ví jen ona. Dobové články zmiňovaly, že jí natáčeni kolidovalo s komedií Ženy v balíku (2008), jiné spekulovaly, že se tehdejšímu manželovi Holmes Tomu Cruiseovi nelíbilo, kolik pozornosti jeho žena má, a donutil ji z projektu vycouvat. Ať už byl důvod jakýkoli, Holmes později v rozhovoru pro MTV řekla, že svého odchodu z Gotham City nelituje.

Bezpochyby nejzvláštnější odmítnutí, neboť ho diváci ani nezaznamenali. Crispin Glover, který v jedničce Návratu do budoucnosti (1985) hrál George McFlye, otce hlavního hrdiny, měl velké oči, pokud šlo o honorář za dvojku, a z projektu vycouval. Režisér Robert Zemeckis se ale postavy George vzdát nechtěl, a tak nechal vytvořit masku podle Gloverovy tváře a jeho scény natočil náhradník. Glovera to samozřejmě nakrklo, zažaloval studio, že využilo jeho podobu bez svolení, a soud vyhrál. Se Zemeckisem později zakopal válečnou sekeru a v roce 2007 si dokonce zahrál v jeho Beowulfovi.

Třetí Kmotr měl docela divoký vývoj. Studio chtělo snímek natočit za každou cenu, a když se k tomu Francis Ford Coppola a Mario Puzo neměli, vzniklo bez jejich asistence 12 verzí scénáře s různými zápletkami, přičemž v jednom stádiu byl k režii a hlavní roli povolán dokonce i Sylvester Stallone. Puzo a Coppola nakonec film vzali pod svá křídla, museli ale držet rozpočet nízko. Když si Al Pacino řekl za návrat do ikonické role o 7 milionů, Coppola mu pohrozil, že jeho postavu nechá vyškrtnout. Pacino tak nakonec přijal 5 milionů. O tu samou sumu si řekl i Robert Duvall, který hrál v sérii consigliera rodiny Toma Hagena. Dočkal se stejně jako Pacino zamítavé odpovědi, ale na rozdíl od svého kolegy odmítl ustoupit, a tak ho nakonec z filmu vyškrtli.

Will Smith se postupně vypracoval mezi největší hvězdy své generace. Když se konečně po letech začalo připravovat pokračování Dne nezávislosti (1996), producenti přirozeně chtěli, aby byl Smith u toho. Ten měl nicméně již v době příprav Nového útoku plný kalendář, a proto studio nařídilo vytvořit dva scénáře. Jeden s ním, kde by svou roli hrál vztah kapitána Stevena Hillera (Smith) s jeho synem, a druhý bez něj, v němž by se Hillerův syn snažil dostát odkazu zemřelého otce. Smith dal nakonec přednost Sebevražednému oddílu (2016) a dvojka Dne nezávislosti se tak musela obejít bez něj. Vzhledem k tomu, že v kinech propadla, ho to nejspíš moc nemrzelo.

Někdy střídání v roli nemusí být úplně ke škodě (zmíněnému Temnému rytíři určitě prospělo). A někdy jde o fatální chybu, kdy by bylo lepší postavu raději úplně vyškrtnout. Přesně to je případ třetí Mumie, kde roztomilou Britku Rachel Weisz nahradila Američanka Maria Bello a proslula přímo legendárně mizerným pokusem o britský akcent. Proč se Weisz jako Evelyn nevrátila? Nejenže se jí nelíbil scénář, ale navíc tou dobou porodila syna, takže pro ni představa pětiměsíčního výletu do Číny kvůli natáčení nebyla příliš lákavá. Publikum střídání nepřijalo a slabé ohlasy pohřbily plánovanou čtyřku.

Nějakou dobu se zdálo, že by si Jodie Foster mohla zopakovat roli Clarice Starling z Mlčení jehňátek. Ostatně za ni dostala Oscara pro nejlepší herečku, takže bylo na co navazovat. Směr, jakým se tvůrci v pokračování s názvem Hannibal rozhodli vydat, jí ale nevyhovoval, a přestože se snímek držel knižní předlohy (Hannibal Lecter měl Starling de facto vymýt mozek a udělat z ní samotné kanibalku), Foster cítila, že tohle není Clarice, které kdysi vdechla život. Po několika pokusech, jak scénář přiblížit vizi Foster, to studio vzdalo a postavu přeobsadilo Julianne Moore. Výsledek publikum rozdělil, a přestože nešlo snímku upřít některé působivé pasáže (celá Florencie), kvalitám svého předchůdce se Hannibal ani nepřiblížil.

Koncem osmdesátých let již Arnold platil za jednu z největších hvězd Hollywoodu. Dávalo proto smysl využít jeho jméno u značek, které s ním slavily kasovní úspěch. Když začaly přípravy druhého Predátora, studio přirozeně tlačilo na to, aby byl jeho Dutch znovu ve středu příběhu. Jenže pro Arnolda bylo všechno špatně. Nelíbilo se mu přesunutí děje z džungle do velkoměsta a také mu prý nenabídli odpovídající finanční odměnu. Studio následně kapitulovalo, Dutche ze scénáře škrtlo a přepsalo ho na tvrdého poldu Mikea Harrigana v podání Dannyho Glovera. Ten sice neodvedl mizernou práci, Arnold to ale nebyl, a tak snímek propadl. Publikum navíc v ohlasech dalo Arnoldovi za pravdu, že velkoměsto Predátorovi nesluší.

Je jedno, jestli váš film zaválí v kinech a sklidí chválu za výkon hlavní hvězdy. Pokud ji naštvete, prostě se v pokračování nevrátí. Robin Williams si dabování džina v Disneyho animované klasice Aladin (1992) užil a dokonce part odehrál za mnohem menší částku, než v té době bral. Měl nicméně jednu podmínku –⁠ snímek natočí pod podmínkou, že jeho jméno nebude užíváno během propagace, aby Aladin nezastínil jiný jeho snímek (Hračky), který měl mít v té době také premiéru. U Disneyho slovo nedodrželi, doslova celý marketing byl postavený na Williamsově jméně, což oblíbenou hvězdu přirozeně naštvalo. Když došlo na pokračování Aladin – Jafarův návrat, Williams řekl ne. Později se herec sice se studiem udobřil, když přijal omluvu od samotného předsedy představenstva společnosti Walt Disney Joea Rotha, a k roli džina se vrátil v pokračování Aladin a král zlodějů (1996).

Soudní proces s bývalým politikem Dominikem Ferim je pro Česko podobně významný jako proces s producentem Harveym Weinsteinem v USA. Od počátku hnutí MeToo v roce 2017 jsme se ale už díky desítkám dokumentů dozvěděli mnoho o obětech sexualizovaného násilí. Dá se z nich naučit, co jako veřejnost nemáme dělat a říkat, a čemu naopak věnovat pozornost.