John Carpenter slaví 75. narozeniny. Nekompromisní režisér nejvlivnějších i nejnechutnějších hororů, jenž neuznává Spielberga

Nikdy nepatřil k oslavovaným filmařům jako Steven Spielberg, neboť kouzlo Johna Carpentera přece jen nabývá méně přístupných obrysů. Rodák z New Yorku chtěl točit filmy od roku 1956, kdy mu bylo teprve osm let a v kinech či v televizi obdivoval žánrové snímky Howarda Hawkse, popřípadě hororové sci-fi jako Moucha, Zakázaná planeta nebo Crawling Eye. Když se ho roku 1978 v zákulisí Halloweenu ptali na tvorbu tehdejších hitmakerů Spielberga a George Lucase, odbyl je s tím, že se o ni nestará. Blízká setkání třetího druhu považoval za projekt, nad nímž prvně jmenovaný kolega ztratil kontrolu. Valné mínění neměl ani o filmech Roberta Altmana.

Carpenter si od startu kariéry, která započala roku 1969 osmiminutovým kraťasem Captain Voyeur, liboval v odkazování na padesátková schémata v čele s westerny a zmiňovanými horory. Roku 1970 se podílel na výrobě krátkometrážního westernu The Resurrection of Broncho Billy, který získal Oscara. Nezávislý celovečerní debut Temná hvězda Carpenter napsal a na koleni vytvořil společně s pozdějším scenáristou Vetřelce Danem O’Bannonem. Sci-fi komedie přišla na pouhých 60 tisíc dolarů a zčásti reagovala na filosofické varování před technologiemi, které Kubrick představil ve Vesmírné odyseji. A stejně jako mnoho dalších Carpenterových děl se posléze stala kultovní.

Vášeň pro přímočaré westerny Howarda Hawkese zužitkoval v Přepadení 13. okrsku, kde nabídl akční střet mezi pouličními gangy a ochránci zákona na izolované policejní stanici. „Natáčení bylo obtížné. Poprvé jsem musel každý den vstávat pěkně brzy,“ vzpomínal režisér v loňském interview pro Variety. Prozradil rovněž, že tehdy využíval širokoúhlý systém Panavision, který si oblíbil, a společně se Steadicamy charakterizoval styl jeho pozdějších filmů. Přepadení 13. okrsku se zpětně považuje za jeden z nejlepších exploatačních snímků své doby a po třiceti letech se dočkalo solidního remaku.

Carpentera zaujal vyvražďovací horor Černé Vánoce režiséra Boba Clarka, který jej inspiroval při tvorbě Halloweenu. Bezútěšný příběh o maskovaném zabijákovi pubertálních chův vznikal hladce a stál pouze 300 tisíc dolarů. Po celém světě utržil 65 milionů, což jej dodnes řadí mezi nejúspěšnější nezávislé tituly všech dob. Stejně jako v případě Temné hvězdy a Přepadení 13. okrsku pro něj Carpenter složil originální elektronickou hudbu, pro niž se inspiroval horory Suspiria a Vymítač ďábla. Hlavní hudební motiv Halloweenu patří k nejsnáze rozpoznatelným filmovým melodiím. Snímek zažehl popularitu slasher hororů. S úspěchem na něj navázaly série jako Pátek třináctého, Noční můra v Elm Street nebo Vřískot.

Roku 1979 následoval opulentní televizní životopis Elvis s Kurtem Russellem v roli Presleyho, který Carpenter považuje za svůj nejnáročnější projekt. Produkce musela za třicet dní vystřídat přes sto lokací a odehrávala se ve spěchu. Tříhodinový snímek mapoval posledních osm let Presleyho života a dočkal se nominace na Zlatý glóbus i omezené distribuce v kinech.

Na Elvise Carpenter navázal dvěma kultovními žánrovkami, napínavou Mlhou a anarchistickým Útěkem z New Yorku. Mlha skládala poctu padesátkovým hororům a pojednávala o přízracích zesnulých námořníků, které se pod rouškou mlhy vydaly tyranizovat malé rybářské město. Ve druhém případě šlo o dystopický akčňák a první větší projev Carpenterovy oblíbené kritiky sociálně nerovné kapitalistické společnosti. Kurt Russell si zahrál renegáta Snakea Pliskena, jenž musí osvobodit prezidenta USA z obrovského futuristického vězení na území New Yorku.

S dalším projektem měl již etablovaný filmař štěstí v neštěstí. Sci-fi horor Věc adaptoval knižní předlohu Johna Wooda Campbella jr. věrněji než původní verze Howarda Hawkse z roku 1951. Carpenter získal lukrativní smlouvu se studiem Universal, po ruce měl vůbec poprvé drahé produkční zázemí, efekty dostali na starost inovativní umělci Rob Bottin a Albert Whitlock a hudbu pro něj skládal Ennio Morricone. Studiu představil depresivní, psychologicky náročný a hororově vzrušující příběh o mimozemském parazitovi na antarktické základně, který se mimo jiné vyznačoval bezútěšným koncem a skutečně znepokojivými speciálními efekty.

Pro soudobé publikum a kritiky byl snímek příliš nihilistický a nechutný. V červnu 1982, kdy měla Věc premiéru, se na výsluní vyhříval Spielbergův roztomilý E. T. Carpenterovo mistrovské dílo propadlo, a byť po letech zaslouženě sbírá uznání a respekt, režisérovu tvůrčí dráhu to ovlivnilo. Přišel o smlouvu a jedinou nabídku obdržel na adaptaci románu Stephena Kinga Christine. Následně se vykoupil romantickým Starmanem, který zajistil oscarovou nominaci Jeffovi Bridgesovi.

Carpenter poté zkoušel dál experimentovat, ale stále častěji se setkával s nepřízní producentů i publika. Komediální akčňák s orientálními motivy Velké nesnáze v Malé Číně finančně propadl a režisér pro Variety vzpomínal, že studio 20th Century Fox po něm žádalo odstranit veškerý humor. Carpenter si sveřepě zachovával svou vizi a vrátil se k tvorbě vyhraněných nízkorozpočtových děl, která často nekončila pozitivně.

Vládce temnot (1987) představil variaci příběhů o prokletých domech a o povstání satana. Oni žijí! (1988) pro změnu satiricky kritizovali konzumní společnost. V devadesátých letech se dále upevňoval Carpenterův status kultovního tvůrce. Halloween a Věc už platily za klasiku, avšak autorský filmař nadále zápolil s oslovením soudobého publika. Neviditelný na útěku i Městečko prokletých byly propadáky. Dobře si nevedlo ani lovecraftovské Ve spárech šílenství, Pliskenův návrat Útěk z L. A. a násilní Upíři – tato trojice ovšem nabyla kultovní pověsti a stvrdila Carpenterovo postavení krále béčkové tvorby.

Duchové Marsu z roku 2001 však zklamali i velké režisérovy uctívače a další, dosud poslední film Carpenter natočil až roku 2010. Horor s Amber Heard The Ward ho ale zpět na nohy nepostavil. Protože po otci zdědil hudební nadání, roku 2015 vydal své debutové album Lost Themes. Podíleli se na něm i jeho syn Cody Carpenter a kmotřenec Daniel Davies. Hudbu složil také k nové trilogii Halloween od režiséra Davida Gordona Greena, již rovněž koprodukoval.

John Carpenter je velkým milovníkem videoher a užívá si odpočinku. Nevylučuje, že by se k režii za příznivých podmínek ještě vrátil. A to klidně i pro streamovací služby. Poslední dobou se hovořilo o filmové adaptaci videoherní série Dead Space. Účast na tomto projektu ale věhlasný filmař vyvrátil.

O sektě Chrám lidu, již vedl reverend Jim Jones, vzniklo již mnoho dokumentárních i hraných filmů a seriálů. V roce 1978 spáchalo přes 900 jejích členů hromadnou sebevraždu, když vypili jed. Český snímek režiséra Jana Bušty se pokouší uchopit tragédii jinak než všechna ostatní díla.