Nápis Hollywood se nad L.A. skví už 100 let. Původně šlo o jiné slovo, jeho význam je nedozírný

„K nápisu Hollywood není přístup,“ hlásí cedule, kterou nalezneme snad na každém rohu Los Angeles. Jedna z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí světa se tímto vymyká jiným pamětihodnostem jako Eiffelova věž či pyramidy v Gíze, k nimž lidé mohou zamířit. U nápisu nepřetržitě hlídkují policisté, kteří odráží opakované nájezdy slídilů, ochotných pro selfie s písmenem H vyšplhat ostrý a nepoddajný sráz.

„Není tu infrastruktura, cizinci vstupují na náš pozemek, aby si pořídili fotku. Kamery jednou zachytily tři dívky ve žlutém mustangu, které vjely na naši příjezdovou cestu, sundaly si vršky a pózovaly před nápisem,“ vzpomínal pro Vanity Fair režisér Aaron Rose, jenž bydlí přímo pod kopcem. Lidé se mohou přetrhnout, aby měli na nápis co nejlepší výhled, čehož místní obchodníci využívají. Podnikatel John Gabin pořádá dvousetdolarové jízdy z Hollywood Boulevard k Lake Hollywood Park, kde je jeden z nejoblíbenějších výhledů. Proč tolik peněz? Protože lidé se třicet minut povozí ve ferrari nebo lamborghini, což odpovídá prestiži devíti vyvýšených písmen.

Hollywood celý svět nahlíží jako kolébku filmového průmyslu. Na počátku desátých let minulého století se americká kinematografie začala soustředit do oblasti Los Angeles, kde celoročně panovaly vhodné klimatické podmínky pro venkovní natáčení. Nápis ale vešel na scénu až roku 1923, kdy se populace L.A. nezadržitelně rozrůstala. Desítky tisíc lidí přijížděly hledat práci u filmu, jen nepatrný zlomek však uspěl.

Jak ukazuje i nedávný Babylon s Bradem Pittem a Margot Robbie, tehdejší Hollywood charakterizovaly převážně dekadence, nízké mravy a skandály. Nezaměstnaná chudina zaplavila Město andělů a několik mužů se rozhodlo vybudovat luxusní čtvrť v kopcích. Reklamy lákaly na prodej nových pozemků, slibovaly čerstvý vzduch a krásné otevřené prostory. A přestože to nepadlo nahlas, bílá populace zde hledala útočiště před afroamerickými obyvateli. Tento ráj pro zámožné se jmenoval Hollywoodland.

Tak zněl i původní nápis, který vzešel z hlavy Johna D. Roche, a nad novou zástavbou se vztyčil 8. prosince 1923. Přišel na 21 tisíc dolarů (dnes by to bylo sedmnáctkrát víc) a instalovala jej nejméně stovka mexických dělníků s pomocí tažných mul. Třináctimetrová písmena zdobily skoro čtyři tisíce dvacetiwattových žárovek, které odděleně rozsvěcovaly slova HOLLY (cesmína), WOOD (háj) a LAND (země nebo půda). Zářivý billboard splnil svůj účel a parcely se rychle vyprodaly.

Pod nimi ovšem dál bujely odpudivé praktiky, o nichž se veřejně vědělo. Ještě roku 1923 vznikl snímek Hollywood, jehož plakát sestával z obří hlavy zle vyhlížejícího muže, jenž se v ústech chystal sežvýkat několik maličkých žen. Spisovatel Edgar Rice Burroughs rovněž vydal román s názvem The Girl From Hollywood, v němž popisoval hrozivé zážitky žen pokoušejících se prorazit ve filmové továrně na sny. Na název Hollywoodland zpětně odkazoval také stejnojmenný film z roku 2006, který vyprávěl o podezřelém úmrtí herce George Reevese z 50. let.

Hollywood byl stále především místem nesplněných přání. Robustního nápisu se to dotklo roku 1932, kdy nadějná čtyřiadvacetiletá herečka Peg Entwistle spáchala sebevraždu skokem z písmene H. Kariéru v L.A. se jí nedařilo rozjet dle představ, čelila cynismu a napjaté atmosféře mužského prostředí. Plechová konstrukce postupně ztrácela lesk fyzicky i symbolicky, neboť filmový průmysl zažíval od počátku 30. až do sklonku 40. let svůj zlatý věk. Změna přišla až roku 1949. Tehdy její opatrovnictví připadlo spolku Hollywood Chamber of Commerce, poslední čtyři písmena se odstranila a nápis HOLLYWOOD nabyl dnešní podoby i významu.

Nápis ční na kopci, kterému se v suchém podnebí nevyhýbají požáry, a jeho role se proměnila v mytologickou. Mnoho úspěšných tvůrců potvrdilo, že si k němu kdysi chodilo pro duševní vzpruhu a inspiraci. To dokazují i filmová díla, v nichž tento památkový hallmark L.A. často figuruje. Z poslední doby lze zmínit životopisného Elvise, v němž Presley z Mount Lee shlíží na město roku 1968, kdy jeho pěvecká kariéra stagnuje a chystá se prorazit u filmu. Daná scéna ale nemá žádný základ v realitě, slouží pouze metaforickým účelům a zvýrazňuje Presleyho touhu podmanit si kolébku showbyznysu.

„Musíte sem přijet a mít sen. Nemůžete se dotknout ani nápisu, ani snu, ale obojí je vždy na svém místě,“ vysvětluje pro Vanity Fair trenérka herectví Bobbie Chance, která v Hollywoodu působí od 60. let. „Co je Hollywood? Jen hrstka motelů, hotelů a obchodů pro turisty. Lidé z celého světa sem jezdí v domnění, že na ulici potkají Scarlett Johansson. A to je pěkná blbost. Hollywood je výloha, za níž není žádný obchod. Hollywood se zhmotní jen tehdy, když uspějete. Ale ten nápis je skutečný,“ míní Chance, podle níž jde o nesmrtelný symbol filmové slávy.

Dlouho se o něj přitom nikdo nestaral a v 70. letech opět zchátral. Tehdy zasáhl zakladatel Playboye Hugh Hefner, jenž dal dohromady 250 tisíc dolarů na rekonstrukci. Devět písmen je dnes určených pouze k tomu, aby si je lidé obdivně prohlíželi z odstupu. Tak ostatně, nad městem opředeným mýty, působí nejlépe.

Retro velkofilm Babylon odehrávající se ve 20. letech minulého století stál asi 80 milionů dolarů a je to jeden z největších komerčních propadáků roku. Jenomže má i nominace na Oscary a část recenzentské obce ho považuje za jeden z nejlepších „filmů o filmu“, jaké kdy vznikly.