Od ikonického archeologa a vinaře až po kandidáta na Jamese Bonda. Mnoho tváří hereckého oslavence Sama Neilla

Celým jménem Nigel John Dermont „Sam“ Neill se narodil 14. září 1947 v severoirském městě Omagh. Jeho matka pocházela z Anglie, otec byl z druhé generace Novozélanďanů a v Británii právě absolvoval vojenskou službu. Do čarokrásné ostrovní země se s rodinou definitivně přestěhoval roku 1954 a od té doby je tamním občanem, jenž na Novém Zélandu vystudoval anglickou literaturu a také okusil herectví.

První televizní role si připsal na počátku sedmdesátých let, ovšem vidina hollywoodské kariéry pro něj byla pouze pohádková. „Pocházím z malé země se zakrnělým filmovým průmyslem a několika málo divadly,“ svěřil se Neill letos v červnu pro web iNews. „Jen pomyšlení, že bych se živil herectvím, bylo absurdní. Po univerzitě jsem se věnoval dokumentům a poté jsem začal koketovat s hraním. Stejně jako další věci v mém životě šlo spíše o náhodu,“ přiznává herec, pro něhož je daná profese prostředkem k pokornému poznávání světa a zajímavých lidí.

Momentálně pracuje na své autobiografii, což ale podle něj neznačí, že by prožil kdovíjak výjimečný život. V rozhovoru pro Hindustan Times prozradil, že jeho memoáry budou k dispozici především jeho vnoučatům a že hodlá vyprávět hlavně o cestování po Indii, které jej jako dvacátníka ovlivnilo a nakonec přivedlo k herectví. A když k umění ztělesňovat cizí charaktery poprvé přičichl, jeho talent a píle obstaraly vše ostatní.

První velkou roli si připsal roku 1977 v akčním thrilleru Sleeping Dogs, který natočil později slavný Australan Roger Donaldson (Rozpoutané peklo) a v zahraničí zaznamenal slušný úspěch. Roku 1981 pak Neillovi připadly hned dvě výrazné úlohy v mezinárodních produkcích – jednak v hororu Omen 3: Poslední střetnutí, ale především v kultovním psychologickém dramatu Andrzeje Żuławskiho Posedlost.

V průběhu osmdesátých let se Sam Neill mezinárodnímu publiku opakovaně připomínal. Po boku Meryl Streep si zahrál ve filmech Víc než dost a Výkřik ve tmě a nominaci na Zlatý glóbus mu obstarala role ve špionážní sérii Reilly: Ace of Spies. Výkon v této sérii zaujal producenty Jamese Bonda natolik, že Neill figuroval jako jeden z hlavních kandidátů na ztvárnění 007 po odchodu Rogera Moora.

Rozhodlo ovšem v prvé řadě to, že o ikonickou roli nestál. „Kdyby mi to nabídli, nepřijal bych to,“ potvrdil pro magazín Den of Geek. „Bylo to naposledy, co mě přinutili natočit testovací záběry. Můj agent na tom trval s tím, že by bylo nezdvořilé odmítnout. Takže jsem musel navštívit studia Pinewood a účastnit se téhle šaškárny kvůli úloze, kterou jsem vůbec nechtěl,“ vylíčil. Novým Bondem se tehdy nakonec stal Timothy Dalton.

Zahozená příležitost ale Sama Neilla mrzet nemusela. V Hollywoodu už o něm dobře věděli a režisér John McTiernan jej obsadil po bok Seana Conneryho do politického thrilleru Hon na ponorku. Roku 1992 přišla druhá nominace na Zlatý glóbus za sérii One Against the Wind a charakterní herec uvízl v paměti Stevena Spielberga, jenž obsazoval originální Jurský park.

Revoluční velkofilm sice do role archeologa Alana Granta lanařil Harrisona Forda, ale tvůrci se nakonec usnesli, že hlavními hvězdami by měli být realisticky rozpohybovaní dinosauři. Forda tedy nahradil méně věhlasný novozélandský kolega, jenž se ale s nečekaně komplexní rolí sžil a zajistil jí pevné místo v popkultuře. „Při natáčení jedničky jsem nepochyboval o tom, že z toho bude velký blockbuster, ale nikdy bych nepředpověděl, že se Jurský park stane tak ohromnou součástí populární kultury a hluboce zakoření v lidských životech,“ prohlásil Neill pro iNews.

Jurský park se vyšplhal na pozici nejvýdělečnějšího filmu historie, z níž jej o čtyři roky později sesadil Titanic. Tentýž rok dorazilo první pokračování Ztracený svět: Jurský park, na které od té doby navázalo studio Universal ještě čtyřikrát. Neillův Alan Grant, jehož lze z pohledu kulturního a také vědeckého vlivu snímku pasovat na vůbec nejvlivnějšího archeologa historie, se jako protagonista vrátil pro Jurský park 3. Svou životní roli, která inspirovala akční figurky i halloweenské kostýmy, si zřejmě naposledy zopakoval letos v završení moderní trilogie Jurský svět s podtitulem Nadvláda.

Devadesátá léta byla pro Neilla i nadále plodná. Zahrál si v oceňovaných filmech jako Piano, Šílenství, Zaříkávač koní nebo Horizont události, kde nastavil svou démonickou tvář. Třetí nominace na Zlatý glóbus mu připadla za televizního Merlina, kde si zahrál stejnojmenného bájného čaroděje.

V novém miléniu si jej pamatujeme hlavně z kvalitních seriálových produkcí. V historických Tudorovcích ztvárnil proradného kardinála, na což chová ty nejlepší vzpomínky, a nejednoznačnou roli zkorumpovaného policisty dostal ve dvou sériích Gangů z Birminghamu. Tyto projekty vyplňoval i nezávislými australskými produkcemi a vzpruhou pro něj byla spolupráce s novozélandským filmařem Taikou Waititim, jenž Neilla obsadil do rozverné satiry Hon na pačlověky. Herec se následně objevil i ve Waititiho marvelovských filmech a v Thoru: Ragnarokovi i Lásce jako hrom projevil své komediální vlohy, když ztvárnil divadelního herce, jenž představuje Odina (Anthony Hopkins).

Nyní má Sam Neill v plánu pouze akční snímek Assassin Club s mezinárodním obsazením, pracuje na svých memoárech a věnuje se vinařství. „První hrozny jsem vypěstoval roku 1993, kdy jsme točili Jurský park. Nepocházím z vinařské rodiny, ale do téhle branže fušujeme už po čtyři generace, takže mě to vždy zajímalo,“ prozradil rovněž pro iNews. „Nebral jsem to příliš vážně, dokud jsem ve Švýcarsku nějaký čas nepobyl s Jamesem Masonem. Ten se vyžíval ve víně a vaření, a když jsme šli s jeho ženou na večeři, vždy si objednal lahev dobrého vína. Tehdy jsem pochopil, jak víno může být zajímavé a jakou může přinášet radost,“ vysvětlil.

Neill se prý považuje napůl za herce a napůl za vinaře, přičemž zašpinit si ruce na poli mezi zvířaty je pro něj víc povznášející než projíždět se drahým autem po Beverly Hills. „Nový Zéland je můj domov. Zde nacházím vnitřní mír. Mám všechna ta krásná zvířata a pěstujeme vlastní ovoce a zeleninu. Vše je bio,“ pochlubil se herec pro Hindustan Times.

V Hollywoodu oproti tomu rád pracuje, ale život si tam nedokáže představit. „Na Hollywoodu mi přijde frustrující, že lidé se tam dokážou zajímat jen o showbyznys. A to mě tolik nebere. Obstaralo mi to slušné živobytí, mám rád herectví a filmy, ale showbyznys mě nezajímá. Absolutně se nestarám o to, co si zrovna vede dobře v tržbách. Nezajímají mě vycházející hvězdy, pokud s nimi tedy nepracuji,“ uzavřel.

K herectví však vždy přistupoval s respektem a hlavně s entuziasmem. „Role přijímám poněkud nahodile,“ svěřil se iNews. „Miluji svou práci. Baví mě nasednout do letadla a přistát v cizí zemi nebo pracovat s novými lidmi. V tomto směru pociťuji nesmírný vděk,“ vyprávěl Neill, jenž v mládí překonal poruchu řeči a nyní s lítostí hledí na kolegy, kteří se utápí v depresích a z nových příležitostí se neradují. „Jsem hrozně rád, že jsem neskončil třeba v účetní firmě. Práci si užívám, i když probíhá za náročných okolností – vše je pro mě velmi obohacující zkušenost,“ dodal.

On sám prý nikdy neměl jasnou představu o tom, co chce dělat další den. Také proto jsme jej za půl století v branži mohli vidět v kůži tolika odlišných charakterů. Sam Neill si užívá každý okamžik na své farmě i před kamerami, ovšem příliš dobrodružnou povahou neoplývá. Kdyby se jednou měl otevřít reálný Jurský park, účast by kategoricky zamítl stejně jako Alan Grant po zkušenostech z prvního dílu. Jurská jízda ve studiích Universalu je pro něj dostačující a za svého nejoblíbenějšího dinosaura neoznačil ani T-Rexe, ani triceratopse, nýbrž kolegu Jeffa Goldbluma.

Neill má čtyři děti a byl dvakrát ženatý. Od roku 1980 do roku 1989 mu byla manželkou herečka Lisa Harrow, ještě týž rok se pak oženil s maskérkou Noriko Watanabe. Druhé manželství mu vydrželo do roku 2017 a od té doby chodí s žurnalistkou Laurou Tiangle.

Nejdražší český film Jan Žižka přišel na 450 milionů korun. Slavného vojevůdce představuje v době, kdy ještě neexistovalo husitské hnutí. Jedná se tedy nikoli o historický film, ale o fantasy. A recenze této fantazijnosti vychází vstříc.