Deník geniálního představitele padouchů Alana Rickmana odhalil jeho drsné recenze známých filmů

Ostatně, když se do filmové historie zapíšete jako Severus Snape, ač bychom o podstatě tohoto charakteru mohli dlouze diskutovat, máte svůj odkaz jistý. Rickman byl nicméně vynikající i v komediálně laděných rolích (viz Dogma nebo Galaxy Quest), o těch ryze dramatických nemluvě. Zdá se téměř neuvěřitelné, že uběhlo již dlouhých šest let od chvíle, kdy nás tento fantastický herec ve věku 69 let znenadání opustil. Jeho odkaz každopádně žije dál a nyní se rozrůstá o nečekanou položku: drsné filmové recenze.

Ukázalo se, že si Rickman od počátku sedmdesátých let, dlouho předtím, než se mu podařilo rozjet filmovou hereckou kariéru, vedl deníky, kam si zapisoval své úvahy o různých spolupracovnících, skutečných tragédiích a zážitcích z natáčení snímků. Úryvky z nich zveřejnil minulou sobotu deník The Guardian, kterému je poskytl editor Rickmanových deníků Alan Taylor. Nečekaně zábavné jsou pak jeho krátké recenze filmů, které si Rickman podle všeho opravdu „užil“. Ke komedii Jak na věc (2002) napsal: „Takový ten depresivní anglický film, kde matky samoživitelky a pracovníci Amnesty jsou oškliví lidé ve svetrech nadměrné velikosti.“

Klasika Wolfganga Petersena S nasazením života (1993) Rickmana také neohromila: „Neuvěřitelná vykrádačka Smrtonosné pasti. Protivníci si telefonují, padají z mrakodrapu atd., atd.“ Podobně u něj nepochodilo oceňované drama Dobrý Will Hunting (1997): „Nakonec trochu zklamání. Matt Damon je ale opravdu dobrý herec. Film nicméně působí, jako by hledal smysl, respektive jako by jich měl příliš mnoho. A Robin Williams je od začátku až příliš sladký.“

Vicky Cristina Barcelona (2008) si vysloužila komentář „žvásty Woodyho Allena z časopisu Woman's Weekly“ a 12 let v řetězech (2013) odsudek: „Bylo mi řečeno, že je to skvělý film. Podíval bych se na něj dvakrát? Ne. Měl Chiwetel Ejiofor dostat Oscara? Ne. Ve filmu se objevuje hodně, vypadá ustaraně a těžce dýchá. Stačí to? Zato Michael Fassbender je velmi dobrý. Nutí vás, abyste mu rozuměli. Nějak jsem se pořád díval na herce, ne na příběh.“

Inu, Alan Rickman se s tím nepáral. Snad se toho na internetu objeví víc.

V posledních dnech nás německá a česká bulvární média zásobovala dezinformacemi, že se zakazují filmy s Vinnetouem. Není to pravda. Je ale pravda, že mayovky jsou v něčem překonané a třeba i lehce rasistické?